Přátelé: Kultovní seriál baví diváky nepřetržitě již čtvrt století. Co stojí za jeho úspěchem? | Reflex.cz
nahoru

Přátelé: Kultovní seriál baví diváky nepřetržitě již čtvrt století. Co stojí za jeho úspěchem?

Kateřina Kadlecová22. září 2019 • 08:30
Přátelé: Kultovní seriál baví diváky nepřetržitě již čtvrt století. Co stojí za jeho úspěchem?
foto: Archív TV Nova

„Pár přátel stačí mít,“ zpívá Michal David a příznivci amerického komediálního seriálu Friends čili Přátelé mu rozumějí. Mladí a neklidní Chandler, Rachel, Ross, Monica, Joey a Phoebe v letech 1994–2004 přikovali k obrazovce stamilióny diváků. Ti se vydrželi jejich hláškám nepřetržitě smát až do závěrečných titulků po celých 22 minut, a když producenti po deseti řadách a 236 dílech seriál 6. května 2004 uložili k ledu, nepřestali se věrní fandové po celou následující dekádu modlit za jeho resuscitaci. Proč vlastně?

Důležitých seriálů vznikla v 90. letech kupa. Kultovní Show Jerryho Seinfelda, tajemná Akta X, sexy Sex ve městě, mystické a střelené Městečko Twin Peaks, fantaskní Nikdykde, středoškolské Beverly Hills 902 10, sousedské Melrose Place a občas poněkud krvavá Pohotovost. A pak taky přátelští a úplně obyčejní Přátelé, show natáčená hlavně v interiérech a před živým – a smějícím se – publikem. Dnes si u sitcomů jako Teorie velkého třesku nebo Jak jsem poznal vaši matku a u skutečně fenomenálních, závislost vyvolávajících seriálů typu Sherlocka, Temného případu, Dextera, Ztracených nebo Hry o trůny říkáme, co nás na Přátelích tehdy tak bralo. Proto není od věci si připomenout, jak se dokázal na obrazovkách udržet tak dlouho (jen o tři roky méně než legendární Dallas!), čím si získal nominaci na 63 (!) cen Emmy a proč běžel několikrát od začátku až do konce hned na čtyřech českých televizních stanicích. A to ho diváci podle měření sledovanosti evidentně stále nemají dost.

Bylo jich šest

Sextet seriálových kamarádů společně odstartoval svou dlouhou televizní kariéru na Manhattanu. A komu by vadilo, že se celý ten „Manhattan“ natáčel na opačné straně USA, ve studiu Warner Brothers v Burbanku? Prožili spolu nádherných deset let, během nichž jsme je viděli randit jakožto teen­agery, vdávat se a ženit, rozvádět, rodit i adoptovat děti. Byli úplně jako naši nejlepší přátelé – jen o něco vtipnější. Vzpomínáte?

„Holka odvedle“ Rachel pracovala v kavárně Central Perk, pak se ovšem stala nákupčí u módních firem. (Hrála ji Jennifer Anistonová, která se u filmu jako jediná z Přátel prosadila opravdu výrazně; že by jí k úspěchu spíše než talent pomohla svatba s Bradem Pittem, pozornost bulvárních médií a opravdu ošklivý konec manželství?)

Potrhlá masérka Phoebe je schopná odnosit a porodit trojčata nevlastnímu bratrovi a vymýšlet příšerné písně – třeba tu o kočičce: „Smraďochu, Smraďochu, čím tě to krmí?“ (Lisa Kudrowová, která excentrickou zpěvačku a vegetariánku ztvárnila, se v šoubyznysu uchytila bez problému – oblíbená komička hraje, produkuje i píše scénáře. A spolu s Anistonovou jako jediné z Přátel proměnily svou nominaci na cenu Emmy.)

Soutěživá pedantka a matka kvočna Monica dělá šéfkuchařku v nóbl restauraci. (Courteney Coxová-Arquettová měla původně hrát Rachel, ale domluvila se s kamarádkou Jennifer a role si se svolením producentů prohodily.)

Seriálové půdorysy: Jak doopravdy vypadají byty Přátel nebo hrdinů Teorie velkého třesku

Joey je nepříliš úspěšný herec a až příliš úspěšný lovec žen, občas v epizodách plní úlohu obecního prosťáčka a je italského původu. (Jeho představitel Matt LeBlanc, který mimochodem po mamince opravdu zdědil italskou krev, sice získal Zlatý glóbus a za Přátele byl třikrát nominován na cenu Emmy, přesto se jeho popularita s věhlasem tří Přítelkyň nedá srovnat.)

Chandler má jako jediný z Přátel opravdu dobrou pracovní pozici – je vedoucí analytik v nadnárodní korporaci; ačkoli je s předstihem nejvtipnější ze všech, ostatní se jeho fórům bůhvíproč nikdy nesmějí. Chandlerovi skutečně věříte ten prostorný a prosluněný byt v centru Manhattanu, těmi ovšem oplývají i ostatní členové partičky, kteří by si podobné bejváky ve skutečnosti nemohli dovolit, ani kdyby jim na nájem přispívaly maminky a babičky celým důchodem. (Matthew Perry, který Chandlera hraje, má na kontě spoustu vedlejších rolí, dabingy animáků a počítačových her, ale také píše a produkuje.)

Poslední do půltuctu, Ross, je Moničin starší bratr a přes svou nešikovnost a zvláštní mimoňovitost vážený paleontolog, bohužel trochu nepoužitelný v mezilidských vztazích – během deseti řad Přátel se třikrát rozvedl. (Rosse hraje multitalentovaný David Schwimmer, jenž jinak režíruje film i divadlo a angažuje se v charitativních akcích.)

Porodní bolesti

Přátele stvořili dlouholetí přáte­lé, od divadla zběhnuvší mladí producenti a scenáristé David Crane a Marta Kauffmanová, a to v momentě, kdy jim nebylo zrovna do zpěvu: právě jim odpískali sitcom Rodinné album na televizní stanici CBS. „Přemýšleli jsme o životním období, kdy se nad budoucností vznáší otazník,“ vzpomínala později na lovení námětu pro Přátele Kauffmanová: „Možná jsme se v tu chvíli cítili právě takhle.“ Někdejší ředitel stanice NBC Warren Littlefield ovšem ve své vzpomínkové knize vidí start Přátel poněkud jinak a jinde, totiž ve své hlavě: „Pořad ve stylu Přátel jsme hledali už hodně dlouho. Jednou ráno (…) jsem přemýšlel o lidech ve velkých městech, zvláště o dvacátnících, kteří si právě začali razit cestu. Mladí startující v New Yorku, L.A., Dallasu, Filadelfii, San Francisku, St. Louisu nebo Portlandu v mých představách všichni čelili stejným překážkám. Život v těch městech je velmi drahý a taky náročný na psychiku. Když máte vedle sebe přítele, jde to všechno mnohem snáz.“

Tomu neuvěříte: Joeyho spolubydlící z Přátel je už přes padesát a je stále sexy

Sedmistránkový nástin seriálu televize NBC schválila jakožto pastičku na mladé městské publikum, která nikoho neurazí a zároveň se u sledování chytnou i ostatní generace. Projekt několikrát měnil název, ideu i obsazení, jak už to tak bývá, když se v televizním světě plánuje něco velkého, a do konkursu na obsazení šesti hlavních rolí (pokud si vzpomínáte, těch vedlejších skutečně mnoho nebylo) se přihlásila více než tisícovka herců. Zkušený režisér James Burrows pak začal natáčet v létě roku 1994 to, co mu tým sedmi mladých nájemných pisálků pracujících pod taktovkou Cranea a Kauffmanové připravil. Najednou se však vedení NBC začalo cukat. Co ta kavárna, kde se odehrává většina děje? Nepůsobí až příliš mladistvě? Nechtělo by to spíš nějaké bistro? A nejsou ti herci nějací mladí? Nehodíme jim do děje postavu „moudrého starce“, který pomůže a poradí, když bude třeba? A nebude publikum nenávidět Moniku za to, že ji scenáristé nechají vyspat se s klukem hned na prvním rande? Naštěstí se tvůrci a diváci zkušebních projekcí shodli na tom, že budou obavy televizních hlavounů ignorovat.

Pro domácí žvýkání?

Šestice Přátel nakonec vtrhla na obrazovky kanálu NBC 22. září 1994 v prestižní čas, ve čtvrtek v půl deváté večer, a od samého počátku se jim dařilo – dívalo se na ně přes 20 miliónů amerických diváků a přidávali se další. Přátelé totiž představovali přesně takový druh seriálu, jaký svět jen pár let po pádu železné opony potřeboval. Prezentovali lásku, sex a něžnosti, kariérní vzestup, a hlavně život mladých lidí v momentě, kdy jim nic nepřipadá nemožné a kdy se ženou za americkým snem po boku svých stejně nažhavených kamarádů, kteří jsou jim v ten moment bližší než rodina.

Američané mají pro pocity, které sledování Přátel vyvolává, přiléhavý název feel-good. U sledování tohoto seriálu se publikum cítí dobře, na obličeji mu vyloudí typický přiblblý široký úsměv. Je až s podivem, jak málo lidí si dovolilo říct nahlas, že mít rád Přátele je děsivě průměrné, že je to seriál sekretářek, věčných čekatelek na zázrak a čtenářek Cosmopolitanu, povrchní zábava vhodná snad jen pro takové to domácí žvýkání.

Definitivní konec srandy? Seriál Přátelé je prý sexistický, homofobní, transfobní a …

Vzpomínáte si na všechny ty absurdní situace, metané po natěšených divácích kadencí dva až pět fórů za minutu? Pro ilustraci: Ross přijde do Central Perku, kavárny, kde se Přátelé scházejí, se zkroušeným výrazem. „Co je s tebou, kámo?“ ptá se ho Joey. „V práci mi někdo snědl sendvič!“ skoro se rozpláče vědec. „A co na to řekli policajti?“ ptá se korporátní týpek Chandler a vy na chvíli nevíte, jestli to myslí vážně, nebo ironicky. Tohle kamarádské špičkování nutilo i u nás půlku národa trávit podvečery všedních dní s televizní obrazovkou, když už jsme byli příliš velcí na Krok za krokem a příliš chytří na tzv. BéHáčko. Nebo tenhle dialog, který spolu s dalšími perlami z prvních dvou (rozhodně nejlepších) řad seriálu shromáždila fanouškovská stránka www.tvprate­le.info: Monica: „Ahoj. Kde je Joey?“ – Chandler: „Joey mi sežral žvejkačku, tak jsem ho zabil. Myslíš, že jsem neměl?“ Anebo: Joey jásá nad fotkou: „Á, vida vida! Tady je Monica na­há!“ – A Ross odtuší: „Ne, to jsem zas já. Nepleť si hlavu se zadkem.“ Pokud vám to připadá dost nablblé, co říkáte tomuhle? Ross (luští křížovku): „Druh topení?“ – Phoebe mu napoví: „Radiátor.“ – Ross: „Pět písmen.“ – Phoebe: „Iátor.“

Neskonale primitivní pro jedny – a jednoduše dokonalé pro většinu.

Šest za jednoho

Přes zjevnou stupiditu přátelských fórků se seriál brzy stal zcela všudypřítomným kulturním fenoménem. Z dnešní generace třicátníků západního světa snad neexistuje jediný, který by nedokázal zanotovat, případně po pár tónech identifikovat úvodní znělku od Rembrandtů. A vzpomínáte, jak se po celé devadesátky nechávaly všechny vaše spolužačky a „kolegyňky“ stříhat „na Rachel“? Postupně sešmikané promelírované prameny Jennifer Anistonové vstoupily do dějin rozhodně trvaleji než Racheliny verbální výrony, jako „Chandlere Bingu, ukaž mi pinďu“. Milionáři celého světa se spojili a stavěli otřesné imitace kavárny Central Perk, zatímco středoškoláci si pod vlivem Přátel (a BéHáčka) mysleli, že je normální vystřídat veškeré jedince opačného pohlaví ve třídě a po rozchodu si z nich vychovat doživotní kámoše.

Herci z Přátel se prý stali skutečnými přáteli, proto chemie na placu tak báječně fungovala, jak mediální kritici neopomínají vyzdvihovat (stejně jako dobře napsané scénáře a fakt, že je celá šestice sympaticky rovnocenná, pokud jde o čas strávený na obrazovce). Chodili vzájemně za kmotry svým dětem, a dokonce i společně licitovali o honoráře, a jakkoli se to zdá zvláštní, na výplatní pásce měli počínaje třetí řadou vždy všichni stejnou částku. Jejich plat za epizodu se postupně zvyšoval: z původních 22 500 dolarů za úvodní díly se díky skoku mezi šestou a sedmou epizodou (125 000 dolarů v šesté vs. 750 000 dolarů v sedmé) nakonec v případě deváté a desáté řady stal závratný milión dolarů. Díky tomu byly Coxová, Anistonová a Kudrowová počátkem milénia nejlépe placenými televizními herečkami vůbec. Dlužno podotknout, že jim ty astronomické peníze byly vypláceny za zhruba šestihodinovou práci – tak dlouho trvalo přátelům Přátel natočit jeden dvaadvacetiminutový díl, který se jinak u sitcomů obyčejně točí zhruba za tři hodinky.

Jak by vypadaly filmy s Harry Potterem, kdyby začínaly jako seriál Přátelé?

Diváky i samotné herce zachvátil smutek poté, co během roku 2004 zjistili, že tvůrci seriálu v žádném případě nepodepíší smlouvu na jedenáctou řadu. Už ta desátá se vyráběla za velmi nadstandardních podmínek: stanice NBC platila produkční společnosti Warner Bros. za výrobu každé z jejích epizod deset miliónů, což byla v rámci formátu nejvyšší částka v televizní historii. NBC ani nebyla schopna zajistit tolik reklamy, aby se jí vysílání pořadu vyplatilo. ­Úplně poslední, srdcervoucí, 236. díl, tedy přesněji 17. a 18. epizodu desáté řady, si 6. května 2004 pustilo neuvěřitelných 52,5 miliónu obyvatel USA, jen aby viděli, jak Ross (opět) vyzná Rachel, matce své dcery, lásku a ta se na poslední chvíli vykašle na skvělou pracovní nabídku v Paříži, Monika a Chandler adoptují dvojčata a odstěhují se z centra a předtím si s celou partou zajdou na poslední šálek kávy. Netřeba zmiňovat, že mediální masírka před vysíláním zmákla inzerenty do takové míry, že se prali o to, kdo zaplatí milión dolarů za každý z půlminutových reklamních spotů během vysílání. Velké obrazovky s nesvatou šesticí za­plnily americké parky, aby mohli fanoušci uronit slzu na veřejnosti.

Zmrtvýchvstání se nekoná

Před několika lety fandovské weby seriálu zaplavil plakát se šesti známými tvářemi a slibným nadpisem „Ta po desetileté pauze. Přátelé 2014.“ Šoubyznys byl na moment vzhůru nohama – takže oni opravdu natočí aspoň jeden díl k desátému výročí poslední klapky? Nakonec se ukázalo, že šlo o nevinný vtípek jedenadvacetiletého žertéře, jenž netušil, že se plakát okamžitě rozšíří po internetu a zaseje marné naděje. Stejně jako drby o filmu Přátelé, které se vrátily po (relativně) úspěšném snímku Sex ve městě, ale už navěky skončily v propadlišti dějin: tvůrci seriálu dali jasně najevo, že všichni Přátelé zestárli, jeden z nich se během těch let v civilním životě oženil a tři další rozvedli. A že ostatní přátelé jsou jim teď k ničemu, když mají (více či méně kompletní) rodiny.

Devadesátá léta byla skvělá hlavně díky třem věcem. Že se konečně odporoučela osmdesátková móda. Že se dostavila ekonomická prosperita. A že se po celém světě v jednom kuse dokola vysílali Přátelé, kteří vám místo těch skutečných občas dělali společnost.

PREMIUM X Seriálová produkce se letos dostane přes magických 500 titulů. Kolik toho stihneme …
Už i Homer Simpson přijal Ice Bucket Challenge
bah 8. září 2014 • 14:23

Už i Homer Simpson přijal Ice Bucket Challenge




Vybíráme z placeného obsahu
PREMIUM X Jak na pazourek? Zkušený mistr řemesla vás naučí nejlepší řemeslné triky neandertálců
PREMIUM X Východ vrací úder: Počítačové hry válcují Hollywood a Češi jsou u toho
PREMIUM X Bohumil Pečinka: Hra kolem úmrtí Karla Gotta a Vlasty Chramostové aneb Dobří mrtví a zlí mrtví
PREMIUM X Jefim Fištejn: Pokrok nezastavíš aneb Politická korektnost za hranicí absurdity
PREMIUM X Zpověď 63leté striptérky jménem Sugar: Lidi se tomu nejdřív chechtají, ale pak se třeba zamyslí

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější