Život a styl
veroula
0
Spravny nazev Komunisticke strany Recka je KKE (Κομμουνιστικο Κομμα Ελλαδας). Jinak clanek dobry, takhle to tady skutecne vypada - pohoda a frapicko 
. Jen doufejme, ze nezacnou stavky v letecke doprave a v pristavech, to by cestovani do Recka zkomplikovalo.
. Jen doufejme, ze nezacnou stavky v letecke doprave a v pristavech, to by cestovani do Recka zkomplikovalo.
a co vlatně chtějí ti Řeci? Není mi to úplně jasné. Nelíbí se jim, že budou mít nižší platy, důchody atd., proto demonstrujou, ale přece musejí mít taky nějaký reálný program, jak krizi vyřešit (lépe než jak to chce dělat EU). Zjistila jste to, když už vás tam teda vyslali, slečno (či paní)? (V letech 88-89 u nás jsme se taky proběhli pěkně po Václaváku a okusili slzného plynu a vodního děla, ale požadavky byly zcela jasné).
Pro nedostatek úplnější analýzy těchto bojů zde publikujeme prohlášení pocházející od proletářů v roztržce se zákonem a pořádkem kapitálu. Vyjadřuje odmítnutí demokracie, jejích stran a odborů a znovu potvrzuje perspektivu beztřídní společnosti, bez šéfů, bez Státu, a tudíž perspektivu komunismu.
"Ničíme přítomnost, protože přicházíme z budoucnosti!"
Jsme součástí živoucí revolty proti každodenní smrti, uvalené na nás existujícími sociálními vztahy. Pomocí destruktivní síly, která v nás všech byla latentně obsažena, provádíme divoký útok na instituci soukromého vlastnictví. Okupujeme ulice, dýcháme svobodně i přes ty obrovská oblaka slzného plynu a útočíme na ten nejvíce opovrženíhodný obraz sami sebe: obraz, na kterém jsme vykresleni jako otroci našich šéfů, jejichž nejextrémnější a nejodpudivější formou jsou policajti. Stavíme pevné barikády odporné normalitě koloběhu produkce a distribuce. Za nynější situace nevidíme nic důležitějšího než zpevňování těchto barikád proti našemu třídnímu nepříteli. I když třeba nakonec pod tlakem (polo)státních přisluhovačů a dlouhodobé neudržitelnosti našich barikád ustoupíme, všichni moc dobře víme, že nic již nikdy nebude v našich životech stejné.Stejně tak vnímáme sebe sama v historické souvislosti a jako součást procesu znovu-ustavování třídního aktéra, nesoucího roli hrobaře kapitalistického systému. Věříme, že proletariát nikdy nebyl třídou kvůli své pozici, ale naopak, že proletariát ustavuje sám sebe jako třídu na základě střetu s šéfy, nejdříve jedná a až později získává vědomí o svém jednání. Toto znovu-ustavování je prováděno skupinami lidí, které si uvědomují, že nemají žádnou kontrolu nad svými vlastními životy, skupinami, které byli či jsou odsouvány na samé dno společnosti a nyní se vydávají na nelehkou cestu směrem k sjednocení.
"Ničíme přítomnost, protože přicházíme z budoucnosti!"
Jsme součástí živoucí revolty proti každodenní smrti, uvalené na nás existujícími sociálními vztahy. Pomocí destruktivní síly, která v nás všech byla latentně obsažena, provádíme divoký útok na instituci soukromého vlastnictví. Okupujeme ulice, dýcháme svobodně i přes ty obrovská oblaka slzného plynu a útočíme na ten nejvíce opovrženíhodný obraz sami sebe: obraz, na kterém jsme vykresleni jako otroci našich šéfů, jejichž nejextrémnější a nejodpudivější formou jsou policajti. Stavíme pevné barikády odporné normalitě koloběhu produkce a distribuce. Za nynější situace nevidíme nic důležitějšího než zpevňování těchto barikád proti našemu třídnímu nepříteli. I když třeba nakonec pod tlakem (polo)státních přisluhovačů a dlouhodobé neudržitelnosti našich barikád ustoupíme, všichni moc dobře víme, že nic již nikdy nebude v našich životech stejné.Stejně tak vnímáme sebe sama v historické souvislosti a jako součást procesu znovu-ustavování třídního aktéra, nesoucího roli hrobaře kapitalistického systému. Věříme, že proletariát nikdy nebyl třídou kvůli své pozici, ale naopak, že proletariát ustavuje sám sebe jako třídu na základě střetu s šéfy, nejdříve jedná a až později získává vědomí o svém jednání. Toto znovu-ustavování je prováděno skupinami lidí, které si uvědomují, že nemají žádnou kontrolu nad svými vlastními životy, skupinami, které byli či jsou odsouvány na samé dno společnosti a nyní se vydávají na nelehkou cestu směrem k sjednocení.
Námezdní práce je vždy založena na vydírání. V současnosti to platí ještě více v souvislosti s tím, jak roste množství pracujících, kteří jsou zaměstnáni na dočasných, náhodných a nejistých pozicích, které kapitál nutně potřebuje k reprodukci své dominance, avšak jejichž sociální význam je minimální. V těchto sektorech se tak třidní boje přesouvají od pokusů sebeorganizace produkce k všeobecnému blokování a sabotážím. Zárověň automatizace výroby a opuštění politiky plné zaměstnanosti vytvářejí obrovskou armádu nezaměstnaných proletářů, kteří jsou naháněni do mrazáků pracovní síly či nejistých zaměstnání, a nebo se z důvodů přežití zapojují do sítí černé ekonomiky.
Nezaměstnaní, pracující na krátkodobé a poloviční úvazky, studenti vysokých a středních škol, kteří jsou odsouzeni stát se budoucími otroky námezdní práce, přistěhovalci první a druhé generace, kteří každodenně zakouší marginalizaci a represi, celá tato pestrá škála lidí společně s kolektivy radikálních pracujících se stala jádrem prosincové povstalecké komunity, komunity sjednocené na základě odcizení a vykořisťování, které definují společnost námezdní práce. Připomeňme si také, že předvečer těchto svátečních dní byl oslaven právě těmi na ještě nižší pozici, těmi, kteří ztratili poslední radost ze života v žaláři jménem demokracie, vězni v řeckých veznicích!Uděláme cokoliv, co je v našich silách, abychom nemuseli opustit ulice a ukončit naše okupace, protože my nechceme jít domů. Je nám špatně a cítíme se nešťastnými z "realistické" představy, že dříve nebo později se budeme muset vrátit zpět do normálu. Radujeme se z představy, že stojíme na počátku historického procesu znovu-oživování třídních bojů. A poté pokud to opravdu chceme, bojujeme za to a věříme tomu, může nám to ukázat cestu ven z této krize, cestu skrze revoluční bránu z tohoto systému!
Nezaměstnaní, pracující na krátkodobé a poloviční úvazky, studenti vysokých a středních škol, kteří jsou odsouzeni stát se budoucími otroky námezdní práce, přistěhovalci první a druhé generace, kteří každodenně zakouší marginalizaci a represi, celá tato pestrá škála lidí společně s kolektivy radikálních pracujících se stala jádrem prosincové povstalecké komunity, komunity sjednocené na základě odcizení a vykořisťování, které definují společnost námezdní práce. Připomeňme si také, že předvečer těchto svátečních dní byl oslaven právě těmi na ještě nižší pozici, těmi, kteří ztratili poslední radost ze života v žaláři jménem demokracie, vězni v řeckých veznicích!Uděláme cokoliv, co je v našich silách, abychom nemuseli opustit ulice a ukončit naše okupace, protože my nechceme jít domů. Je nám špatně a cítíme se nešťastnými z "realistické" představy, že dříve nebo později se budeme muset vrátit zpět do normálu. Radujeme se z představy, že stojíme na počátku historického procesu znovu-oživování třídních bojů. A poté pokud to opravdu chceme, bojujeme za to a věříme tomu, může nám to ukázat cestu ven z této krize, cestu skrze revoluční bránu z tohoto systému!
Kdybyste paní redaktorko byla více chytrá a více vzdělaná, nejspíš byste více dobře ovládala pravopis. Konkrétně stupňování přídavných jmen.
