Peter Sellers | Reflex.cz
nahoru

Peter Sellers

TOMÁŠ BALDÝNSKÝ27. února 2005 • 20:31

Už déle než pětadvacet let skládají životopisci příběh Petera Sellerse (8. 9. 1925 až 24. 7. 1980) podle stejné šablony. Vystupuje v něm geniální komik a zneuznaný charakterní herec, sociopat, který nebyl schopen udržet žádný fungující lidský vztah - a to ani ke svým dětem. "Muž bez osobnosti", jenž navlékal stovky masek, aby skryl vnitřní prázdnotu, muž s nesmírným talentem, který drobil na kousky Růžových panterů a rozhazoval je do všech stran. Je to příběh končící katarzí a mísící humor a dojetí v tom pravém poměru. Není divu: vždyť ho vymyslel sám Sellers.

V září 1962 britský komik Peter Sellers poskytl rozhovor časopisu Playboy. Bylo mu sedmatřicet, měl ženu a dvě krásné děti, jeho kariéra byla na vzestupu a dařilo se mu všechno, čeho se dotkl. Přestože se etabloval jako šílený komik a mistr imitace, měl už za sebou svůj první americký úspěch se satirickou komedií Myš, která řvala, charakterní role ve snímcích Jsem v pořádku, Jacku či Never Let Go, a dokonce vyškrábl Laurenci Olivierovi cenu Britské akademie. Přesto jsou Sellersovy odpovědi temné a plné sebepohrdání. Mluví o sobě jako o "neatraktivním tlouštíkovi", jen "náhodou" ženatém "s velmi krásnou ženou", jenž

Foto
se však nikdy nemůže "stát hvězdou", protože na rozdíl od těch "vysokých, dobře vypadajících chlápků, co od sebe musejí odhánět davy sexuchtivých dívek", nemá "žádné vlastní charisma" a musí si vystačit s tím, že "nasává osobnosti" těch, s nimiž se setká. "Tak třeba teď mi zařizuje můj byt v Hampsteadu jeden jihoafrický architekt a já mám vážný problém nemluvit pořád s jihoafrickým přízvukem." A kvůli těmto svým nehvězdným kvalitám se bude muset vždycky "přizpůsobovat nabídkám" a pouze "měnit převleky" místo toho, aby mu nabízeli "filmy na míru".
S odstupem let je to ještě smutnější čtení, neboť známe pokračování příběhu. O pár týdnů později Sellerse jeho krásná žena Anne i s dětmi opustí a odejde za zmíněným jihoafrickým architektem, protože už nemůže vydržet bolesti provázející tvorbu největšího Sellersova převleku. Převleky byl už tehdy pověstný a měl jich za sebou už stovky, možná tisíce, jenže tentokrát šlo o něco grandióznějšího, než byla populární madam Crystal Jollibottomová, první z řady sellersovských starých dam, kterou představoval ve svém televizním debutu v pořadu Ray's a Laugh. Než pištící skautík Bluebottle, nejpopulárnější z desítek postav z rozhlasového pořadu The Goon Show, v němž vznikly základy moderní britské komedie ("Má protéza! Zcizil jste mi umělý chrup, vyzývám vás na souboj! Zvolte zbraně." - "Volím tedy zuby." - "Ech, prohrál jsem ..."). Než profesoři ve škole, důstojníci v RAF, kde Sellers za války bubnoval v kapele.
Tento převlek bude jiný a definitivní.
Během následujících dvou let se Peter Sellers převlékne za jednoho z těch dobře vypadajících chlápků, jenž bude odhánět davy dívek a jemuž budou šít filmy na míru - za filmovou hvězdu. A nastoupí cestu k nesmrtelnosti. Cestu, která ho zabije.

IMITÁTOR

V roce 1962 to nebylo poprvé, kdy o sobě Sellers hovořil jako o muži bez vlastní osobnosti.Tuhle odpověď si zřejmě vytvořil jako obranu proti neutuchajícím otázkám typu "neustále imitujete jiné, jak byste zahrál sám sebe?Ž, nicméně jeho život jej usvědčuje ze lži. Sellers byl muž se železnou vůlí, velkou dávkou odvahy a jasným životním cílem, žádná prázdná nádoba. Přesto bylo imitování jeho životní přirozeností vlastně už od 8. září 1925, od narození. Rodiče jej sice nechali pokřtít Richard, ale matka mu říkala Peter na památku jeho zesnulého bratra, první postavy, kterou musel v životě hrát.
Sellers se narodil do slavné světské rodiny Mendozů. Byla to pozoruhodná rodina - Sellersovi rodiče,William a Agnes, vystupovali po kabaretech jako Bill a Peg a Peter se už v pěti letech na čas stal součástí jejich představení. I když se Peg později se synem usadila (klavírista Bill jezdil dál po štacích bez nich), ten světský svět se příliš nezměnil.Ve čtrnácti letech, po začátku války, vzala syna ze školy a doma ho vychovávala a trénovala k tomu, aby se stal velkým
Foto
kabaretiérem, pracovala s ním na jeho imitacích, dodávala mu odvahu. Peg nepustila Petera ze spárů až do své smrti v roce 1966 (a - jak Peter tvrdil - později mu cenné rady poskytoval její duch). Milující a ambiciózní matka do Petera vtesala rodinnou moudrost, kterou sama převzala od své matky, impresária vaudevillových souborů, přezdívané Máma Rayová.
A Peterovi vždycky říkala: "Použij vše, co máš, abys dosáhl všeho, co bys chtěl."
Peg věděla, o čem mluví: v mládí začínala jako "mořská panna pojídající banán pod vodou" v erotickém výstupu jménem Šplouch!
a Peter byl dobrý žák. Svůj talent k převlékání a vytváření hlasů používal ke svému prospěchu i v praktickém životě. Když jako osmnáctiletý za války sloužil v Indii, vycházel z kasáren v přestrojení za indického plukovníka.Ve dvaadvaceti letech, když se v Londýně pokoušel prorazit z malého divadelního sálku ve Windmill Theatru na vlny BBC, zavolali slavnému producentovi Royi Speerovi tehdy populární komici Kenneth Horne a Richard Murdoch a přetahovali se o sluchátko, jak nadšeně mu líčili, že ve Windmillu viděli geniálního mladého komika, jehož Roy zkrátka musí obsadit dřív, než ho BBC vyfoukne někdo jiný. "Chci s ním mluvit!" pronesl natěšený producent a z telefonu se už Sellersovým normálním hlasem ozvalo: "Mluvíte s ním." O měsíc později si BBC zaplatila inzeráty v The Evening News s textem "Peter Sellers, nová senzace rádiových vln!Ž a během následujících dvou let Sellers vystoupil ve dvou stech padesáti rozhlasových programech.
V šestadvaceti letech se spojuje s dalšími komiky, hlavně Spikem Milliganem a Harrym Secombem, a vytvoří The Goon Show (Pošuk Show), díky níž se už v mládí stane legendou. Goon Show by si zasloužila Causu sama o sobě, protože tento u nás prakticky neznámý pořad ovlivnil světový humor víc, než jsme schopni docenit. Jeho dadaistickou lehkost kopírují Monty Python i Beatles (proto George Harrison odpovídá v Perném dni na novinářskou otázku: "Jak byste nazval svůj účes?" stručným: "Artur.") a i po padesáti letech působí tak anarchisticky a šíleně, že se nějací Tlučhořovi mohou jít i se Zeleným Raoulem klouzat. Koneckonců není divu - dva ze tří jeho hlavních tvůrců (tj. Milligan a Sellers) celý život trpěli závažnými duševními poruchami, a nebýt duchapřítomného zásahu Sellersovy ženy Anne, podřízl by Milligan Sellerse v jednom ze svých záchvatů nožem.
Goon Show si během své sedmileté existence získala desetitisíce příznivců v čele s dospívajícím princem Charlesem, díky čemuž se všichni tři ústřední protagonisté postupem času dočkali povýšení do šlechtického stavu, a to přesto, že měl Sellers u královny vroubek už od doby, kdy na ni na premiéře West Side Story povykoval: "Madam, přes tu vaši korunu není vidět!Ž, a že si Milligan o Řád Britského impéria řekl faxem zaslaným do Buckinghamského paláce.
Úspěch Goon Show by slabší povaze stačil jako celoživotní, ale pro Sellerse a jeho všudypřítomnou matku to byl pouhý začátek.
Museli zdolat další schod - po varieté a rozhlase čekal film a televize.

MONSTRUM

Je snadné opovrhovat Sellersem jako člověkem. Vzpomínky jeho bližních jsou přímo nabity svědectvími o tom, jak nelidsky se k nim choval. Jeho první žena Anne přirovnává jejich manželství k "životu na okraji vulkánu", dcera Sarah vzpomíná na moment, kdy před nastoupenou rodinou oznámil, že od ní odchází. "To už nás, tatínku, nemáš rád?" zeptala se pětiletá Sarah. "Ale to víš, že mám, zlatíčko. Ale ne tak jako Sophii Lorenovou."
S Lorenovou hrál v roce 1960 hlavní roli ve filmu Milionářka, který sice v Sellersově filmografii moc neznamená, v jeho životě má však výjimečné místo.
Foto
Milionářkou vrcholila jeho desetiletá snaha stát se filmovým hercem. Na rozdíl od rozhlasu byl tento průnik velmi obtížný. Sellers měl v zádech svou obrovskou rozhlasovou popularitu, jenže ta mu spíš body ubírala, než přidávala. "Vždyť vy do rádia přímo patříte," říkali mu, "podívejte se do zrcadla ..." Obézní Sellers, který v šestadvaceti vypadal na čtyřicet, se skutečně na plátno příliš nehodil, takže není divu, že se s výjimkou krátkých komediálních filmů, založených na popularitě Goon Show, ve filmu více ozýval, než objevoval. Mezi jeho raná díla z padesátých let patří hlas papouška, jenž vykřikne nadšením, když si před ním Joan Collinsová svlékne blůzu (Our Girl Friday), hlas Churchilla, co se ozývá z rádia na začátku Muže, který nebyl, a hlas Humphreyho Bogarta, jenž si vyrazil zub, takže by v Beat the Devil býval šišlal, kdyby na pomoc nepřispěchal Peter a nespasil film svou bogartovskou imitací.
Nejranější film Petera Sellerse, jaký jsem sám viděl, je půlhodinový Let's Go Crazy z roku 1951 ("Peter Sellers jako Giuseppe!
A jako Cedrik! A Icík! A Gozzunk! A paní Crystal Smavohýždná! A jako Groucho Marx!!!
V potrhlém příběhu, při němž se budete za břicho popadat!"), a i když postrádá divou energii Goon Show, je už z něj zřetelné, v čem je Sellersova největší síla. Ani v těch nejšílenějších kreacích nepřehrává, naopak: je smrtelně vážný. Jeho postavy - stejně jako Buster Keaton nebo Chaplinův Tulák - vyvolávají smích na podkladu soucitu a dojetí. Nejlépe je to vidět ve scéně, v níž Sellers hraje slavného (a tehdy žijícího) komika Groucha Marxe. Neparoduje ho, ačkoliv by to bylo nesmírně snadné. Hraje ho. Se stejným porozuměním a láskou, jakou Sellersovi o třiapadesát let později věnuje Geoffrey Rush v životopisném filmu Život a smrt Petera Sellerse, který je právě v našich kinech.
Velký filmový průlom se odehraje až po pěti letech, kdy Sellers získá menší roli ve slavném filmu Pět lupičů a stará dáma (1955) po boku svého idolu, Aleka Guinnesse. Guinness byl tím, čím by se Peter rád stal komik a zároveň všemi respektovaný charakterní herec. Respektu se Sellersovi ještě pár let nedostávalo, byl úspěšnější v televizi (s televizní verzí Goons), ale úspěch Lupičů vedl k dalším rolím - přes trojroli v dodnes známé Myši, která řvala až k té hlavní a jediné ve filmu Jsem v pořádku, Jacku.Tato odborářská satira a postava Freda Kitea z něj udělaly miláčka kritiky a přinesly mu cenu Britské akademie.V roce 1960 si ji přebírá, aniž tuší, že po desetileté snaze prorazit na filmové plátno sice uspěl, ale že se před ním objevila výhybka.
Do Londýna přijela vlakem Sophia Lorenová.

ZLODĚJ

Problém životního mota Mámy Rayové spočíval v tom, že sice poskytovalo radu, kterak dosáhnout všeho, co by jeden chtěl, leč už nenapovídalo, co si s tím pak počít.V roce 1960 už Peter Sellers měl vše, co chtěl: byl legendárním komikem, jenž se přesvědčivě přehrál do charakterních rolí, britským národním pokladem a bohatým mužem.Teenageři na něj nadšeně pokřikovali na ulici a Laurence Olivier jej přemlouval, aby hrál Krále Leara. Bylo mu pětatřicet let.
Roli indického milence krásné milionářky Sophie Lorenové vzal Sellers kvůli šťavnatému honoráři 85 000 liber, Indy koneckonců uměl už z dob svého vojančení, jenže už v prvních dnech natáčení se stalo něco, co ho zcela vyvedlo z rovnováhy. Oproti obecnému přesvědčení to nebyla milostná aféra se Sophií Lorenovou - spíš její opak. Lorenová si Sellerse nikdy nepustila k tělu, ale její elektrizující přítomnost v Sellersovi vedle touhy vyvolala také pocit vlastní nedostatečnosti. "Díval jsem se na sebe do zrcadla a chtělo se mi zvracet," řekl po letech. Natáčení Milionářky mu otevřelo nový obzor a jeho se zmocnila závrať. Vystoupal na vrchol hory a z ní viděl pohoří mnohem vyšší, za nímž ležel svět
Foto
symbolizovaný Sophií Lorenovou. Svět milionářů, mezinárodní smetánky, která brázdila planetu v soukromých letadlech a později v concordech, svět magnátů, šejků, nadpozemsky krásných žen, drog a divokých večírků. A pochopil, že jestli se tam chce dostat, musí odhodit přítěž.
Nejdřív nastoupil sérii drastických diet, díky nimž kompletně změnil svou vizáž tak, že ho nepoznávali ani blízcí přátelé. Pak propustil rodinu. Rozpad Sellersovy integrity spojený s touhou proniknout do vyšší společenské třídy měl neuvěřitelné rozměry vzal třeba svým dětem poníka a poslal ho jako dárek dětem princezny Margaret (které měly poníků celé stáje), zneužil dívku, jež sloužila jako dublérka Sophii Lorenové, aby mohl tisk spekulovat o jeho aféře s italskou hvězdou, a pak kvůli této falešné aféře opustil rodinu. Po letech, v době, kdy jeho kariéra vyhasla, si přivydělal jako host v Muppet Show a pronesl tam děsivá slova: "Ano, pod mými maskami kdysi někdo býval, ale nechal jsem si ho chirurgicky odstranit," což vyrazilo dech i loutkovému žabákovi, který s ním dělal rozhovor. V té době byla operace už dokonána: obě děti z prvního manželství Sellers vydědil.
Nicméně právě v této vypjaté atmosféře se našel tvůrce, který dokázal propojit Sellersovy komické i charakterní vlohy. Stanley Kubrick ho nejdříve obsadil do role Quiltyho ve své Lolitě a Sellers si v této groteskně temné vedlejší roli ukradne celý film pro sebe. Nadšený Kubrick pak svůj další film postaví už jen na Sellersovi: ve filmu Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu má Sellers hrát čtyřroli, jenže v roce 1963 už Sellersovy hvězdné manýry propukají naplno. Poté, co úspěšně natočí segmenty kapitána Mandrakea, prezidenta Muffleyho a nezapomenutelného nacistického fyzika dr. Divnolásky ("Můj fůdče, já chodím!"), Sellers odmítne pokračovat, předstírá, že si zlomil nohu, a majora Kinga Konga, který se v závěru řítí k zemi na atomové bombě, musí hrát jiný herec.
Jenže mezi těmito dvěma filmy si Sellers ukradl svou vlastní bombu. Růžový panter měl být velkou hollywoodskou komedií s Davidem Nivenem v roli šarmantního zloděje a Peterem Ustinovem v malé roličce srandovního francouzského policisty Clouseaua. Ustinov na poslední chvíli couvl a Sellers dorazil na plac jako relativně neznámá náhrada a Nivenovi film zkrátka vyfoukl. Po skončení natáčení se z Clouseaua stal hlavní trumf filmu, z Růžového pantera série (hned se natočil další díl) a ze Sellerse štíhlá mezinárodní filmová hvězda, brázdící svět v soukromém letadle s černými brýlemi na očích a blondýnami na penisu. Zbýval mu už jen rok života.

DRAHÝ ZESNULÝ

Foto
Rok po premiéře Růžového pantera, během natáčení komedie Billyho Wildera Kiss Me, Stupid!, Peter Sellers zemřel. Bylo mu devětatřicet let a neustálé střety s Billym Wilderem ukázaly, že Sellersovy nově osvojené hvězdné způsoby (je dokázáno, že si přeměřoval přívěs, zda ho má skutečně největší) na některé lidi neplatí. Pár měsíců po svatbě s jedenadvacetiletou blonďatou sexbombou Britt Eklandovou se během jednoho extravagantního milostného aktu, dalšího Sellersova pokusu dosáhnout za pomoci drog "dokonalého orgasmu", Sellersovo srdce zastavilo. Podle lékařů zemřel celkem osmkrát za sebou, a když ho vzkřísili, něco se změnilo. Sellersovi životopisci obvykle označují následujících osmnáct let života, během nichž Sellers natočil osmadvacet filmů, za "vypůjčený život" či "život po životě". Většina komických monstrprodukcí, za něž Sellers pobíral obrovské honoráře, v kinech propadla, Sellersovo chování se neustále zhoršovalo, v závěrečné scéně Casina Royal ho musela zastoupit zvětšená vystřižená fotografie, protože z placu odejel a odmítl se vrátit. Se spolutvůrcem Růžového pantera a "svým" režisérem Blakem Edwardsem při dalších natáčeních komunikoval přes prostředníky ("Ale jo, dalo se to," říkal Edwards), přivedl k troskám další tři manželství a nepřišel ani za Peg do nemocnice, když umírala. Chtělo by se souhlasit, že to byl zbytečný život. Jenže pořád tu zbývá Růžový panter a Byl jsem při tom.
Film Hala Hartleyho o prostinkém zahradníku Chanceovi, jakémsi smutnějším a jemnějším Forrestu Gumpovi, jenž se dostane do víru politiky, Sellers ohlašoval jako své herecké vykoupení. Sedm let se pokoušel natočit tento film a vrátit se k charakternímu herectví, ale jméno Peter Sellers už bylo příliš špinavé a slibovalo finanční katastrofu. Sellers vydělával na reklamách, bral antidepresíva a nakonec se ze zoufalství vrátil k Růžovému panterovi. Po víc než deseti letech natočil v řadě tři nové díly (Návrat Růžového pantera, Růžový panter znovu zasahuje a Pomsta Růžového pantera) - a byl to fantastický comeback. Sellers o pozdních Panterech mluvil s pohrdáním jako o způsobu, jímž si vydělal na živobytí a na Byl jsem při tom, a jeho životopisci to přejali.
A já nesouhlasím. Růžový panter jako celek je nestárnoucí veledílo, "dvanáctihodinový film, který se točil dvacet let", jak řekl Burt Kwouk, Clouseaův sluha Kato. Byl jsem při tom je jeho pointa, katarze, která by bez Pantera byla zapomenuta stejně jako Jsem v pořádku, Jacku. Je to sice krásný film, ale jeho hlavní síla spočívá v tom, že byl natočen.
A že přinesl do našich vzpomínek na Petera Sellerse uklidňující pomyšlení, že Clouseau, ten divý a tragický hrdina zavěšený ve vleku událostí, které odstartoval a nebyl schopen zvládnout, nakonec otevřel oči.

TOMÁŠ BALDÝNSKÝ

reklama
Komentáře
E15
Nejčtenější