Protože původní diskuse zmizela v propadlišti, dovolím si sem ocitovat jeden z jejích příspěvků:
"Nejrozšířenější dezinformací z doby před rokem 1989 je vysoká kvalita potravin. Je tomu právě naopak! Za "kvalitu" potravin za komunistů by byl dnes kriminál.
V dokumentu České státní televize z roku 1987 s názvem: "Jsou naše potraviny závadné?", se mluví o absenci normy na obsah vysoce karcinogenních PCB v potravinách. Podobně tomu bylo např. u benzenu, dusičnanů, dusitanů, kyseliny sírové, mykotoxinů, těžkých kovů, NPK a DDT (zakázán až v roce 1974, v potravinách přítomen dlouho poté), kdy normy buď nebyly, nebo se nedodržovaly. "Ve vyšších hladinách jsou v potravinách zjištěny některé toxické látky, které dokonce překračují přípustný denní příjem stanovený Světovou zdravotnickou organizací“, píše se ve zprávě ministerstva životního prostředí z března 1990.
Potraviny za komunistů obsahovaly chemické přísady (éčka), ale nebyla povinnost uvádět jejich obsah na obalu. U potravin, které nejvíce ohrožovaly zdraví, se uváděla poznámka ve smyslu: potraviny obsahují zdraví škodlivé látky a mohou vyvolávat alergické reakce, poznámka byla např. na trvanlivých salámech (nepamatuji si ji zcela přesně, děkuji, pokud si někdo vzpomenete na přesné znění).
Na nekvalitní potraviny upozorňovalo např. sdružení Brontosaurus, které v osmdesátých letech pořádalo série přednášek pro střední a vysoké školy o jedech v potravinách a varovalo před konzumací uzenin a mléčných výrobků dětmi. Nejhorší kvalitu měly uzeniny, ovoce a zelenina (násobně se užívala hnojiva oproti dnešku, 233,7 kg na hektar, oproti 99,8 kg na hektar), maso a mléčné výrobky, tz. skoro vše.
Když se dnes z trhu kvůli zdravotní závadnosti stahuje určitá potravina, pravidelně se v internetových diskusích objevují názory, že něco podobného by se dřív stát nemohlo. Opak je pravdou. Výskyt škodlivých látek se za komunistů tajil, výroba potravin byla pod násobně menší kontrolou jak dnes.

(pokračování)
Například ve státním podniku Fruta byly zkažené okurky zpracovány do čalamády, brigádníci mezi nahnilou zeleninu klidně rozemleli třeba mrtvou myš, nebo tenisku, nikdo to nekontroloval.
Časté byly epidemie otrav z potravin, které komunistický režim tajil. Lidé se o nich dozvěděli například až poté, co byly vyhlašovány zdravotní prázdniny pro školy v postižené oblasti.
Bizarně zní kritika dnešních nejlevnějších potravin. Pokud si někdo kupuje salám v akci za Kč 10,- nemůže si stěžovat, že obsahuje jen 70 % masa (to odpovídá ceně v roce 1989 Kčs 1,-, nejlevnější salám přitom stál Kčs 3,10 a měl méně jak 70 % masa, za tuto cenu je dnes k dostání např. Schwarzwaldská šunka). Náhražky jako sojová mouka nás nezabijí, ale karcinogenní jedy za komunistů ano.
Další bizarní argument, je argument chuti. Chuť si nelze pamatovat desítky let. Je zajímavé, že chuť před třiceti lety detailně popisují lidé, kteří si nepamatují kam dali včera klíče.
Potraviny za komunistů nejen, že nebyly k dostání v potřebném množství a sortimentu, byly násobně dražší než dnes, obsahovaly jedy, ale také zpravidla nikdy neobsahovaly to, co přikazovaly ČSSN, ČSN, SSN (Československé, České a Slovenské státní normy)"
(Aleš Dvořák)

@seng
Ale tohle bylo u nas i za doby socialismu. Byli duchodci, kteri prezivali s duchodem okolo 300,-Kcs.
K videni byli duchodci, kteri v bufetech na stojaka dojidali zanechane zbytky jidla. Byli duchodci, kteri prohledavali popelnice.
Me uz bude 60, takze jsem tu dobu zazil osobne.

@RASPUTIN
Ale běž ty směšněj bambulo. Vždyť ty si to už nepamatuješ, protože jsi stařecky naprosto senilní.

Jojo, běžný pozdrav v té době "Co sháníš?"

Jinak, v Sovětském svazu jsem byl v roce 1985 v rámci zájezdu pořádaném ROH, konkrétně jsem bzl v tehdejším Leningradu (dnešní Petrohrad) a mohu potvrdit, že bída tam byla znatelně horší než jaká panovala v té době u nás v socialistickém Československu.

Popravdě řečeno, prvních pár dnů po návratu jsem se v Československu cítil jako v zemi plné blahobytu.

Vzpomínám si, že leningradské obchody byly takřka prázdné a když tam něco přece jen bylo, tak to mělo šílenou úroveň. Např. v prodejně s masem měli na pultě (v létě, bylo to nechlazené) naházenou hromadu špatně ošklubaných slepic - s hlavama a pařátama. Smrdělo to a lítaly kolem toho mouchy a lidi na to stáli velmi dlouhou frontu.

Viděl jsem tam i obchody, které nějaké zboží měly a fronty tam přesto nebyly, ale tyhle obchody měly na sobě nápis "Tolka za valjuty!"

Za ruble se tam nedalo koupit prakticky nic hodnotného. Nakonec, abych si aspoň nějaký suvenýr domů přivezl, koupil jsem si několik odznáčků s Leninem a nějaká sovětská vyznamenání. To se kupodivu za ruble koupit dalo a dokonce na to ani nebyly fronty. Sám nevím jak je to možné, ale ty cetky mám dodnes.

Mimochodem, ještě bizarní historka - v hotelu, kde jsme byli ubytováni, místního čísníka zaujaly moje tenisky, které jsem měl na sobě a tak mi s vážnou tváří nabídl, že mi za ně dá "charošije děngy". Nejspíš myslel ruble. Ovšem netuším co bych si za ně koupil. Nejspíš ještě víc odznáčků s Leninem.

@simeklubor Jójo, zkuste to vysvětlit nějakýmu bolševikovi...

Jo to bylo v době, kdy v USA ještě byl černoch černochem, i když neměl volební právo a nesměl v řadě případů do stejných míst jako běloch.

Hlavně že teď starodůchodci dostávají hysterický záchvat, když se zasekne pokladna v supermarketu.

Nedostatek toaletního papíru byl vysvětlován už tisíckrát.
Prostě vyhořela fabrika. Nakoupit z ciziny nešlo, Asie a Jižní Amerika byly daleko a tak jako tak neměly kapacity, RVHP i západ na tom byly podobně. Někdo by prostě musel postavit fabriku. A proč by to dělal, když tu naši zrovna stavěli znovu.
Rudé Právo se na tento účel nehodilo. V té době šla na odbyt Mladá Fronta. Měkký, a po zmuchlaní i vcelku sající papír. Mimochodem, ta papírna produkovala i většinu buničiny, po které se ženským každý měsíc také docela stýskalo.
A ty fronty? Jasně. Z dětství je pamatuji. A stačí se podívat na filmy že západní Evropy z té doby, z malých měst v USA, a ony tam byly také. Těch supermarketů s velkými parkovišti po světě moc nebylo. Většina lidí chodila nakupovat pěšky do malého krámu, nebo místní samoobsluhy, čekali na ukrojení kusu masa, na výdej pečiva, u kasy. Už jen proto, že jich většina nakupovala přibližně ve stejné době. Cestou z práce.
Nesvádějme to na socialismus. I dnes občas stojím půlhodinovou frontu u Vietnamců v dědině u řeky, když je vodácké sezona, kousek od Mont Blanku ten nákup také začíná čekáním na chodníku, ve Wildalpenu si občas zajdu do hospody a čekám až zmizí fronta. Ty problémy byly úplně jinde.

@Uživatel_5417695 ale já píšu o lidech co celý život pracovali,nebyli to fiktivní invalidní důchodci, jen už mají k devadesatce a měli vymereny důchod z malého platu. Jak se asi cítí, když Jurecka dal průměrný důchod člověku co 30 let v Austrálii nic nedělal a přijel zpátky a zjistil,že nemá důchod. Nebo asi bojoval v Austrálii proti komunistům?