O tom, že ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD) je levičácký „střelec“, se ví dlouhé roky. Proto ho ve sněmovně někteří jeho oponenti srovnávali s čínským diktátorem Mao Ce-tungem. Zaorálek se ale vždy pohyboval v mantinelech parlamentní demokracie. Za svého prvního náměstka si teď vybral Petra Druláka. A to je už jiná káva a jiné mantinely.
Politolog Drulák, kdysi ředitel Ústavu mezinárodních vztahů, se v mnoha svých textech kdysi velmi ostře vyhraňoval proti politickým stranám, dokonce vyzýval k masovému bojkotu voleb, které jsou přitom hlavní demokratickou možností, jak ovlivnit politiku. Drulák si přál vytvořit úplně jiný politický systém. Dnes už mu to zjevně nevadí, protože on sám je představitelem systému.
V dubnu 2009 tehdejší šéf Ústavu mezinárodních vztahů v Lidových novinách kromě jiného napsal: „ …náprava české politiky se nemůže uskutečnit úsilím jedné strany v rámci stávajícího, korumpujícího politického systému. Je třeba ústavních změn, které by regulovaly politické strany, posílily politické aktéry v oblastech politického rozhodování a oddělily je od rozhodování odborného. Je třeba rovněž dalších společenských změn přehodnocujících vztahy mezi státem, trhem a společností… Letos na podzim se mají konat předčasné parlamentní volby. Od stávajících politických sil ani od případných nových reformních stran vstupujících do stávajícího systému nelze čekat žádnou nápravu. Do české politiky by však mohlo vnést pohyb široké hnutí inspirované zkušeností Občanského fóra. Toto hnutí by spojovalo lidi s naprosto odlišnými politickými názory: nestraníky připravené k veřejné angažovanosti s těmi představiteli současných stran, kteří si uvědomují neudržitelnost současných poměrů a neschopnost vlastních stran přispět k nápravě. Smysl jeho dočasné existence by spočíval v usměrnění společenské frustrace do mohutné vlny sametové destrukce, která by bez použití násilí smetla současný zkorumpovaný systém i s jeho představiteli. Toto nové fórum by načas přeneslo politiku ze stávajících nedůvěryhodných struktur do ulic a na náměstí. Jeho hlavním úkolem by byla organizace masového bojkotu podzimních voleb a pořádání alternativních veřejných shromáždění, z nichž by vzešly nové politické síly obnovené demokracie. Odmítnutím podzimních voleb by občané řekli jasné ne požadavkům stávající politické elity na legitimizaci jejího dalšího nekompetentního a nemravného působení. Současně by vytvářeli elitu novou, která by připravila novou ústavu a předložila ji občanům ke schválení v referendu…“
Takže si shrňme, co pan Drulák navrhoval: Bojkot voleb! Revoluce! Smetení systému a odstranění jeho představitelů! Regulace politických stran! Sametovou destrukci!
Jenže systém a jeho představitele zjevně pro něj tehdy představoval i Lubomír Zaorálek, který si Druláka vybral za náměstka. Fuj byla i ČSSD. Stačí dál sledovat myšlenky Petra Druláka:
„Konkrétní odpovědnost za vyprázdněnost české politiky nesou její hlavní hráči – politické strany. Jejich myšlenková orientace hraje v politickém jednání druhořadou roli. Rozhoduje přístup ke zdrojům, tedy to, zda se strana účastní vlády, a tím i přerozdělování veřejných prostředků, či nikoliv… Myšlenky jdou stranou… ČSSD, jejíž zátěž korupcí umožnila vytvoření takového trhu, dává opakovaně na odiv svoji myšlenkovou prázdnotu. Její lídři se netají tím, že budou dělat především to, z čeho mohou vytlouct nárůst obliby u voličů…“
Jen tak mimochodem – statutárním místopředsedou ČSSD a předsedou Poslaneckého klubu sociální demokracie byl v době, kdy Drulák tato slova napsal (tedy duben 2009), jistý Bohuslav Sobotka, dnes premiér. Překlad: Podle Druláka „vyprázdněný“ a „zatížený korupcí". A aby to Lubomíru Zaorálkovi nebylo líto, tak ten byl v té době místopředsedou Poslanecké sněmovny a místopředsedou ČSSD.
O koaličním partnerovi pana Zaorálka, KDU-ČSL, si Drulák myslí toto (a má dokonce pravdu): „Myšlenkové veletoče lidovců patří k českému politickému folkloru…“ Bude to teď náměstek říkat i vicepremiérovi Pavlu Bělobrádkovi až se dostane na zasedání vlády? Což se občas jako první náměstek určitě dostane.
V dubnu 2009 ještě Petr Drulák napsal, že „naše současná krize nabízí příležitost ke změně. Můžeme si vybrat: buď se v následujících měsících této příležitosti chopíme, nebo se můžeme i nadále divit a stydět za své politiky“. První náměstek ministra zahraničí si už vybral – jeho novým šéfem je Lubomír Zaorálek, jeden z těch politiků, za kterého jsme se podle někdejších Drulákových měli „stydět“. Nebo už se nemáme stydět?
