To, že umlčet nespokojený lid je možné nejen argumenty, ale doslova mu zacpat ústa kusem těsta, se osvědčilo už vládcům starověkého Říma. Polemizovat lze o tom, nakolik byla jejich taktika „panem et circenses“, neboli chlebu a her, jak ji trefně nazval římský satirik Juvenál, prizmatem dějin úspěšná, když je zánik věhlasné říše přičítán právě úpadku morálních hodnot. Přesto existuje příklad, ve kterém se spojení jídla a zábavy pro potěchu místních jeví jako dobrý nápad. A nejen krátkodobě.
Svědky progresivního konceptu se stali smíchovští. A aby nezůstal jen lokálním specifikem městské části Prahy 5, upozorňuje na něj architekt Adam Gebrian ve svém pořadu na internetové televizi Mall.tv. I jedna změna totiž může odstartovat řadu dalších, které ovlivní budoucí podobu míst, kde žít neznamená přežívat.
„Řada z vás se ptá, jak asi pandemie promění centrum města, veřejný prostor, parter. Nevím, ale můžu říct, co bych si přál. Přál bych si přesně to, co vidím za sebou, to znamená věci, služby a úpravy, které jsou orientované především na místní. Jakmile se začnou objevovat, je i větší šance, že přitáhnou další obyvatele, kteří by v centru chtěli bydlet. Je tady myslím dost prostoru a dost rezerv na to, aby se to mohlo dít,“ říká tvůrce série Gebrian: Plus/Minus. Co přesně dlouholetého kritika veřejného prostoru potěšilo a mělo by inspirovat druhé, se podívejte zde:
