Autor svým titulkem plně vystihnul objektivní situaci,ve které se tato země ocitla.USA šíři demokracii jako šířila a šíří římskokatolická církev v minulosti evangelium,které pošpinila.Nejprve posílali Mubarakovi 2 miliardy dolarů,aby byl jazýčkem na vahách ve vztahu arabských zemí vůči Izraeli.Nyní hledá cestu komu dát 4 miliardy dolarů.Situace je strašidelná,protože se jedná o vměšování do ústavních záležitostí svrchované země.Hrozí,že se k moci či její části dostanou extrémisté.V tuto chvíli USA hasí požářiště.Historie ukázala,že kam vstoupí jako velmoc­,zko­labu­jí(Vi­etnam) a současnost to potvrz­ujeAf­ghanis­tán,I­rák atd.)Vyhráli pouze jedinou válku a to vlastní občanskou ale to bojovaly proti sobě dva tábory amerických občanů.Mám velké zkušenosti z těchto zemí,špatně se mě to říká ale k demokracii ještě neuzráli a krátká budoucnost mě dá za pravdu.

Skutečně nerozumím tak často omýlanému klišé, že naše demokracie stojí na 1000 leté křesťanské tradici. Naopak, demokracie se v evropských zemích začala prosazovat a upevňovat až s příchodem osvícenství a slábnutím papežské - církevní moci. Všechny evropské revoluce - od Velké francouzské až po revoluční rok 1848 byly ve znamení oslabování moci církve a tím vedly k demokratizaci společnostii. Stačí se podívat na letopočty zrušení nevolnictví v jednotlivých evropských státech a uvidíme, od kdy teprve se dá hovořit o prvních náznacích svobodné společnosti. Naopak křesťanství, resp. církev, svým nástupem deomokracii na dlohou dobu (celý středověk a ještě dlouho do novověku) potlačilo. Evropa se tedy demokratizovala nikoliv díky křesťanství, ale jemu navzdory.
O tom, že demokracie se může s úspěchem uplatnit i v jiných kulturách, není třeba pochybovat - příkladem je již v diskuzi zmíněné Japonsko, ale i jiné předevěím asijské země - J. Korea, Taiwan atd..
To, že my máme demokracii a arabské země nikoliv, není proto, že my máme křesťanství a oni islám (mimochodem základní hodnoty, oproštěné od politických přídavků, jsou u obou náboženství velice podobné). Je to proto, že v Evropě politický význam křesťanství ustoupil do pozadí jž před cca 200 lety, zatímco v arabských zemích hraje náboženství v politice stále výraznou roli. Dokud se toto nezmění, nemůžeme podle mě očekávat demokratizaci tamní společnosti.
Někdo tu psal, že demokracie je vůle lidu a pokud si zvolí ve svobodných volbách islamisty, je to jejich legitimní volba a demokracii jako takovou to neohrožuje. Není to tak úplně pravda, protože s největší pravděpodobností vítězní radikálové demokratický systém znovu omezí, popř. zruší.

Není to vůbec nic jiného, než další druh vlády, v elementární podstatě stejný jako všechny jiné. Zajišťuje distribuci moci, má své elity, své boháče, své otloukánky - stejně jako jakýkoliv jiný systém. Není nijak morálně ani eticky na výši, nezajišťuje spravedlnost a ROZHODNĚ nezajišťuje stabilitu (spíš naopak, je to systém generující neustálé proměny)

Přijde den, kdy si laskavě budeme muset uvědomit, že náš systém není fakticky o nic lepší, než jakýkoliv jiný a to takřka v žádném úhlu pohledu se širokým záběrem.

Na druhou stranu - je to náš systém. Je vystavěný na našich hodnotách, na našich principech, na naší historii, na naší kultuře. Není důvod chovat se "demokraticky" a humánně k těm, kteří se tak sami nechovají - nijak to nedokazuje naši nadřazenost, dokazuje to jen naši krátkozrakost. Humanismus musí být reciproční - humanisticky se chováte k humanistům. Je to klub s otevřenou a dobrovolnou vstupenkou, ale s ostrou hranicí mezi těmi, kteří vstoupili a těmi, kteří ne.
Demokracie možná není lepší než jiné systémy, ale je to náš systém a proto za něj musíme být ochotni bojovat - ekonomicky, politicky i vojensky.

Je to fakt, prostý, přímý a jednoduchý, jenže pro mnoho lidí dnes také velmi nepříjemný, protože s sebou nese odpovědnost a cenu (ať už finanční nebo v podobě prolité krve). Ta odpovědnost tu ale je tak jako tak, je jen na nás, jestli ji přijmeme nebo ne. Historie nás nicméně tisíci lety různých říší a kultur velmi dogmaticky učí, že ti, kteří tu cenu platit odmítli a zlenivěli, změkli, nebyli ti, kteří by měli právo určovat budoucnost. V lepším případě je čekalo ještě pár desítek nebo v pár řídkých případech stovek let setrvačné existence, pak byli zničeni těmi, kteří možná nebyli tak "na výši", ale zato si za svými hodnotami stáli a BYLI ochotni za ně bojovat a krvácet.