Gigantické monstrum z hlubin má reálné základy: Luštění Krakenova genomu | Reflex.cz
nahoru

Gigantické monstrum z hlubin má reálné základy: Luštění Krakenova genomu

Martina Ležáková, abicko.cz10. června 2020 • 18:10
Gigantické monstrum z hlubin má reálné základy: Luštění Krakenova genomu
foto: Profimedia.cz

Z moře se čas od času vynořují příšerní tvorové, kteří stahují škunery do hlubin a nebohé námořníky žerou zaživa. Alespoň dávní mořeplavci byli o jejich existenci pevně přesvědčeni. A minimálně v jednom případě se nemýlili. Krakatice obrovská je jedním z nejvzácnějších zvířat na Zemi. Šťastnou náhodou však vědci získali její genom – a už ho začali číst.

V roce 1857 dánský přírodovědec Japetus Steenstrup správně propojil námořnické zkazky o gigantickém „Krakenovi“ se skutečným obřím hlavonožcem, kterému dal jméno krakatice obrovská (Architeuthis dux). Pokud by chtěla, tato krakatice by nějakou tu plachetnici pod hladinu nejspíš dokázala stáhnout – její délku dnes vědci odhadují na 12 až 13 metrů a hmotnost na víc než 250 kg.



Tvor o velikosti autobusu s očima velkýma jako jídelní talíře, ostrým zobanem a deseti chapadly posetými přísavkami, která dosáhnou na velkou vzdálenost, je děsivý i dnes. O to víc, když si připomeneme inteligenci hlavonožců, která víc než ostatní měkkýše připomíná obratlovce. Možná je štěstí, že jsou krakatice obrovské mimořádně vzácné a v dospělosti se zdržují v hloubkách až 1200 metrů pod hladinou moře. Žádná nikdy nebyla odchycena živá a fyzickým důkazem jejich existence byly dlouho jen kusy rozkládajících se tkání, které moře vyplavilo na pobřeží. Teprve po roce 2000 se krakatici obrovskou podařilo několikrát vyfotografovat a nafilmovat (např tady). A tyto události jako by předznamenaly, že Kraken postupně ztratí svá tajemství.

V roce 2013 se vědcům z Kodaňské univerzity podařilo získat a přečíst mitochondriální DNA ze 43 vzorků tkáně krakatic z celého světa. Díky tomu nyní víme, že ačkoli krakatice obrovské žijí ve všech světových oceánech, všechny patří k jedinému druhu. Dokonce ani netvoří geograficky odlišné populace. Vědci to vysvětlují tím, že mláďata krakatic obrovských žijí v povrchových vrstvách oceánu a nechávají se mořskými proudy roznášet po celém světě. Teprve když dorostou do velikosti vhodné k přežívání ve velkých hloubkách, najdou si nejbližší hlubinu a v té se pak víceméně drží.

Ve čtení článku pokračujte zde >>>

Martina Ležáková, abicko.cz




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější