Později narození se vzpírají takovým z jejich pohledu absurditám uvěřit
Pamatuju v první půli osmdesátek na úprk pro dítě do školky, abych do čtvrté odpolední měl v sídlištní samošce naději na mlékopytel a rohlíky. Zavírala v šest. Nezřídka měli i šunkový salám 6 Kčs/10 dkg a ve středu i jogurt. Tuzemský rum ale měli vždycky. Na maso jsme měli babičku důchodkyni, ta to za nás odstála. A vůbec obchody s potravinami zavíraly ve všední den v šest večer, v sobotu nejpozději v poledne a v neděli nic.
A Sparty výhradně pod pultem od známé trafikantky za 10 (normálně byly za 8). Fronty na pomeranče a mandarinky, ovšem jen před Vánoci, jindy nebyly vůbec.
Džínsy výhradně v Tuzexu, ty tuzemské, pokud byly k dostání, byly poznat na první pohled, takže své cti dbalý džentlmen i dáma v nich byli na veřejnosti společensky deklasováni. Taky rozpustné Nescafé bylo jen v Tuzexu; vzhledem k ceně bylo vítaným darem pod stromeček nebo k narozeninám.
A knižní čtvrtky - v sedm ráno jsem zdrhl z fabriky, vřadil se do fronty, postál, s přáteli pohovořil, tři Sparty vykouřil, abych měl naději ulovit třeba 3x Phil Marlowe. Otevírali v osm, to už tam byla fronta jak na maso.
25. února 1989 jsem stál ve frontě na záznam pro barevný televizor Tesla v Brně na Maliňáku; fronta měla rozměry menší manifestace. Monitorovala to z bezpečné vzdálenosti vébécká volha. Vtipy, jimiž si pracující lid zkracoval čekání, byly tak na půl roku až rok nepodmíněně.
Ono toho bylo víc ... třeba období, kdy od Aše po Košice nebyly gumy do stěračů, takže se masově kradly i s lištami; moudrý řidič ukrýval lišty do zamčeného vozu tak, aby nebyly vidět.
Prostě v zásadě bylo téměř všechno, akorát obec Zásada nebyla na mapě. Jinak bylo semtam něco jenom někde a někdy, případně nikde a nikdy.

To, co vnucuje titulek není pravda. Později narození jsou manipulováni.

Současný česko-ukrajinský vládní systém:
👇
Češi v své zemi po 30 letech svobody a pilné práce stojí ve frontách na zubaře , lékaře specialisty, byty , školy.
---------------------
Ukrajinci po 30 letech svobody v své zemi stojí v českých zemích fronty na dávky! 🤣
--------------------

Čus a provládní individua, nepište mi.

@Michal Innemann Vaše odpověď je vysloveně hloupá. Žil jsem v té době, a ve frontách jsem nestál o nic víc než v současné době. Stačilo odpustit si banány, nebo botasky, nemít knižní novinku hned ten týden co vyšla, atd. Na běžné věci k životu nezbytné se fronty nestály.

Protože původní diskuse zmizela v propadlišti, dovolím si sem ocitovat jeden z jejích příspěvků:
"Nejrozšířenější dezinformací z doby před rokem 1989 je vysoká kvalita potravin. Je tomu právě naopak! Za "kvalitu" potravin za komunistů by byl dnes kriminál.
V dokumentu České státní televize z roku 1987 s názvem: "Jsou naše potraviny závadné?", se mluví o absenci normy na obsah vysoce karcinogenních PCB v potravinách. Podobně tomu bylo např. u benzenu, dusičnanů, dusitanů, kyseliny sírové, mykotoxinů, těžkých kovů, NPK a DDT (zakázán až v roce 1974, v potravinách přítomen dlouho poté), kdy normy buď nebyly, nebo se nedodržovaly. "Ve vyšších hladinách jsou v potravinách zjištěny některé toxické látky, které dokonce překračují přípustný denní příjem stanovený Světovou zdravotnickou organizací“, píše se ve zprávě ministerstva životního prostředí z března 1990.
Potraviny za komunistů obsahovaly chemické přísady (éčka), ale nebyla povinnost uvádět jejich obsah na obalu. U potravin, které nejvíce ohrožovaly zdraví, se uváděla poznámka ve smyslu: potraviny obsahují zdraví škodlivé látky a mohou vyvolávat alergické reakce, poznámka byla např. na trvanlivých salámech (nepamatuji si ji zcela přesně, děkuji, pokud si někdo vzpomenete na přesné znění).
Na nekvalitní potraviny upozorňovalo např. sdružení Brontosaurus, které v osmdesátých letech pořádalo série přednášek pro střední a vysoké školy o jedech v potravinách a varovalo před konzumací uzenin a mléčných výrobků dětmi. Nejhorší kvalitu měly uzeniny, ovoce a zelenina (násobně se užívala hnojiva oproti dnešku, 233,7 kg na hektar, oproti 99,8 kg na hektar), maso a mléčné výrobky, tz. skoro vše.
Když se dnes z trhu kvůli zdravotní závadnosti stahuje určitá potravina, pravidelně se v internetových diskusích objevují názory, že něco podobného by se dřív stát nemohlo. Opak je pravdou. Výskyt škodlivých látek se za komunistů tajil, výroba potravin byla pod násobně menší kontrolou jak dnes.

Nevím, myslím že je v článku popisovaná doba 50-60 let. Já jsem ročník 70 a nic takového nepamatuji. V obchodech vždy byli uzeniny a žádné potraviny nechyběly, sice nebyl takový výběr, ale řekl bych, že kvalita byla vyšší, zejména uzenin a pečiva. Fronty na nějaké nedostatkové zboží byly, ale nebylo to pravidlem.

(pokračování)
Například ve státním podniku Fruta byly zkažené okurky zpracovány do čalamády, brigádníci mezi nahnilou zeleninu klidně rozemleli třeba mrtvou myš, nebo tenisku, nikdo to nekontroloval.
Časté byly epidemie otrav z potravin, které komunistický režim tajil. Lidé se o nich dozvěděli například až poté, co byly vyhlašovány zdravotní prázdniny pro školy v postižené oblasti.
Bizarně zní kritika dnešních nejlevnějších potravin. Pokud si někdo kupuje salám v akci za Kč 10,- nemůže si stěžovat, že obsahuje jen 70 % masa (to odpovídá ceně v roce 1989 Kčs 1,-, nejlevnější salám přitom stál Kčs 3,10 a měl méně jak 70 % masa, za tuto cenu je dnes k dostání např. Schwarzwaldská šunka). Náhražky jako sojová mouka nás nezabijí, ale karcinogenní jedy za komunistů ano.
Další bizarní argument, je argument chuti. Chuť si nelze pamatovat desítky let. Je zajímavé, že chuť před třiceti lety detailně popisují lidé, kteří si nepamatují kam dali včera klíče.
Potraviny za komunistů nejen, že nebyly k dostání v potřebném množství a sortimentu, byly násobně dražší než dnes, obsahovaly jedy, ale také zpravidla nikdy neobsahovaly to, co přikazovaly ČSSN, ČSN, SSN (Československé, České a Slovenské státní normy)"
(Aleš Dvořák)

Chyba nebyla a není ani tak v systému, jako v našem nastavení hodnot.
Za socialismu jsme si věcí vážili, ale neměli jsme svobodu volby.
Dnes máme svobodu, ale často s ní neumíme zacházet rozumně.
Skutečné řešení by bylo najít rovnováhu mezi dostupností a zodpovědností.
Dnes žijeme v systému přebytku a volného trhu, kde je cílem prodávat co nejvíc. Firmy nás přesvědčují, že potřebujeme nové věci, i když ty staré fungují. To vytváří kulturu konzumu a plýtvání.
Bylo sice málo, ale lidé si toho, co měli, často více vážili, protože si to museli „vystát“ a bylo to vzácné.
Nejsme vnímáni jako bytosti s duší, hodnotami a vztahem ke světu, ale jako „cílová skupina“. Všechno je měřeno ziskem — i vztahy, čas, pozornost. To oslabuje naši schopnost vnímat, co má skutečnou hodnotu.

Tolik brakového zboží za přemrštěné ceny nebylo

Za komunistů sice fakt se tvořily fronty na kde co, ale ke konci 80 let jich rapidně ubývalo, jak se postupně zásobování zlepšovalo. Jinak fronty nebyly jen za těch zlých komunistů. Zrovna včera jsem četl článek, že ve Vestci se tvoří dlouhé frontry u nabíječek elektroaut s tím, že to ukazuje temnou budoucnost a že je to i častým jevem i jinde po celé republice. Myslím, že to psali na webu Autosalon. Po roce 1990 a mezi lety 2008-2013, za vlád ODS se zase tvořily dlouhé fronty na pracovních úřadech. To za komoušů lidi neznali. Taky neexistovalo, že by nějaký exekutor k vůli bagatelnímu dluhu člověku vzal všechno a poslal ho na ulici. Komouši se nesnažili totálně zničit ani disidenty, kteří vždy měli možnost uživit sebe i svou rodinu, ale samozřejmě prací. Ostatně jednou i takový disident John Bok přiznal, že na rozdíl od dnešního režimu, za minulého režimu měl jistotu, že bez problémů sebe a své blízké uživí. Však i Havlovi komouši normálně ponechali Mercedesa i chalupu v Hrádečku, ale musel dělat aspoň v kotelně.