Komentáře
Přihlásit pro přidání komentáře
strassidlo
Nevíte někdo co má ilustrovat ta modrá mapka u článku? Pokud Unii, tak tam chybí státy jako ČR, Slovensko, Maďarsko,..... Pokud Eurozónu, tak tam některé chybí a jiné přebývají. Co tím chtěl bás..... eh, grafik vlastně říct?!? 
torinese
Atreides má pravdu. Nespojuje nás nic (snad jen křesťanské kořeny a to je poměrně málo) - rozděluje nás příliš mnoho. Jazyk (což je velmi podstatný atribut), národní zájmy!!! a staré animozity. Nikdy nemůžeme být "spojenými státy evropskými" - chybí nám podobný vztah k Evropě, jaký mají Američané k Americe. Zároveň si nemyslím, že unie musí nutně zaniknout. Pokud vykopne včas všechny zoufalce, kteří nerespektují pravidla, vznikne nová "unie" ,sdružující pouze silnější a zodpovědnější ekonomiky. Němci budou nepochybně této unii šéfovat. Euro možná bude pro členy této "unie" dál existovat, vyhoštěnci se vrátí k původním měnám. To je nejpravděpodobnější verze, jak ji předkládají eurorealističtí ekonomové. Brusel s jeho obludným a fin. bulimickým byrokratickým aparátem půjde do kopru.
Nebudu se opakovat, můj názor jsem vyjádřil v odpovědi strašidlu. Bavíme se v hypotetické rovině a já pouze uvedl, kdy by, dle mého názoru, mohla Evropa fungovat, prosperovat a konkurovat novým světovým velmocem. Samozřejmě, že jsem nemyslel, že by z Evropy byly USA, se vším všudy. Např. s jedinou sportovní a kulturní reprezentací. To jsem se vyjádřil poněkud nepřesně, ale neberme vše doslova. Proto jsem se také zasmál té "ruce na srdci." Jenom si myslím, že všchny ty věci, které nás dnes rozdělují, by se mohly stát naprosto nevýznamnými, kdyby se přiblížilo nějaké přímé, řekněme "hmatatelné", ohrožení samotné existence. A to prostě nevylučuju. I když se to zdá málo pravděpodobné, nesmyslem bych to rozhodně nenazval. Jak jsem již uvedl, před šedesáti lety by většina Evropanů nazvala tu vaši, docela pravděpodobnou variantu, daleko větším nesmyslem. A co je to 60 let v dějinách lidstva. Nakonec, to co uvádíte jako vysoce pravděpodobné, je takový mix těch dvou variant. Ty jednotlivé státy, sdružené v tzv. Nové Unii, si pouze budou hrát na nějaké národní státy, ale poslouchat budou muset stejně nějaké jednotné vedení, pokud budou chtít smysluplně fungovat. Samozřejmě, že se to nějak "demokraticky" zaobalí, ale možná už jste dnes slyšelala, že se bude zřejmě znovu otvírat Lisabonská smlouva.
Jenom si myslím, že všchny ty věci, které nás dnes rozdělují, by se mohly stát naprosto nevýznamnými, kdyby se přiblížilo nějaké přímé, řekněme "hmatatelné", ohrožení samotné existence. A to prostě nevylučuju. I když se to zdá málo pravděpodobné, nesmyslem bych to rozhodně nenazval. Jak jsem již uvedl, před šedesáti lety by většina Evropanů nazvala tu vaši, docela pravděpodobnou variantu, daleko větším nesmyslem. A co je to 60 let v dějinách lidstva. Nakonec, to co uvádíte jako vysoce pravděpodobné, je takový mix těch dvou variant. Ty jednotlivé státy, sdružené v tzv. Nové Unii, si pouze budou hrát na nějaké národní státy, ale poslouchat budou muset stejně nějaké jednotné vedení, pokud budou chtít smysluplně fungovat. Samozřejmě, že se to nějak "demokraticky" zaobalí, ale možná už jste dnes slyšelala, že se bude zřejmě znovu otvírat Lisabonská smlouva. sedlakjura
nějaká "ruka na srdce" dnešních Američanů - při vší úctě - je v kontextu světových dějin, mírně řečeno, úsměvná. Předpokládám, že víte, kde jsou kořeny rozhodující většiny "Američanů". Ano, Evropa je dnes zhýčkaná blahobytem. Ale nemysím si, že všichni Evropané by byli na tom až tak špatně, že by se nedokázali zvednout a navázat na svou něklikatisíciletou kulturu. A nmuseli by si kvůli tomu nutně klást ruku na srdce. 
Předpokládám, že víte, kde jsou kořeny rozhodující většiny "Američanů". Ano, Evropa je dnes zhýčkaná blahobytem. Ale nemysím si, že všichni Evropané by byli na tom až tak špatně, že by se nedokázali zvednout a navázat na svou něklikatisíciletou kulturu. A nmuseli by si kvůli tomu nutně klást ruku na srdce.
OK, nic ve zlém, ale je docela možné, že su starší mladík než vy.