Historie

26. prosinec: Den, kdy zanikl Sovětský svaz

26. prosince 201514:00
26. prosinec: Den, kdy zanikl Sovětský svaz
foto: Profimedia

Dnes je tomu přesně 24 let od chvíle, kdy se rozpadl “všemocný” Sovětský svaz socialistických republik. Gorbačovovy reformy, které měly za úkol oživit nejen nejen sovětskou ekonomiku, ale také apatickou a deprimovanou společnost, paradoxně vedly nikoliv k utužení, nýbrž k rozpadu SSSR. 

„Mezi širokými vrstvami panovala apatie, nezodpovědnost, a naprostá absence iniciativy. Téměř každý kopíroval ty mocné a snažil se žít jen pro sebe,” popisuje ruský historik Andrej Zubov sovětskou realitu 80. let. Sovětská společnost už věděla, že hesla o rovnostářství, společném majetku, blahobytu a “dohnáním Ameriky” nic neznamenají. Právě polovina 80. let a reformy započaté Michailem Gorbačovem se staly pro další vývoj Sovětského svazu určující. Gorbačov byl v době svého zvolení na rozdíl od ostatních členů politbyra velmi mladý, a i proto se od něj očekávalo, že vnese do skomírajícího rozlehlého státu nový, reformní prvek. Gorbačov však neměl lehkou úlohu.

Země se kromě ekonomických problémů utápěla v alkoholismu, který se stal jakousi každodenní nutností. Gorbačov jako abstinent se snažil pití alkoholu omezit - jako muž odchovaný v socialistickém zřízení však neuměl užít jinou metodu než nařízení. Gorbačovovo opatření proti opilství a alkoholismu však paradoxně způsobilo něco zcela jiného - jako ostatně nejedna jeho reforma. V obchodech začal být až chronický nedostatek cukru, protože od ty nejnižší po ty nejvyšší třídy se začal rozmáhat “nešvar” takzvaných samohonek, na něž je cukr potřeba. Státní rozpočet se také poprvé ocitl v úzkých, protože v něm výrazně chyběly peníze vybrané na daních ze spotřeby alkoholu.

Vyhláška sice částečně svůj účel splnila, ovšem během tohoto období byly zničeny i mnohé vinohrady - na Krymu či v Moldavsku, byť hlavním problémem nebylo víno, ale vodka.

Hlavní cíle Gorbačovových reforem jsou notoricky známy pod názvy perestrojka, glasnosť a uskorenije. Uvolnění cenzury umožnilo vydávání ruské klasické literatury. Po černobylské katastrofě bylo dokonce nově povoleno užívat v novinách autentické reportážní fotografie. Přestavba centrálně plánovaného hospodářství měla být spuštěna postupnými kroky. Pomocí několika zákonů přijatých s úmyslem oživit ekonomiku - zákon o kooperaci a státním podniku - chtěl Gorbačov omezit státní dohled nad podniky.

Gorbačovovy reformy však neměly všeobecnou podporu v komunistické straně. V srpnu roku 1991 došlo o pokus o převzetí moci, ovšem neúspěšně. Srpnový puč měl však mimo jiné jeden důsledek - vzestup popularity a moci Borise Jelcina, a to na úkor “neúspěšného” Gorbačova. “Puč rozpad Sovětského svazu dramaticky urychlil. Hned po jeho krachu oznámila vyhlášení nezávislosti Ukrajina, pár dní na to Bělorusko, Moldavsko, Ázerbajdžán, Uzbekistán, Kyrgyzstán a Turkmenistán. Jako poslední přišel s deklarací nezávislosti Kazachstán,” uvádí Andrej Zubov v ve druhém díle Dějin Ruska. Nejvýraznější antisovětské nálady byly ovšem v Pobaltí, které se odvolávalo na nezákonost sovětské anexe.

Že se Sovětský svaz rozpadl, se Gorbačov nedozvěděl ihned. Oznámili mu to Boris Jelcin, Stanislav Šuškevič a budoucí prezident svobodné Ukrajiny Leonid Kravčuk. Poté nabraly události rychlý spád - byly podepsány bělověžské dohody, jimiž vzniklo Společenství nezávislých států. 25. prosince 1991 odstoupil ze své funknce Michail Gorbačov, a o den později pak vydal Nejvyšší sovět deklaraci, v níž Sovětský svaz oficiálně zanikl jakožto subjekt mezinárodního práva.

 

Klíčová slova:

Diskuse ke článku


 
reklama
Nejčtenější články
DesktopMobile