Nese jméno po jedné z nejvýznamnějších osobností novodobých českých dějin, a přitom nezřídka zeje prázdnotou. Řeč je o Náměstí Václava Havla, které vzniklo na piazzettě Národního divadla u příležitosti nedožitých 80. narozenin prvního českého prezidenta. Prezidenta, který byl přesvědčen, že „život je radostná spoluúčast na zázraku bytí.“ O to větším paradoxem je, že ve veřejném prostoru s jeho jménem život chybí.
„Obrovský flek, nic se tu neděje, akorát tu fouká vítr“ – tak lze charakterizovat prostranství mezi původní budovou a Novou scénou Národního divadla pojmenované po muži, kterému se dostalo celosvětového uznání. Architekt a kritik veřejného prostoru Adam Gebrian ale v Náměstí Václava Havla vidí především nevyužitý potenciál. Má s čím srovnávat. Navštívil řadu měst v Česku i zahraničí, a tak ví, kde hledat inspiraci.
„Mně se tady vždy vybaví porovnání s Barcelonou, konkrétně s Plaça dels Àngels, což je podobné náměstí, také u důležité instituce, u muzea MACBA. Je používáno skejťáky z celého světa, kteří se tam běžně pohybují, a ten prostor využívají a zatěžují. Je jasné, že ho také opotřebovávají a kvůli tomu vyžaduje větší míru údržby. U nás to řešíme nějakou cedulkou, či jinou formou zákazu. Prostě se řekne, že tohle se tady dělat nesmí, aby se místo nepoškodilo. Myslím si, že tohle jsou věci, které tomu našemu veřejnému prostoru odčerpávají spoustu pozitivní energie, a je to škoda. Lepší by bylo říct, že se nedá nic dělat, že bude potřeba víc peněz, abychom to mohli udržovat a provozovat v takovém stavu, kdy to je hodně používané. Podle mě by to určitě stálo za to,“ navrhuje Gebrian ideální využití nestandardního žulového prostranství navrženého Karlem Pragrem.
Pokud vás architektovy postřehy zaujaly a chtěli byste vidět další, sledujte sérii Gebrian: Plus/Minus z produkce internetové televize Mall.tv.
