Praktické výzkumy, pečlivé terénní šetření a hluboká analýza z rukou (a hrdel) našeho národa nám přinesly výsledky v podobě velké moudrosti, jež se odráží v našem jazyce. Jen kapkou v tomto moři vědomostí je třeba přísloví: „Člověka při víně poznáš: co je v srdci střízlivého, to na jazyku opilého.“ A co je opilého, a tedy spjatého s konzumací alkoholu v jazyce českém?
Původ slova opilý je zřejmý. Stejně jako slovo pivo, kterým jsme se tady už opájeli, vzniklo odvozením od slovesa píti. Čtenáře líznuté etymologií piva vítáme zpátky. Dnes si dáme do trumpety s frazeologií, tedy jazykovědnou disciplínou zabývající se (laicky řečeno) příslovími, rčeními, úslovími, slovními obraty, pořekadly apod.
Stopa alkoholu v dějinách lidstva, a český národ nevyjímaje, sahá daleko do minulosti a stejně staré jsou i posměšky, přezdívky a úšklebky směřované pijanům. Dnes se tedy můžeme s pýchou ohlédnout na kvalitní práci našich předků a pomocí frazeologických dokladů v jazyce shrnout, jak to s tím alkoholem a jeho vlivem na člověka vlastně je.
Protože když je někdo jen stříknutý, jeho veselost komentujeme jako náladičku nebo špičku a rozjařenost je titulována jako veselá opička. Když je pak člověk už načatý, přichází sdílnost a komunikativnost a pak se usmíváme, že byltak ožralý, že říkal psovi slečno. Mít v hlavě (alkohol) se po prvotním nadšení projeví malátností a rázem je jeden společensky unavený. A tady už by měl mít dost. Ale kde že, teprve začíná bohatství jazyka! Jakmile někdo přebere míru, je jako dělo, slíva, sud, prase, doga či Dán, pak si může snadno vysloužit některý z mnoha přiléhavých frazémů, které tento stav popisují. Mluvíme o netaktnosti a hrubosti (být jako dobytek), vrávoravé chůzi (lézt po čtyřech), ošálení smyslů (vidět dvojitě) a taky neschopnosti komunikovat (sotva plete jazykem). Skončí pak na hadry a na šrot, pod obraz, do němoty apod.
K závěrečnému stadiu opilosti toho máme mnohé: nacamraný, nadraný, nadrátovaný, nakárovaný, nalitý, namazaný, nametený, sťatý, zkárovaný, zlinkovaný, zlitý, zmaštěný, pěkně zřízený, naloženýv lihu, na motyku, jak cepelín…
Hodnotit pomocí frazémů taky můžeme, jak se kdo k popíjení má. Jestli to do sebe leje jako do sudu, pije jako nezavřený, zjednaný, bezedný, duha, Dán, houba. Může také mazat deku, dívat se sklenici (džbánku) na dno, zalévat si hrdlo. Někdo pije, až se hory zelenají, jiný sám sebe nalejvá jako pupen. A když někdo alkohol pije jako vodu, tak prostě má splávek.
Česká přísloví jsou pitím nasáknutá, a tak jsme vybrali dvě tematicky stejná, pojednávající o účincích vína na lidskou mysl. Tyto formulace lidského poznání, kdy jedna tvrdí, že „sklenka vína mysli přidá“ a druhá zase, že „moudrost vínem zastíněna bývá“, si může každý interpretovat po svém.
Z toho je patrné, že tento výzkum ještě zdaleka není u konce.
