ODS se rozhodla vrátit miliónový dar od mladé kadeřnice, který obdržela loni. A také dary od obcí. Pro stranu, která po debaklu ve sněmovních volbách, musela nasadit redukční dietu ve svých výdajích, je to citelná ztráta. V souvislosti s kampaní do eurovoleb je tato díra do rozpočtu bolestivá. Měla ale ODS jinou možnost?
Vzato čistě teoreticky ano. Byť někomu může připadat zvláštní, že stranu obdarovala dvaadvacetiletá kadeřnice, o níž média zjistila, že má trvalé bydliště kdesi v chajdě v lese. I když jak dárkyně, tak vedení ODS udělalo vše, co stojí v zákonu, mediální pachuť zůstává. Měla ale postupovat ODS jinak?
Měla si vytáhnout výpis z obchodního rejstříku, zajet se podívat, v jakých poměrech dotyčná žije? Měla po ní chtít daňové přiznání? A co takhle špiclovat po bankách, úvěrových společnostech či rejstřících dlužníků? Je evidentní, že všechny naznačené možnosti jsou absurdní, pokud by si strana rovnou na jakýkoli dar nenajala detektivní kancelář. Vysvětlení přitom může být prosté.
Peníze si mohla sama našetřit, i když je otázka, v jaké branži, zda jako kadeřnice. Jak naznačuje její matka, výraz - „holka je pohledná“ - může vyvolávat nejrůznější představy a asociace. Například děj filmu Pretty Woman. Včetně toho zamilovaného milionáře. Není vyloučeno, že to mohl být právě on, kdo byl skutečným dárcem. No a co? I zde může být různé vysvětlení. Třeba nechce, aby to o něm obchodní partneři věděli.
Malicherné důvody
Daleko podstatnější ale je, že když oznámíte, že jako fyzická osoba můžete jen tak dát milion na takovou kravinu, jako je politická strana, je to jako byste na sebe přivolal všechny lupiče z blízkého i vzdáleného okolí. Ostatně humbuk, který kolem celé věci udělala média, včetně zveřejňování osobních údajů, majetkových poměrů, dává takovým obavám za pravdu. Horší by bylo, kdyby se zjistilo, že manžel kadeřnice, který podniká ve zdravotnictví, dostal nějakou podezřelou zakázku od nějaké veřejnoprávní instituce, na jejíž chod má vliv někdo z ODS. To se ale nezjistilo. A i kdyby v tom bylo něco nekalého, vážně si někdo myslí, že by se to odehrálo tak pitomým a okatým způsobem?
Všechny naznačené důvody jsou ale malicherné a nicotné, vzhledem k pověsti, která stranu provází již od dob bájných dárců Bácze a Sinhy. Tento fiktivní dar se stal symbolem neprůhledného financování politických stran, a ODS jej z rukou nesmyje, i kdyby si je drhla sebevíce. Co by možná prošlo někomu jinému, občanským demokratům odpuštěno nebude. Jakýkoli skandál ve chvíli, kdy strana bojuje doslova o přežití a stojí na prahu volební kampaně, by ji mohl poslat definitivně ke dnu. Politika dnes už dávno není o faktech, vizích či programu, ale především o mediálním obrazu. A ten je v případě ODS tak zdevastovaný, že ponechání si zpochybňovaného daru by se rovnalo sebevraždě.
Přesto může ODS z celé kauzy ještě nakonec vytlouci politický kapitál. Stačí, aby zpřísněná pravidla i nad rámec současné právní úpravy navrhla ve sněmovně jako zákonnou povinnost pro všechny. Pak se uvidí, do jaké míry to ostatní strany s transparentností svých financí myslí vážně, a do jaké míry toto téma používají jenom jako klacek na své politické protivníky.
