nahoru

Záchytka slaví 70. narozeniny! Prvním pacientem byl sovětský inženýr

Šimon Kadeřávek 16. května 2021 • 11:45
Záchytka slaví 70. narozeniny! Prvním pacientem byl sovětský inženýr
foto: ČTK / Z. Humpálová, T. Novák, reprofoto Česká televize, Praha 2, ara

Ruchadlo, kontaktní čočky či kostkový cukr, za všemi těmito předměty stojí Češi. Mezi ně můžeme zařadit další český vynález, ten má na svědomí Jaroslav Skála. První oficiální protialkoholní záchytná stanice totiž vznikla v socialistickém Československu, oficiální otevření proběhlo 15. května 1951 v Praze. O tři dny později mělo zařízení prvního zákazníka, podnapilého sovětského občana.

Co si počít s alkoholiky na ulicích? Jako první si podobnou otázku položili v carském Rusku. Země se totiž potýkala s enormní spotřebou alkoholu. Lékař Fedor Archangelskij z Tuly otevřel zařízení, které nazval „vytrezvitel“ (vystřízlovač). Policie svážela opilce do místnosti, kde měli vystřízlivět. Podobné zařízení vzniklo i v Petrohradě, ten se v předválečných letech pyšnil zajímavou statistikou - 4 % obyvatel města trpěla alkoholismem. Po bolševickém převratu byla zavedena prohibice, po smrti Lenina se vodka znovu objevila v obchodech.

Plány (málem) zhatil převrat

Je vidět, že úřady o opilcích v ulicích věděly, nicméně sociální problémy zadupaly do země dvě světové války. Do boje s alkoholismem se zapojil Čech Jaroslav Skála, vystudovaného doktora zaujala myšlenka Anonymních alkoholiků. Organizace vznikla ve Spojených státech a získala mezinárodní ohlas. V neposlední řadě se objevila v desítkách filmů skrze hlášku: „Ahoj, jmenuji se XY a jsem alkoholik.“

Skála díky tomu založil KLUS - neboli Klub lidí usilující o střízlivost, naneštěstí si vybral špatnou dobou, protože se psal únor 1948. Nové sdružení muselo okamžitě přerušit kontakt s americkou (imperialistickou) organizací. Nicméně komunistům se myšlenka střízlivosti líbila, a tak v září téhož roku vzniklo první protialkoholní oddělení. Našli bychom ho u kostela sv. Apolináře.

V nově vzniklém zařízení vládl tvrdý režim, pacienti si museli zvyknout na brzké vstávání. To bylo doplněno rozcvičkami a studenými sprchami. Závislost na alkoholu měla potlačit pravidelná cvičení. Po třech letech fungování nastal zlom, stát kývnul na otevření protialkoholní záchytné stanice.

Záchytka pro podvratné živly

Páska byla přestřižena 15. května 1951, na prvního pacienta nemuseli čekat dlouho, už po několika dnech byl do zařízení umístěn ruský námořní inženýr. Myšlenka „záchytky“ byla přelomová, do stanice byli zpravidla sváženi opilci, kteří dělali v ulicích Prahy nepořádek. Na rozdíl od léčebny mohl být přijat člověk, který byl pod vlivem alkoholu. Další týdny ukázaly, že Skálova myšlenka má smysl.

Jak už to bývá, některé nápady využili komunisté ku svému prospěchu. Jinak tomu nebylo ani v případě protialkoholní záchytné stanice, v Apolinářské ulici se objevili i lidé, které chtěl režim „uklidit“. Zajímavostí je, že na chodu zařízení se podíleli pacienti, kteří byli hospitalizováni v léčebně. Skála jednoduše chtěl, aby si vyzkoušeli, jaké to je, když se musí starat o opilého člověka.

V dalších letech vznikaly záchytky i v jiných městech. Státní zdravotnictví z nich vypracovalo propojenou síť, v době normalizace bychom našli na šedesát takových zařízení. Po sametové revoluci se začalo od jejich fungování upouštět a jejich počet klesal, aktuálně mohou opilci využít 18 záchytných stanic.

Sám Skála stál v čele protialkoholní léčebny až do roku 1982. Vedle závislosti na alkoholu se zajímal také o toxikomanii. Sluší se dodat, že Skála platil za celoživotního abstinenta, s (příležitostným) alkoholem totiž přestal krátce po otevření první záchytky. V roce 2002 obdržel od prezidenta Havla medaili Za zásluhy. Jeden z nejvýznamnějších českých lékařů zemřel v roce 2007.

Šimon Kadeřávek




Diskuse ke článku