Život a styl

Zpět na článek

Letadlem za dvě hodiny do Tokia. Realita? Nebo jen reklamní trik výrobce?

5 komentářů

simeklubor
21. června 2011 • 19:08
Připomíná mi to vize světa v roce 2000 z časopisů pro pionýry v šedesátejch letech. Nesplnilo se z toho zhola nic (zajímavý, že vosobní počítač na každým stole, to tenkrát žádnýho vizionáře nenapadlo, zato jsme už měli lítat na dovču na Měsíc či Mars) . Letadlo, byť narvaný elektronikou, je i dnes pořád to samý letadlo, jako před půl stoletím. Nadzvukový dopravní lítání skončilo neslavně. Takže žádný futuristický nesmysly tu za padesát let šesti­tisí­ciki­lome­trovou rychlostí lítan nebudou, to prakticky zaručený. Ale někdo se vyblbnul s vizualizačníma programama a zabavil se jinak než v putyce, tak proč né, klidně ať si snílci sněj svý sny, to nikomu neškodí.
sirien
23. června 2011 • 21:54
Letadlo je dneska úplně jiné letadlo, než tehdy. Proudové motory se rozšířily jako standard, prozačátek, odlišné materiály způsobily ohromné odlehčení a tedy nárůst výkonu případně úsporu paliva a další a další...
Každopádně po troše nastudování byste zjistil, že jsou ve hře do budoucna poměrně odlišné koncepce. Například pohon se uvažuje na bázi vodíkových a náporových motorů, letová dráha pro takové letouny se uvažuje nikoliv jako přímá, ale jako balistická-suborbitální, Austrálie by takto šlo realisticky dosáhnout i do dvou hodin. Do budoucna se poměrně počítá s eliminací pilota a automatizací celého letu.
simeklubor
25. června 2011 • 00:35
Jo realisticky, jó? Vo letectví a konstrukci letadel se zajímám od dětství, takže bych si dovolil nesouhlasit. Principielně, nikoli kvalitou materiálů či vylepšením motorů, je dopravní letadlo pořád to samý co před padesáti lety (ostatně podobně je tomu u automobilu, kterej podle tehdejších futuristů měl dávno vopustit silnice a stát se individuálním létadlem). Vývoj směřoval cestou maximální automatizace, bezpečnosti a úspornosti provozu. Větev vývoje směřující k významnýmu zkracování letovejch časů (tj. nárůstu rychlosti) se ukázala jako slepá. Vývoj tímhle směrem, kterej naznačuje článek, je nepravděpodobnej - nenalezne dostatečně početnou cílovou skupinu konzumentů. Pro naprostou většinu pasažérů na palubě je nejdůležitější cena letenky, bezpečí, komfort a pak teprve doba letu (jejíž významnou část tvoří odbavení s nikterak zajímavou prognózou). Jakým způsobem si představujete, že se změní tyhle okrajový podmínky pro vývoj? V horizontu pár desetiletí? To nemluvím vo tom, že ty futuristický vobrázky plně prosklenejch trupů (kolik cestujících asi touží po tom, aby jim za letu pálilo Slunce na kebuli?) nemají s realitou a lítáním už vůbec nic společnýho - i kdyby se nakrásně podařilo dostat do provozu letadlo, který to v těch časech zvládne tak, jak píšete, bude vypadat úplně jinak. No nic - rozsoudí nás čas, já mám jakous takous šanci, že se výsledku dožiju.
pavel.pablo
21. června 2011 • 12:03
"Při stávajícím vývoji ve světě, se to vyloučit nedá." Nechápu, proč by se do vět jednoduchých měla za každou cenu cpát čárka.
ultimathule
21. června 2011 • 23:29
To je specialita hlavně Bucherta. Ale zjevně nejen jeho.