Můj lékař je můj bůh. Má bílý plášť, práce je pro něj posláním a umí zázraky. Studoval dlouhá léta a stále se musí vzdělávat, přespává v práci a přesčasy nemá zaplacené. Selže-li, přijdu v lepším případě o oko a v horším o život. Můj lékař by chtěl více peněz a lepší systém. Chápu ho – má přece velkou odpovědnost o mé zdraví a nikdy nesmí chybovat. Navíc kdo z nás by stál o práci s krví, smrt, bolesti a výkaly?
Můj učitel je můj vzor. Má křídu, práce je pro něj posláním, všechno ví, a co ví, to mě naučí, ve škole dožene, co mí rodiče zanedbali. Studoval dlouhá léta a stále se musí vzdělávat, doma opravuje sešity a přesčasy nemá zaplacené. Selže-li, nenaučím se v lepším případě číst a v horším počítat peníze. Můj učitel by chtěl víc peněz a lepší systém. Chápu ho – má přece odpovědnost za mé vzdělání a nesmí vztáhnout ruku na dítě. Navíc kdo z nás by chtěl umravňovat stádo dospívajících?
Můj soudce je moje právo a má spravedlnost. Má talár, umí prokouknout lháře, najít důkazy a neprošvihnout lhůty. Studoval dlouhá léta a stále se musí učit nové, lepší zákony. Spisy si nosí domů a přesčasy nemá zaplacené. Selže-li, přijdu v lepším případě o peníze a v horším o svobodu nebo o dítě. Můj soudce by chtěl víc peněz a lepší systém. Chápu ho – má přece odpovědnost za mé právo a nikdy nesmí chybovat. Navíc kdo z nás by chtěl soudit vrahy a nechat se pak kritizovat v médiích?
Můj policista je můj ochránce. Má uniformu a nesmí se bát. Studoval a stále se učí předpisy, udržuje fyzickou kondici. V noci chodí na obhlídky a přesčasy nemá zaplacené. Selže-li, v lepším případě nechytne zloděje a v horším přijde o život. Můj policista by chtěl víc peněz a lepší systém. Chápu ho – má přece odpovědnost za mou ochranu a nesmí udělat chybu. Navíc kdo z nás by chtěl zatýkat ukrajinskou mafii a vzdorovat policejním vtipům?
Má asistentka je moje spása. Chci, aby pro ni byla práce posláním. Po večerech se učí nový účetní systém, běžně jí volám domů a přesčasy jí nikdo nezaplatí. Selže-li, přijdu o zakázky, zapomenu na manželovy narozeniny a dítě přenocuje ve školce. Moje sekretářka by uvítala více peněz. Jako každý. Jako vy i já. V práci trávíme třetinu života – bylo by fajn, kdyby byla posláním. Není-li, je to práce jako každá jiná. Přetíženě soudní tajemnice i utahané státní úřednice by mohly vyprávět.
Pro zbylé dvě třetiny života potřebujeme lékaře jako mlékaře, učitele jako velitele, právníky stejně jako lakýrníky. Lékaři mohou mít pravdu, ale nežijí tu sami a jejich prostředky jsou zničující. Je moudré začít se hádat, kdo je víc? Zda lékárník nebo továrník, saniťák nebo nádražák, prodavač nebo natěrač. Už se těším na budoucí válku mezi povoláními doprovázenou výhružkami profesních skupin O skvělé náladě v každé nemocnici si už dnes nechte vyprávět. Od sestřiček stejně jako mediček.
Autorka je bývalou ministryní spravedlnosti
