Být nemocný je většinou otrava. Občas se ale nějaká šikovná choroba může hodit. Ideálně nějaká neznámá, na kterou lze leccos svést.
V každodenním životě může člověka potkat spousta trapných situací. Stalo se vám například, že k vám v hospodě zamíří úplně neznámý člověk, začne vám cloumat pravicí a půl hodiny si s vámi povídá, zatímco vy absolutně netušíte, kdo to je? Normálně byste se nuceně usmívali a snažili se zoufale vzpomenout, odkud toho člověka sakra znáte. Existuje ale i jiné, daleko elegantnější řešení. Počkáte, až se obtížný neznámý vyžvaní, a pak se omluvíte, že vám doktor bohužel diagnostikoval prospoagnózii. Poruchu, která se projevuje neschopností zapamatovat si lidské obličeje. Nemoc je to sice nepříjemná, ale trpí jí například i Brad Pitt, takže vás dotyčný bude nejenom litovat, ale bude vám i trochu závidět. Především se vám ale představí a s největší pravděpodobností vám na důkaz soucitu koupí panáka. Takovýchto šikovných chorob existuje celkem dost a stojí za to je znát.
Pokračování 2 / 7
AIWS – Syndrom Alenky z říše divů
Poruchu sebevnímání popsal britský psychiatr John Todd v 50. letech. Projevuje se zpravidla tak, že člověk vidí svoje tělesné části zdeformovaně – většinou větší, někdy také menší. Když se tedy po Vánocích podíváte do zrcadla a zjistíte, že vám podezřele narostlo břicho, nemusíte si vyčítat, že jste opět sežrali všechen bramborový salát. Může jít o projev AIWS, takže tu bednu s cukrovím, co vám maminka vnutila při odjezdu, rozhodně nemusíte vyhazovat. Dalším, byť vzácnějším projevem Alenčina syndromu je posunuté vnímání perspektivy a neschopnost správně odhadovat vzdálenost. Hodí se, když se vám nechce vstávat z gauče, protože je to z něj všude moc daleko.
Pokračování 3 / 7
Hyperekplexie
Jiné jméno pro tuto chorobu je „úleková nemoc“ a projevuje se přehnanou reakcí na vnější podněty. Většinou se vyskytuje u novorozenců (a také u zvířat), ale v některých případech přetrvává i do dospělosti. Poprvé ji popsal americký neurolog George Miller Beard, který ji v 19. století pozoroval u skupiny kanadských dřevorubců. Testování muselo být zajímavé, zvlášť pokud měli extrémně lekaví dřevorubci v rukou nářadí. Znalost této choroby se může hodit, například když přijdete po propařené noci do práce „Nikdo na mě dnes nemluvte, rozjela se mi zase ta moje hyperekplexie“ zní daleko lépe než „mám kocovinu“.
Pokračování 4 / 7
Echolálie
Tuto poruchu vokalizace objevil francouzský lékař a pedagog Jean Marc Gaspard Itard. Působil od roku 1800 v pařížském Institutu pro hluchoněmé a proslavil se prací s francouzským vlčím dítětem Viktorem z Aveyronu (chlapec žil do svých 12 let v lesích jako divoké zvíře a Itard se ho snažil naučit mluvit). Syndrom echolálie popsal jako tendenci opakovat slova a slovní spojení pronesené druhou osobou, aniž by při tom člověk vnímal jejich význam. Což se vám určitě už někdy přihodilo, zpravidla když vám vaše drahá polovička klade otázky typu: „Co jsi celý den dělal?“, „Jaké to bylo v práci?“ nebo „Co chceš k večeři?“. Na výčitky, že neposloucháte a čumíte do telefonu, teď můžete ublíženě odpovědět, že máte echolálii.
Pokračování 5 / 7
Stendhalův syndrom
Zajímavá a potenciálně velmi užitečná psychosomatická nemoc dostala jméno po francouzském spisovateli Henri-Maria Beylovi známém jako Stendhal. Její příznaky zažil při návštěvě Florencie, kde byl ohromen přemírou umění, architektury a kultury. Zažíval přitom silné bušení srdce, závratě a upadal až do halucinací. Psychologové se dlouho přeli, jestli si Stendhal trošičku nezapřeháněl. Pak se ale ozvali lékaři z florentské nemocnice a potvrdili, že pacienty ohromené uměním do bezvědomí ošetřují poměrně často (nemoci se proto také říká Florentský syndrom nebo Hyperkulturémie). Na co si tedy vzpomenete, když budete chtít v sobotu relaxovat u televize a žena vám připomene, že máte koupené lístky do divadla?
Pokračování 6 / 7
ABW
Zkratka ABW označuje nemoc „auto brewrey syndrom“, pro kterou se v češtině používá milý ekvivalent „syndrom vlastního pivovaru“. Jde o poměrně vzácnou poruchu funkce střev, při kterém zvýšená činnost bakterií fermentuje sacharidy z potravy na alkohol (nemoci se proto také říká „syndrom střevní fermentace“). ABW se vyskytuje hlavně v Asii a je dáván do spojitosti s dietou založenou na rýži. Je také označován za jeden z důvodů, proč asijské národy hůře snáší pití – k přijatému alkoholu si jejich tělo vyrábí ještě svůj vlastní. Objevuje se ale po celém světě. Drobná výmluva, že za podroušenost nemůžou čtyři piva po práci, ale ABW, by vám tedy mohla projít.
Pokračování 7 / 7
Kuru
Nemoc kuru je někdy popisována jako syndrom nezastavitelného smíchu. Něco takového vás už určitě potkalo, pravděpodobně v situaci, kdy je hlasitý smích nejméně vhodný. Jestli svůj řehot budete na nemoc kuru svádět, tak ji příliš nerozvádějte, protože tato choroba vůbec k smíchu není. Byla objevena v 50. letech na ostrově Papua Nová Guinea dvojicí lékařů Vincentem Zigasem a Carletonem Gajduskem. Během práce s domorodým kmenem Forbe pozorovali, že se u jeho členů objevuje tělesný třes, slabost, poruchy řeči a nakonec nemocný upadá do stavu, kdy se dlouhé hodiny nekontrolovatelně směje. Záhadná nemoc byla ve 100 % případů smrtelná a vyhladila během několika generací většinu kmene. Příčinou, kterou Zigas a Gajdusek odhalili, byl děsivý pohřební rituál, který domorodcům velel pojídat své mrtvé příbuzné, aby osvobodili jejich duši při cestě do záhrobí. Podle Gajduskovy teorie museli někteří ze zesnulých trpět smrtelnou mozkovou Creutzfeldt–Jakobovou chorobou. Pojídání nakažených mozků pak nemoc rozšířilo mezi zbytek kmene a ta se projevovala mimo jiné i nezadržitelným smíchem.
