nahoru

Legendární „syn hor“ i oběť jejich drsné tváře. Před 130 lety se narodil lyžař Bohumil Hanč

Jiří Štefek19. listopadu 2016 • 18:06
Bohumil Hanč
Bohumil Hanč
• foto: 
archív

Zlaté návrší nad Horními Mísečkami patří mezi jedno z nejvíce turisticky navštěvovaných míst v Krkonoších. Snad každý návštěvník za zde zastaví u Mohyly Hanče a Vrbaty. Tento památník na věky připomíná tragédii, při které tito „synové hor“ a věrní přátelé 24. března 1913 při lyžařských závodech zahynuli. Od narození jednoho z nich, Bohumila Hanče, dnes uplyne 130 let.

Bohumil Hanč se narodil 19. listopadu 1886 na Benecku jako šesté dítě ve tkalcovské rodině. Jeho dětství i budoucí život nesmazatelně ovlivnil vynález, který pár let před přelomem století doputoval do Krkonoš až z dalekého Norska. Šlo o prkna zvaná „ski“, díky kterým se dalo rychle pohybovat zasněženou krajinou. Vynález se brzy rozšířil a získal nesmírnou popularitu a z nedalekého podhorského městečka Jilemnice se záhy stalo hlavní centrum lyžování v zemích Koruny české.

 

O tom, jak Bohumila Hanče ski zaujala, svědčí i skutečnost, že již ve svých čtrnácti letech Hanč jako žák zvítězil ve svých prvních závodech. V tu dobu už měla sportovní tradice klání v bílé stopě za sebou své první velké mezníky. Například roku 1897 se konalo v Dolních Štěpanicích první mezinárodní mistrovství v lyžování, kterého se zúčastnily desítky závodníků.

Mimořádně talentovaný Bohumil Hanč se stává ve svých dvaceti letech členem jilemnického Českého krkonošského spolku Ski. Je nejen skvělým vytrvalcem, který nenachází konkurenci ani v závodech na padesát kilometrů, ale zároveň je i velice rychlý. V pozdějších letech ho od lyží neodvede ani vojenská služba, z níž strávil rok v Bosně. Po návratu z vojny se žení, kupuje si chalupu v Hrabačově a uvažuje o tom, že složí mistrovské zednické zkoušky a se sportovní kariérou skončí.

 

Na Velikonoční pondělí roku 1913 je ale naplánována světová premiéra závodu v běhu na 50 kilometrů. Šestadvacetiletý Hanč se rozhodne, že se rovněž zúčastní. Trasa byla kvůli nesjízdnosti v některých úsecích pozměněna. V době startu bylo teplé počasí, a tak závodníci vyrazili jenom v košilích a kalhotách. Ale během první hodiny závodu se počasí změnilo, začalo pršet a později se změnilo ve vánici s vichřicí. Účastníci postupně běh vzdávali a závod je zastaven, Hanč o tom neví a proto pokračuje. Po stopách mu jde jeho věrný přítel Václav Vrbata. Předává mu svůj kabát, čepici a šálu a vrací se pro pomoc.

 

Co se při jejich setkání někde na Labské louce stalo, se už nikdo nedozví. Každý okamžik závodu je totiž díky důkladnému policejnímu vyšetřování zmapovaný, jen hodinu a půl, kdy oba nezávisle na sobě a možná i chvíli společně, bojovali o život, se nepodařilo zrekonstruovat. Jisté je, že po této době se vynořili z vánice každý zvlášť pár set metrů od sebe a Hanč měl na sobě Vrbatovo oblečení. To stálo Vrbatu život a Hanče se také nepodařilo zachránit.

Záchranná skupina, která se zformuje ihned po přerušení závodu a jež vyrazí do vichřice hledat Hanče (o přítomnosti Vrbaty nemá zatím ani ponětí), přiveze Hanče na Labskou boudu už v hlubokém bezvědomí, Vrbatu najdou zmrzlého nedaleko od místa, kde padl Hanč. Stejně krutý byl i osud vdovy po Bohumilu Hančovi a jejich syna Bohumila ­ nezmírnila ho dokonce ani celonárodní sbírka. Přišla totiž první světová válka a peníze téměř ztratily cenu. Tragický osud dvou hrdinných synů hor však neupadl v zapomnění.

 

V roce 1956 natočil režisér Čeněk Duba podle stejnojmenného románu Františka Košíka film „Synové hor“. Ač je tato filmová freska s Josefem Bekem a Jiřím Valou v hlavních rolích poněkud ideologicky zatížena dobou, v níž vznikla, vypráví už po mnoho generací dojemný příběh dvou nerozlučných přátel, o počátcích lyžování v českých zemích a především o kráse, ale i drsné tváři Krkonoš. Na počet tragické smrti obou legendárních lyžařů je 24. březen vyhlášen jako den Horské služby.

 

 

 

 

 





Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
26,020
22,290
29,050
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře