28. května dorazil běžec Jirka Gruntorád na most spojující Českou a Slovenskou republiku v Hodoníně. V nohách měl bezmála celé Česko, které proběhl ve třech týdnech. Své poselství splnil, když na mostě předal bratrovi kousek čokolády. Poděkoval mu tak za podporu v dobách, kdy mu díky nemoci lékaři nedávali naději na bezbolestný pohyb. Jirka zároveň inspiroval veřejnost k odvážným a podobně velkým cílům, když je vyzval, aby mu na trase nejrůznějšími způsoby pomohli. Cílová páska je přetržena a hlášení zní jednoznačně: mise splněna.
Křížem krážem přes pole, louky, hory, řeky
„Je to nejkrásnější běžecký projekt za posledních 25 let,“ prohlásil Jirka Guntorád ještě než vyběhl. Tenkrát mluvil o vznešené myšlence, jež projekt zaštiťovala. Ta zní: Sdílej důležité okamžiky se svými nejbližšími, projev vděk, pomáhej. Celkem 1 200 km dlouhá trasa mapuje to nejzajímavější z naší vlasti od pražské náplavky, až po propast Macochu. Při výběhu na vrchol Sněžky se potýkal s deštěm, mlhou i větrem. Pomohla mu i Horská Služba Špindlerův Mlýn. Zde je úryvek z Jirkova deníku:
„Po předání poděkování klukům z horské služby, jsem vyrazil směr nejvyšší hora České republiky – Sněžka. Cesta to nebyla nijak jednoduchá a přes všechny útrapy i osamocení (za celou cestu jsem prvního člověka potkal až pod vrcholem po 15 km), jsem dorazil do svého prvního cíle. Sněžka dobyta! Sice tu byla mlha, že by se za ní nemusel stydět ani Rákosníček, vítr a zima. Ovšem přátelé, ten pocit, když vyběhnete na Sněžku – k nezaplacení“.
Český Forrest Gump se rozhlédl po krajině z vrcholu Sněžky i Ještědu. Navštívil hrady Karlštejn, Točník, Žebrák i Kašperk. Nezalekl se nástrah Boubína a nevynechal ani jedno z nejmalebnějších tuzemských měst Český Krumlov. Nezastavily ho vlastní pády, kopce, řeky, špatné počasí ani horečka. Na nejkrušnější chvilky trasy vzpomíná takto:
„Po prvních pár kilometrech to začalo. Ukrutné křeče v břiše, až takové, že jsem se musel párkrát posadit, jak mi bylo zle. Na prvním potkávacím místě, tzv. checkpointu, mne můj tým chtěl kousek popovézt, ale já řekl NE! Moje vůle proběhnout ČR po vlastních je obrovská.“
Jirkův kompletní deník si můžete přečíst zde: www.poslednikousek.cz
Češi si umí pomáhat!
Jirka během své cesty získal mnoho fanoušků, kteří mu pravidelně projevovali přízeň na osobním telefonním čísle i skrz sociální sítě. Ale nejen to. Našli se tací, kteří ho svezli v autě, nabídli mu vlastní kolo nebo třeba kolečkové brusle. Díky projektu se běžec svezl v divokých vlnách na loďce i ve velorexu nebo na motorce!
„Míra z Mladého se nabídnul, že mi zajistí cestu z Českých Budějovic do Mladé Boleslavi. Ovšem auto to nebylo. Čekala mne nádherná motorka – chopper. S Mírou jsme párkrát obkroužili náměstí na “frajery“ a pak vzhůru směr Praha.“
Několik kilometrů si s ním zaběhali profesionální běžci i děti. Český Forrest Gump se dočkal i nabídky ubytování, masáží
a večeře. Nechyběl ani osobní dárek v podobě maskota.
„Nastoupil jsem a vyrazili jsme směr nádraží. Tam jsem Martinovi poděkoval svým osobním vzkazem a ještě mu dal dárek v podobě čokoládového překvapení. Tím to ovšem nekončilo. Dostal jsem od něj talisman pro štěstí, tzv. Happy Boy. Postavičku, která je prý putovní a přináší štěstí po dobu jednoho roku. Pak ji mám opět předat dál. Martine, velké díky! Dojalo mne to!“
Darujte druhým kousek radosti. Prostě jen tak.
Češi dokázali, že se o radost dělit chtějí a zároveň umí nabídnout nezištnou pomoc. Ti, kdo už nestihnou Jirkovi pomoci na trase, se můžou stále účastnit projektu www.poslednikousek.cz. Díky těmto stránkám můžete zdarma poslat kousek čokolády svým nejbližším.
Jirka už svůj kousek čokolády bratrovi se slovy: „Díky za vše, brácho,“ předal. Inpirujte se i vy.
