S tím jak pokračují protesty v Kyjevě se i navenek ukazuje, jak je Ukrajina rozdělená. Proevropský západ a proruský východ se nemohou prakticky na ničem shodnout. Nebylo by proto nejlepší, kdyby se tento druhý největší evropský stát rozdělil?
Nejednotnost země má historické příčiny, zatímco západní část dnešní Ukrajiny patřila k Rakousku-Uhersku (většina k Rakousku, jižní část včetně Podkarpatské Rusi k Uhrám.) Po první světové válce pak tyto oblasti připadly většinou Polsku, část Československu a Rumunsku. Proto mají západní oblasti dodnes silné kulturní vazby na střední Evropu. A také návštěvník například z Česka si při pohledu na zdejší architekturu (venkovská nádraží, staré radnice, pošty) připadá někdy jako doma.
Východní část země byla historicky spjata s Ruskem. Po první světové válce se stala součástí Sovětského svazu. Počátkem třicátých let odsud nechal Stalin odvézt potraviny a vyhlásit mimořádný stav, „zařídil“ tak jeden z největších hladomorů v lidské historii. Podle nejčastěji uváděných odhadů, zemřelo tehdy sedm milionů Ukrajinců. Jejich místa na východě zaplnili Moskvě loajálnější Rusové.
Ke vzniku jednotné Ukrajiny s pětačtyřiceti miliony obyvatel, jak ji známe dnes, došlo až po druhé světové válce. Vše dokončil v padesátých letech sovětský vládce Nikita Chruščov, když daroval Ukrajině do té doby ruský Krym i s jeho obyvateli.
Rozděleni na dvě části
Přirozenou geografickou hranicí, která (po Rusku) rozlohou druhou největší evropskou zemi (603 000 km2) přibližně rozděluje na východní a západní část, je řeka Dněpr. Protéká ze severu metropolí Kyjevem, točí se na jihovýchod k Záporoží a vtéká do Černého moře. Historicky se východní části Ukrajiny říkalo „levý břeh“ a západní části „pravý břeh“. Tomuto rozdělení přibližně odpovídá i současné rozdělení země na prozápadní a proruské regiony. S tím, že čím více na západ, tím je Ukrajina „ukrajinštější“, zatímco na jih a východ přibývá ruského vlivu.
Zátěž historie si tato země nese dodnes. Ukazuje se, že na mnohé otázky, včetně voleb má východ a západ země odlišné odpovědi. Převážně agrární, chudší a nacionalističtější západ Ukrajiny vidí svou budoucnost v integraci s Evropou. Právě odtud se většinou rekrutují davy přistěhovalců, pracující v zemích EU. Také počet lidí, kteří ovládají ukrajinštinu, je v západní části Ukrajiny daleko vyšší.
Co se počtu obyvatel týče, jsou obě „poloviny“ prakticky stejně velké, možná, že ta východní je o něco nepatrně větší. Proto i každé volby končí velmi těsně, vlastně patem. Poražená „polovina“ totiž většinou prohru neuzná a brání vítězné straně dělat potřebná rozhodnutí. Toto se prakticky nemění již od vzniku samostatné Ukrajiny v roce 1991.
Dá se s tím něco dělat? První co každého asi napadne je rozdělení země na dvě části. My Češi máme k dělení států od rozpadu Československa docela hezký vztah. Ne vždy ale rozpad státního útvaru něco vyřeší, častěji dochází k atomizaci země a násobení počtu problémů.
Rozdělení je v zájmu Ruska
Co by se ale s rozdělenou Ukrajinou nejspíše stalo? Východní část by se skoro jistě připojila k Rusku. Možná ne oficiálně, ale fakticky zcela jistě. To by se asi docela líbilo v Kremlu, ale u východoukrajinských politiků a podnikatelů ta zase tak velké nadšení nevyvolává. Přece jen by své zájmy v konkurenci ruského velkokapitálu prosazovali obtížněji než nyní – v zemi, „která jim patří“. Proto i ti na východě nejoblíbenější politikové o rozdělení země nemluví.
Ani pozice západní Ukrajiny by po osamostatnění nebyla nijak růžová, kromě toho, že tamní obyvatelstvo bude etnicky více ukrajinské. Západ je totiž zřetelně chudší oblastí a zůstal by odkázaný na pomoc z Evropské unie, popřípadě – pokud by se politikové v Bruselu nedokázali dohodnout (což je docela pravděpodobné), na pomoc Ruska. A Rusové (ostatně jako většina věřitelů) neposkytují peníze a zboží nezištně a bez postranních úmyslů.
Rozdělením Ukrajiny by tak nejvíce získalo Rusko. Do jeho vlivu by se přímo poddala bohatší část země a ta chudší, západní by mu pravděpodobně také neunikla.
Autor tohoto textu ví, že to mnoho lidí nepovažuje za špatné, ale rozšíření ruského impéria k hranicím Střední Evropy ho prostě plní neklidem.
Více než tři čtvrtiny (78 procent) z přibližně 45 milionů obyvatel Ukrajiny se pokládají za etnické Ukrajince. Podíl Rusů činí 17 procent. Přesto téměř třetina lidí považuje ruštinu za svůj mateřský jazyk.
