Vladimír Mertlík: Náckomoušové se perou o koryta. Hraje k tomu Fidlovačka, samý hněv a samá rvačka
S odstupem několika dnů už je možné konstatovat, že významnou roli v letošních oslavách Pražského povstání a konce II. světové války v Evropě, signifikovaných právě posledními výstřely na území Čech a Moravy, sehrála současná konfliktní atmosféra na domácí politické scéně. Hloubka příkopu mezi nesmiřitelnými tábory liberálních demokratů, snažících se udržet polistopadové směřování naší země na prozápadní linii severoatlantické orientace, a stále drzejších hnědorudých kolaborantů, toužících po objetí ruského medvěda a návratu euroasijského režimu šibenic, je s blížícími se volbami propastná.
Příčinou jeho prohlubování je strach opozice ze vzdalujícího se, toužebně očekávaného kontumačního vítězství (ANO) i snah slepence pod značkou SPD zatnout drápy do polstrování vládních křesel. Výsledkem je zásadní odlišnost úhlu pohledu obou táborů na bezpečnost a prosperitu země, výklad historie, ale i na základní společensko-politologické pojmy osvobození / okupace a na rozdíly mezi nimi.
Zatímco marketéři ANO ve snaze brzdit krácení původního náskoku několika délek domestikovaných sudokopytníků před vládnoucí koalicí doporučili Andreji Babišovi přibrzdit i lov elektorátu s inteligencí planktonu tříštivými granáty v podobě exhibic Aleny Schillerové, Tomio Okamura beze studu spáchal incest s netříděným politickým odpadem a pokles volebních preferencí SPD zastavil. Potvrdil tím již dříve vyslovené úvahy Zpětného zrcátka, že udržení rudohnědé svoloče v chlívě je možné pouze za předpokladu kontinuálně se zvyšující agrese předvolební rétoriky. Výsledkem jsou demonstrace, kde počet českých vlajek podléhá násobné přesile vlajek Sovětského svazu, pětačtyřicet let okupujícího Československo, či agresivního Ruska a symboly rudého teroru – kladiva, srpu a pěticípé hvězdy.
Za dvouvteřinové mávání vlaječkou s hákovým křížem z auta Konvoje svobody při Slavnostech svobody v Plzni (2024) uložil Okresní soud Plzeň-město manželům Jiřímu a Michaele Friedbergerovým trest 6 měsíců nepodmíněně s odkladem na 14 měsíců a peněžitý trest 20 000 Kč. Trest sice zcela nicotný, ale aspoň nějaký. Dle obžaloby šlo o „projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka a výtržnictví.“ Na srazu idiotů, kolaborantů a sviní cíleně volajících po nové okupaci země konaném za mlčenlivého přihlížení policie 8. května 2025 na Staroměstském náměstí chybělo k plné spokojenosti přítomných jen vystavování legitimací Svazu česko-sovětského přátelství. Atmosféra a obsah projevů srazu byl přitom zralý spíš na vydávání tzv. Malých dekretů (pozn.: Jeden z retribučních dekretů prezidenta ČSR Edvarda Beneše vydaný v říjnu 1945 a postihující provinění proti národní cti v době okupace. Na jejich základě se trestalo především chování urážející národní cítění českého nebo slovenského lidu a jeho řízení prováděly Okresní národní výbory.).
Přesto se místo ruky zákona k trestu zvedlo v úžasu jen obočí slušných lidí.
Inu, když dva dělají totéž, nemusí to podle české policie a justice být totéž. Klademe-li si otázku, kde se vzali kolaboranti vyhrožující, že si pro členy vlády po převratu přijdou a zatočí i se všemi oponenty za řevu „Kdo nejde s námi, jde proti nám“, pak se především ptejme, co proti nim učinila vláda a orgány odpovědné za bezpečnost a kontinuitu státu! Přiznejme, že stejně málo jako vláda Široké koalice premiéra Františka Udržala v prosinci 1929, když se povýšeně culila projevu poslance Klementa Gottwalda, který řekl: „…A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krk. A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistry.“
Ptáme-li se, jaký je rozdíl mezi ním, jeho „karlínskými kluky“ a dnešní rudo-hnědou svoločí Stačilo! a SPD, pak jen v tom, že pro rady do Moskvy už nemusí chodit, stačí jim internet a e-maily. Inu, pokrok nezastavíš! To jen my se držíme tradičních hodnot demokracie a s laskavostí hesla sametových revolucí „Nejsme jako oni!“ nastavujeme krk smyčkám, které nám navlékají, abychom jim nakonec po jejich vítězství dali na zvýšené nákupy provazů a trámů na šibenice množstevní slevu!
Je sice pravda, že stupňovaná agresivita přináší jen krátkodobý úspěch, aby po pádu těchto sekt opustili jejich palubu i ti oportunističtí přizdisráči, již teď nemají ani tolik odvahy či drzosti, aby v zájmu komouštví, náckovství i touhy žít „se Sovětským svazem na věčné časy“ vystoupili z anonymity na náměstí. Pod maskou „nerozhodnutých voličů“ čekají, kdo bude vítěz, aby se k němu včas přidali, a do té doby poskytují hnutí ANO zdánlivý lesk voličů, jejichž IQ i počet zubů dosahují dvouciferné hodnoty.
Přesto nespoléhejme na Zpětným zrcátkem avizovanou tlačenici u povolebních koryt plných pomejí moci, i když rvačka vyhladovělých čuníků SPD a PRO začala dřív, než bys řekl Rajchl. Místopředsedkyně Ivana Turková (PRO), dříve SPD (sic!), jako první vydala srdceryvný kvik, že od SPD Tomia Okamury má zákaz kandidovat do sněmovny, i když u voličů boduje. Zatímco ona to vnímá jako podraz, Okamura o ničem neví a Rajchl namítá, že jednání o korytech ještě nejsou u konce. A vzápětí vypukl jiný střet těžkých vah zdejší politické MMA arény, když tvář středočeských komoušů Jana Bobošíková rozběsnila šéfa partaje Výfukáři sobě Petra Macinku tvrzením, že má stejnou podporu Václava Klause jako její formace Hlavu vzhůru před volbami 2013.
Dlouholetý poskok děda Vševěda ihned obvinil Bobo z parazitování a lží, zatímco ona se odmítla k jeho výrokům vyjádřit, ač je vzápětí označila za osobní útoky v rámci politického boje. Stojí za to připomenout, že výsledkem někdejší Klausovy podpory Hlavu vzhůru byl takový pěkný volební neúspěch ve výši 0,42 procenta. Inu, ještě to bude velká prča!
A to je pro dnešek vše, co jsem zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
