„Nejsem ušetřen opravdu ničeho“, zašeptal císař František Josef I. po atentátu na císařovnu Alžbětu 10. září 1898. Císařská vila v Bad Ischlu byla tím osudovým místem, kde se v roce 1853 mladý císař bláznivě zamiloval do patnáctileté vévodkyně Alžběty Bavorské z rodu Wittelsbachů řečené Sissi a o rok později se s ní oženil.
Když v roce 1853 nastal čas císaře oženit, ujala se seznamky jeho matka, arcivévodkyně Žofie. Výběr budoucí císařovny probíhal diskrétně pod zástěrkou rodinných návštěv. Slečen se zájmem bylo dost, což o to. Neboť mimo postavení, titulu, koruny, moci i bohatství byl ženich i fešák. On však jen zvedal oči v sloup, až do oslavy svých narozenin, kdy viděl patnáctiletou sestřenici Alžbětu.
„Láska snoubenců roste takovou rychlostí“, píše arcivévodkyně Žofie bratrovi domů, „že bys tomu nevěřil! Jednou jsem seděla s Luisou ve vedlejším pokoji na sofa a Luisa řekla náhle: Ale teď už to uvnitř zachází moc daleko! A oni tam spolu stáli v pevném objetí, zaměstnáni dlouhým polibkem!“ Arcivévodkyně byla zděšena nedvorním postupem obou mladých lidí, ale dělat nemohla nic. Svatba byla za dveřmi a dveře kostela sv. Augustina snoubencům otevřel již 24. dubna 1854 kardinál Rauscher.
Druhý den ráno, poté, co byl průběh svatební noci i neúspěšný výsledek věcí veřejné diskuze, zjistila Alžběta, že neztratila panenství, ale soukromí ano. To, že oslava třetí noci, v níž byl František Josef úspěšný, se konala v rodinném kruhu, Sissi neutěšilo. I líbánky na zámku Laxenburg byly očistcem díky všudypřítomné císařově matce Žofii. Ve dnech, kdy císař úřaduje ve Vídni, je zámek spíš výcvikový tábor než hnízdečko lásky, a když novomanželé usednou k večeři, sedí tchyně opět s nimi. Mladé císařovně jsou odebírány i děti, jejichž výchovu dozoruje tchyně. Manžel sice něžně hledí do očí své milované, ale jinak ani nepípne. Definitivně vzdává boj s matkou o výchovu dětí, stejně jako Sissi, po narození prince Rudolfa, kterého od matky odloučili. Stejně se ale od sebe postupně odloučili i Sissi a František.
Císařovna Alžběta je krásná, ale do sebe zahleděná. Je ikonou krásy, ale také posedlá svým zjevem, jehož úpravě věnuje většinu dne. Za největší pýchu považuje své vlasy sahající téměř na zem. Sbírat vypadané vlasy po dvouhodinové úpravě a nechat se zpolíčkovat, když se počet vypadaných zdá Sissy nadměrný, to je úděl kadeřnice Franzisky. Dvakrát měsíčně celodenní mytí vlasů, při němž štětcem nanášený šampon z třiceti žloutků a koňaku musí nechat Franziska hodinu působit a po opláchnutí vlasy omýt vývarem ze slupek vlašských ořechů. Franzisce se ale dostává i výjimečného privilegia. Je císařovně podobná a brilantně ovládá její gestikulaci. Díky tomu ji nahrazuje při holdu lidu z balkonů, lodí a kočárů. Za své služby je jmenována dvorní radovou a i s manželem povýšena mezi Freiherr – svobodné pány. Takže těch pár facek se přece jen vyplatilo.
Mimo tří denních vážení si císařovna měří obvod pasu, stehen a lýtek. Během návštěvy Napoleona III., kdy oba panovníci řeší státnické problémy, řeší i obě císařovny, francouzská Eugenie a domácí Sissi, důležité věci, když poměřují svá lýtka. Spánek v mokrých zábalech, dlouhé procházky, jízdy na koni, gymnastika, cvičení na nářadí. Drastické diety s konzumací jen ovoce a syrových vajec, pití vína, kravského mléka a hovězí krve, to je cesta k 50 kg při výšce 172 cm a šířce pasu 37 cm. S přibývajícími léty si zakrývá Sissi tvář vějíři a závoji, stydí se za své zuby, odmítá se fotografovat i zobrazovat malíři a těžce nese své stárnutí.
Od svého zasnoubení cítí Alžběta tlak dvora a jeho přísné etikety. K jejím povinnostem patří studium historie zemí říše, jejich jazyků, ale i němčiny bez legračního bavorského dialektu. Okouzlující krásce nelze upřít intelekt i bystrost, což dokazuje znalost devíti jazyků, včetně staro i novořečtiny! I znalostmi literatury a autorskými pokusy v oblasti poezie převyšuje okolí, zato panovnické rituály a dvorní pravidla ji nelákají a dává to okatě najevo. Císař je pilný člověk, který je denně dlouho v práci a nemá čas věnovat se radovánkám a zábavě s mladou paní. Ta se cítí osamělá a stále víc se vzdaluje útěky do světa svých fantazií. Pokusy tchyně udělat z ní císařovnu, jak se na habsburskou tradici sluší, vedou jen k ostrým střetům a Sissi prchá před povinnostmi císařskými, mateřskými, ale i manželskými. I přesto je z dopisů císaře zřejmé, že svou Sissi nikdy nepřestal milovat.
Odpor ke dvoru božské Sissi ale nepřekáží využívat privilegií. Zásnubní dar, vila v Bad Ischlu, k níž císař nechá přistavět dvě křídla, aby vznikla stavba s půdorysem písmene E – čti Elisabeth. Od rodičů věno 50 tisíc zlatých a výbava hodna císařovny: 168 párů punčoch, 20 párů rukavic, 6 párů vysokých bot a 113 párů střevíců. Rakouská císařovna si totiž smí vzít tytéž boty a rukavice jen šestkrát, pak patří komorným. Ani císař není škudlil a její věno navyšuje o dalších 100 tisíc. Alžběta dostane i tzv. dar svatebního rána za ztracené panenství – 12 tisíc dukátů. S tím už lze vyrazit na nákup!
Její roční apanáž dělá dalších 100 tisíc zlatých s tím, že náklady na stolování, prádlo, koně, obživu, personál a cestování nese Jeho Veličenstvo manžel. Obklopena dvorními dámami často cestuje a pobývá mimo Vídeň, co nejdále od dvora. Nejčastějším cílem je Uhersko a její vášnivá láska k této zemi není možná jen platonická. Více než často je vídána v doprovodu uherských šlechticů, kteří obdivují její nespoutanou povahu.
V roce 1860 ji při cestě na Madeiru doprovází jako čestný kavalír krásný hrabě Imre Hunyady, který po návratu nečekaně vypovídá u dvora službu. Mnohé se kolem jeho výpovědi špitá... Císařovna z Madeiry odjíždí ještě do Sevilly, na Gibraltar, Mallorcu a na Korfu. Když se koncem května vrací na Laxenburg, vidí své děti po půlroční nepřítomnosti, ale již po měsíci na Korfu odjíždí znovu, aby zde budovala zámek věnovaný řeckému hrdinovi Achillovi. V červnu 1861 odpočívá ve Švýcarsku a říjen tráví pro změnu v Benátkách. Zkrátka císařovna má docela honičku. Uhersko má ale přednost, a tak květen 1867 prožije Sissi na zámku Tokaj Gyuly hraběte Andrássyho.
Jako na potvoru po dobu jejího pobytu není doma paní domu – hraběnka Andrássy... Jsou z toho klepy a nejen to. Císařovna hraběti věnuje i dvě sloky v básni Kabinet, jenže okolí si myslí, že mu věnovala mnohem víc... Adrássy se tak nikdy nezbaví pověstí o otcovství poslední dcery císařovny, Marie Valerie, lidem přezdívané maďarské dítě.
Když 9. září 1898 ve švýcarském Territetu u Montreux navštívila Sissi s komtesou Irmou Sztárayovou na zámku Pregny baronku Julii Rothschildovou, netušila ani jedna z dam, že je to návštěva poslední. Odpolední svačinu zpříjemňoval diskrétní orchestr a hovor o básníku Heinrichu Heinovi. Skvělá nálada trvala do chvíle, kdy Alžběta zahlédla v knize hostů i zápis zemřelého syna, prince Rudolfa, který Pregny těsně před smrtí navštívil. Vzápětí císařovna návštěvu ukončila.
Den poté, 10. září, ukončil život božské Sissi na cestě z hotelu Beau Rivage k ženevskému přístavu anarchista Luigi Luccheni. Ta, pro kterou byl dokonalý vzhled to nejdůležitější, byla probodnuta sprostým pilníkem. Pronikl jí do prsou do hloubky 8,5 cm, zlomil žebro, probodl plicní lalok a levou srdeční komoru. Císařovna přesto zůstává při vědomí, pomalu vstává a sbíhajícím se svědkům děkuje v jejich jazycích. „Mám dojem, že mne trochu bolí na prsou, ale nevím“, podotkne nejistě, když dojdou s Irmou k přístavu a nasedají na loď. Vzápětí se zhroutí a omdlí.
Madame Dardelle nechává přinést vodu a kolínskou a zkouší císařovnu oživit. Ta po chvíli otevírá oči, zvedá se a vlastní silou usedá. Má zastřený, nejistý a nechápavý pohled: „Co se se mnou stalo?“, jsou její poslední slova.
Na jejím hedvábném živůtku se objevuje tmavá skvrna, a když společnice odhrne císařovninu košilku, vidí v místě srdce malou ránu. Loď se vrací zpět a císařovnu odnášejí do hotelového pokoje, kde však lékař Golay konstatuje už jen její smrt. Ta byla přitom jen osudovou náhodou. Atentátník chtěl zabít prince z rodu Orléans, který ale do Territetu nepřijel. A tak Luccheni si zřejmě řekl: „Když už jsem tady…, a vzal za vděk císařovnou. Tělo božské Sissi bylo vystaveno v hotelu Beau Rivage za obrovského smutku veřejnosti, aby bylo 15. září zvláštním vlakem dopraveno do Vídně.
Jak neuvěřitelně podobný příběh připraví osud o 99 let později jiné dívce. Jak často Zpětné zrcátko poznamenává ve svých knihách: Nic na světě se nemění, jen kostýmy a kulisy.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
