Život a styl
Přihlásit pro přidání komentáře
sirien
příběh o červené karkulce je alegorie k ženské menstruaci, ne k sexuální fantazii. k sexuální fantazii se váže třeba popelka (zkrátím to a skipnu všechny přerody kterými prošla od původní k dnešní versi - v původní versi princ nezkoušel dívkám střevíček, ale vaginu), šípková růženka ("polibkem" jí princ skutečně neprobouzel, použil trochu razantnější techniky) a podobně.
což se váže k tomu že k dětem se jako k něčemu "zvláštnímu" přistupuje až v moderní době (začalo to těsně před viktoriánskou érou, někteří to datují ke konci éry alžbětínské, dost záleží na tom o kterém území je řeč, začalo to na západě a pak se to šířilo na východ), dříve bylo dítě prostě jen malý dospělý. a pohádky byly určeny dospělým jako večerní vyprávění, stejně jako jiné příběhy (mytologické, legendy) a jako takové měly často sexuální tematiku (nikdo se nebál že by to ohrozilo výchovu dětí, před dětmi se s klidem souložilo - a děti to nijak "nepoškodilo", tahle hysterie chránit děti před sexualitou je taky až moderní záležitost a paradoxně nesouvisí původně nijak s křesťanstvím, jak se kdekdo domnívá)
což se váže k tomu že k dětem se jako k něčemu "zvláštnímu" přistupuje až v moderní době (začalo to těsně před viktoriánskou érou, někteří to datují ke konci éry alžbětínské, dost záleží na tom o kterém území je řeč, začalo to na západě a pak se to šířilo na východ), dříve bylo dítě prostě jen malý dospělý. a pohádky byly určeny dospělým jako večerní vyprávění, stejně jako jiné příběhy (mytologické, legendy) a jako takové měly často sexuální tematiku (nikdo se nebál že by to ohrozilo výchovu dětí, před dětmi se s klidem souložilo - a děti to nijak "nepoškodilo", tahle hysterie chránit děti před sexualitou je taky až moderní záležitost a paradoxně nesouvisí původně nijak s křesťanstvím, jak se kdekdo domnívá)
Za tu Karkulku děkuju, konečně je mi to jasný, ale tři výtisky se stejně neprodaj, leda by je rozdali. 
Ale jo. Je to blbý, bude se to líbit! Jsem krapánek překvapen, myslel jsem, že je Janouchová spisovatelka a ono je to tak ubohý, jako kdyby to sesmolil Berwid. 
Jo, to je trefná poznámka. Ale zajímalo by mě, jak Sirien přišel na tu "původní" verzi Popelky nebo Růženky. Jestli to spíš není nějaký freudovský výklad.
Freud nebyl mým oblíbencem ani v době kdy jsem studoval psychologii (nebo spíš přesněji: od té doby není). Jeho Výklad snů je fakt docela... řekněme že některé obraty jeho argumentace mi připadají přinejmenším pochybné.
Zdrojů k tomuhle existuje víc, ona to je docela sranda, jmenovitě doporučuji třeba Ian Stewart&Jack Cohen, knížka Koule (nebo Darwinovy hodinky, nejsem si teď úplně jistý).
Zdrojů k tomuhle existuje víc, ona to je docela sranda, jmenovitě doporučuji třeba Ian Stewart&Jack Cohen, knížka Koule (nebo Darwinovy hodinky, nejsem si teď úplně jistý).
tak s tou Popelkou nemate pravdu. Popelka vznikla ve Francii a nebyl to jeden jediny pribeh. Bylo to tak, ze se po vecerech vykladaly pribehy, kde hrala hlavni roli Popelka. pribehy to byly ruzne a vetsinou to s Popelkou nedopadlo moc dobre - skoncila ruzne polamana, mrtva apod.
Vždyť jsem psal, že to zkrátím a skipnu všechny ty vývojové fáze toho příběhu... variací bylo víc a Popelka končila (v těch příbězích, které mají k té dnešní versi aspoň trochu blízko) buď v princově posteli nebo princem odkoplá nebo zařízlá (nebo odkoplá a pak zařízlá) a vůbec porůznu, nicméně aspektem té pohádky byl samozřejmě sex. Ostatně když to řeknu vulgárněji, tak alespoň co se mě týče, tak rozhodně poznám konkrétní dívku spíš podle toho, jak přiráží, než podle toho, že má osmatřicítku nohu.
Když se ten příběh později aspoň nějak ustálil, tak spolu s tím, jak se začaly šetřit děti, náhle považované za "citlivé", tak se věci začaly postupně opisovat, takže z "princ se pro***val dívkami až k Popelce" se to postupně přiklonilo k "Princ zkoušel díčí kožíšky až se dostal k Popelce které padl" (ano, mám dojem že "ztracený kožíšek" zahrnoval i alegorii k Popelčině defloraci) a pak se to nějak změnilo nějakou francouzsko/německou lingvistickou přesmyčkou kterou si teď fakt nevybavuju z kožíšku na střevíček.
Když se ten příběh později aspoň nějak ustálil, tak spolu s tím, jak se začaly šetřit děti, náhle považované za "citlivé", tak se věci začaly postupně opisovat, takže z "princ se pro***val dívkami až k Popelce" se to postupně přiklonilo k "Princ zkoušel díčí kožíšky až se dostal k Popelce které padl" (ano, mám dojem že "ztracený kožíšek" zahrnoval i alegorii k Popelčině defloraci) a pak se to nějak změnilo nějakou francouzsko/německou lingvistickou přesmyčkou kterou si teď fakt nevybavuju z kožíšku na střevíček.
Ani Vy nemáte pravdu.Původně byl příběh o Červené Karkulce zcela prozaický příběh jedné dívenky jménem Karla,která chodila pravidelně navštěvovat nemocnou bábi v chalupě na kraji středně velkého městečka.Při jedné z návštěv zjistila,že babi je namol opilá a pod postelí se válí prázdné flašky od tvrdého alkoholu.Karla pouze poznamenala,"babičko,vlk tady ještě nebyl a Ty jsi již sežraná".Teprve pak se toho chytli ziskuchtiví spisovatelé a dopracovali tento banální příběh do podoby dnes známé pohádky pro děti.
Jinak ovšem oceňuji její výzkum prováděný na opačném pohlaví. Popis čtyřicátníků a padesátníků sakra sedí. Když vidím ty pupkáče zanedbané, jak by chtěli nejmíň Sofii Loren a ještě osmnáctiletou, tak se musím smát...
Doporučuju podívat se na Nesvatbov - je to fakt skvělá sonda do života sólistů.