nahoru

Před 40 lety ve Francii naposledy člověka popravila obávaná gilotina

Jiří Štefek10. září 2017 • 12:15
Během svého působení gilotina setnula hezkou řádku hlav. Kromě vrahů, lupičů to byly i hlavy politiků, panovníků či revolucionářů.
Během svého působení gilotina setnula hezkou řádku hlav. Kromě vrahů, lupičů to byly i hlavy politiků, panovníků či revolucionářů.
• foto: 
archiv

Popravčí zařízení gilotina je spjato především s terorem během Velké francouzské revoluce. Od jeho uvedení do praxe v roce 1792 si přitom vynálezci slibovali větší „demokratizaci“ hrdelních exekucí, neboť do té doby byli odsouzenci popravováni stětím mečem nebo jinými mučivými způsoby. Gilotina se pak pro svoji „efektivitu“ stala hojně užívaným popravčím zařízením na dlouhou dobu v mnoha zemích. Naposledy její těžké ostří setnulo člověku hlavu před 40 lety, stalo se tak v jihofrancouzském Marseilles 10. září 1977.

Oním posledním gilotinou popraveným člověkem byl tuniský imigrant Hamida Djandoubi, kterému v době exekuce scházelo jen pár dní do 28. narozenin. Na jejich oslavu však nemohl mít ani pomyšlení. Již tři roky seděl v žaláři za surovou vraždu své bývalé přítelkyně Elisabeth Bousquet. V únoru 1977 byl odsouzen k smrti, ale ještě dělal vše možné pro svoji záchranu. O milost dokonce požádal tehdejšího prezidenta Valéryho Giscarda d'Estaing, ale bez úspěchu. Pro úplnost dodejme, že o čtyři roky později byl trest smrti ve Francii zrušen zcela.

Ale zpět na samý počátek. Přestože gilotina získala své jméno podle propagátora a velkého příznivce používání tohoto zařízení, kterým byl francouzský lékař Joseph-Ignace Guillotin, obdobné popravčí přístroje fungující na podobném principu se už používaly o mnoho set let dříve v německých zemích nebo v Anglii.

Princip popravy gilotinou spočíval v tom, že odsouzenec byl připoután na pohyblivou dřevěnou desku tak, aby jeho hlava přečnívala přes její okraj. Pak se deska překlopila do vodorovné polohy a nasunula do prostoru pod pár vysokých sloupů, mezi nimiž se v kovových kolejničkách pohybovala ostrá čepel gilotiny. K ní bylo navíc připevněno zhruba šedesát kilogramů těžké závaží. Odsouzencův krk byl následně znehybněn dřevěnou deskou s otvorem ve tvaru půlměsíce. Poté popravčí uvolnil páku a čepel sekery se závažím dopadla na krk odsouzeného. K oddělení hlavy (tzv. dekapitaci) hlavy od těla docházelo zpravidla mezi třetím a čtvrtým krčním obratlem, smrt byla okamžitá.

Během svého působení gilotina setnula hezkou řádku hlav. Kromě vrahů, lupičů to byly i hlavy politiků, panovníků či revolucionářů. Vedle francouzského krále Ludvíka XVI., jeho manželky Marie Antoinetty má na svědomí i konec strůjce francouzského revolučního teroru Maximiliena Robespierra. Gilotinou se hojně popravovalo i ve francouzských koloniích, Švýcarsku, Švédsku, Belgii, Německu a Řecku.

Svou temnou stopu zanechala „padající sekera“ i v českých zemích, kdy byla hojně užívána během nacistické okupace v Pankrácké sekyrárně a skončilo pod ní 1075 Čechů. Na samém konci války po poslední popravě ji nacisté narychlo rozebrali a chtěli celou Pankráckou sekyrárnu vyhodit do povětří. To se jim nepovedlo, nicméně gilotina zmizela. Teprve až výslechem nacistických katů bylo zjištěno, že jednotlivé části gilotiny byly vhozeny do Vltavy u Karlova mostu, kde byly následně v červenci i nalezeny. Poté byla gilotina zkompletována a osazena na původní místo a stala se jedním z důležitých materiálních důkazů nacistické zvůle a krutosti. V bývalém Muzeu Sboru národní bezpečnosti v Praze byla až do 80. let minulého století vystavována její funkční replika.



Klíčová slova: gilotina, Francie, historie



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
26,020
21,960
29,680
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře