Zprávy

Zpět na článek

Matka autisty: Ne každé z mých dětí dostalo stejné možnosti

2 komentářů

torinese
29. listopadu 2012 • 18:06
Nikdo paní neupírá právo na péči o jakkoliv postižené dítě.Jen si myslím,že by se měla taky zeptat své rodiny, zda jsou i děti a manžel ochotni podřídit se mnoha omezením. Dítě by od určitého věku mělo pobývat i ve stacionáři.Rozumní rodiče vědí,že tady nebudou věčně a přenášet ten kříž na zdravé potomky je strašně unfair.Často se s tím setkávám.
Nechápu ovšem, proč matky obětují pro těžce mentálně retardované(a de facto nic nevnímající )"ležáky" zdravé děti.Je to proti přírodě(tam by vůbec nepřežili) - umístěním do ústavu můžou zachránit svoje rodiny před rozvratem. Nevěřím,že sourozenci těchto dětí netrpí-ať už nedostatkem zájmu rodičů ,tak i frustrací z přítomnosti těžce postiženého člověka v rodině.
Říká se,že je-li v rodině jeden duševně nemocný člověk,onemocní celá rodina. Něco na tom bude.
Podobně se to má se starými lidmi.Měli jsme doma příbuzného s alzheimerem-poslední dva roky už byly neúnosné(24 hodinová péče bez dovolené o totálně dezorientovaného člověka) a bez umístění v PL by se nejspíš moje matka sama zhroutila. V této chvíli by měl zafungovat pud sebezáchovy.
Není ovšem snadné pro takto postižené lidi najít volné místo v ústavu.Na rok jsme se museli spokojit s gerontologií.
pooch.ledog
29. listopadu 2012 • 12:57
cele nejak nepochopila. V JXD clanku byla tato pani Olga predstavena jako v podstate uz vynervovana, vycerpana troska, ktera tu peci o dite sotva zvlada. Coz by nebylo divu pri takovem rozsahu postizeni. Nebylo tam ani reci o tom jak moc ji pomaha jeji rodina. Delalo to na mne dojem, ze na to zbyla sama, hlavne svou vlastni dobrovolnou obeti. A ze s manzelem vedle sebe v podstate jen bydli, ona s nim uz davno ani nespi a jeji dospela dcera ma jiz vlastni dite, na ktere pani Olga jako babicka nema absolutne zadny cas. Tudiz soudic jen dle tohoto vyctu bych rekla, ze ta pani potrebuje s peci o sve tezce postizene dite pomoc. Jinak se zcela znici a patrne i to postizene dite.

Nyni sem ta pani pise tak ze to vyzniva, ze vse v podstate zvlada a ta obet, co prinasi, ji prijde normalni. Jak se v tom mam teda vyznat?

Navic naprosto nechapu, proc tak zoufale obhajuje sve pravo na to se o dite sama starat. To ji snad nikdo nebere. V tech komentarich k puvodnimu clanku nebyl snad ani jeden ktery by narizoval okamzite se zbavit ditete ktere neni zcela standartni. Jedina vec, ktera se pripominala byla ze takove dite by si melo zvykat i na jine prostredi protoze rodic, ktery o nej stale pecuje tu taky uz zitra nemusi byt. A ze by se temto lidem melo poskytnout vice pomoci, treba stran dennich stacionaru.

Takze ja nevim. O co tu vlastne jde? Co se tu resi, je-li ta pani v podstate spokojena s tim jak se veci maji. Ja bych se na jejim miste snazila taky o to neprijit o muze, nebot to dite prece maji spolu a jiste mu na nem taky zalezi. (Vsak z rodiny jeste uplne neodesel, jak se zda). Kdyz se na problem vrhnou dva, je to vzdycky lepsi. Jenze ji asi muz nechybi, kdyz se nenamaha s nim zit naplno, dite zrejme nejak zvlada, sebevrazedne mi z toho clanku nezni. Tak vo co vlastne go?