V Česku bych asi už nejel na návštěvu Karlštejna nebo Konopiště. Ty davy turistů a nekřesťanské ceny na parkovišti, za vstupné, za colu, párek v rohlíku – to vše člověka odrazuje. Ovšem když jste v cizině, obvykle míříte právě na takové prvosledové atrakce a jste za hejla, kterého náležitě podojí.
Přesně tuhle situaci jsem teď zažil v braniborské Postupimi. Ale vlastně mi ani nevadila. Šest euro za parkovné, dvě eura za colu, pět euro za dárkové ubrousky s místním motivem atakdále. Je to hodně, ale kvůli čemu přece člověk vydělává? Aby si peníze užil a občas nekoukal, jak rychle mizí.
Potsdam-Postupim leží asi dvacet kilometrů od Berlína, je to slavné město se spoustou parků a zámků, s pěkným středem města a výrazně klidnější atmosférou než kosmopolitní Berlín. Především zdejší park Sanssouci je památkou první kategorie, patří na seznam Unesco. Cenný je i zámeček Cecilienhof, kde se v roce 1945 konala poválečná konference.
Projděte se parkem Sanssouci ve fotogalerii.
Zamířil jsem do parku Sanssouci (to jméno znamená Bezstarostnost), protože jeho velikost je značná a zajímavých staveb je tu dost. Je to park, kde na vás dýchne pruská minulost. Obrovitý je především tzv. Nový palác, jehož masivnost vyvolává úctu a respekt. Nicméně o něco známější je zámeček nazvaný právě Sanssouci, který vznikl v polovině 18. století. Je to nádherný kousek rokokové architektury, pouze jednopatrová stavba středních rozměrů. Někomu sice může připadat jako přezdobený dort ze žlutých vajíček - ale taková Hluboká, ta přece vypadá jako polárkáč.
Na obou stavbách je zvláštní i to, že reprezentativnější Nový palác vznikl sice o dvě desetiletí později, ale je postaven ve stylu barokním, starším a konzervativnějším než rokoko. Ale pruský král Friedrich II. chtěl tímto palácem demonstrovat svou moc a sílu po vyhrané sedmileté válce s Rakouskem – a tak se baroko hodilo více než subtilní rokoko. Rokové Sanssouci měl pouze na letní soukromé pobyty, tady se také cítil nejlépe.
Pruský panovník samozřejmě následoval příkladu francouzského krále Ludvíka XIV., který jako první určil měřítka přepychové královské rezidence svým parkem a zámkem ve Versailles. Jeho příkladu následovalo vedle Pruska i Rakousko - Marie Terezie zase budovala svůj Schönbrunn. V Česku srovnatelné sídlo nemáme. Pokud ovšem nepočítáme Pražský Hrad, který je ovšem v samém centru města a neobklopuje ho park.
Prusko je dnes vnímáno spíše v negativním světle, jako nositel militaristických tradic, které utvářely výbojnou politiku vilémovského Německa z přelomu 19. a 20. století. A pak ještě zhoubněji napájely proudy, na kterých stála Třetí říše. Tak jednoznačné to ale není. Pruská minulost má i své světlé stránky, konstruktivní a hodné úcty. Éra krále Frierdricha II. Velikého k nim určitě patří. Král-filozof sice vedl úspěšné války, ale byl to člověk múzický a vzdělaný, jehož dvůr přál myslitelům a umělcům. Oba zámky v parku Sanssouci nejsou výrazem bezohledné dobyvačnosti či marnotratnosti, ale zosobňují spíše lidského ducha.
Prohlédněte si další fotografie braniborského parku.
U fontány před Sanssouci, pod viničnými terasami, sice dnes proudí nekonečné davy turistů, přesto má tohle místo stále své kouzlo, turismem nezničené. Ostatně stačí poodejít kousek dál do parku, třeba k čínskému pavilonu, oranžerii a dalším stavbám, a náhle se ocitnete v osamění. A můžete si chvíli posedět a představovat si, jak tu zní Bachova hudba, jak král sám hraje na flétnu anebo zrovna rozpráví se svým hostem Voltairem. Přenést se do dobrého věku osvícenství půlky 18. století je docela snadné.
Andrej Halada, www.navzduchu.cz
