nahoru

Místo dolu jáma plná vody. Při šardické tragédii se utopilo 34 horníků, komunisté se to snažili utajit

Šimon Kadeřávek9. června 2020 • 19:00
Místo dolu jáma plná vody. Při šardické tragédii se utopilo 34 horníků, komunisté se to snažili utajit
foto: ČTK

Obec na Hodonínsku je významná díky vinařství, v minulosti se ale jméno obce vesnice objevovalo v mnohem pochmurnějších souvislostech. Důl Dukla, který tehdy v Šardicích byl, zasáhla neočekávaná povodeň. Kvůli zanedbání bezpečnostních opatření zahynulo 34 horníků. Na událost, jež se stala 9. června 1970, místní stále vzpomínají.

Toho dne panovalo na jižní Moravě teplé počasí, nikoho ani nenapadlo, že je to pouze klid před bouří. Jako obvykle nastoupila zhruba stovka havířů na odpolední směnu do dolu Dukla v Šardicích. Průtrž mračna zasáhla nejdříve okolní obce, kde si vyžádala život tříleté dívky. To dokládá, jakou sílu živel měl.

Ještě horší osud čekal líbeznou obec, která leží na soutoku dvou potoků. Okolo páté hodiny odpolední se nebe otevřelo a hodinu intenzivně pršelo. Náhlý nával vody způsobil, že ze Stavěšického potoka (dnes Šardického) se stala divoká řeka. Údajně až padesátkrát překonal své maximum. Druhým důležitým faktorem se stal odvod vody, protože ta se hromadila u důlního pole a začala vnikat do podzemí. V té době bylo v hlubinách 110 horníků.

Marná snaha

Okolo půl sedmé dostal zprávu dispečer dolu, havíři ho informovali, že do podzemí vniká voda. Reakce byla okamžitá, všechny osádky měly vyjet z dolu na povrch. To se však nestalo a pod zemí zůstalo 34 mužů. Panoval názor, že zůstali v některé ze vzduchových bublin. Vedení dolu vytipovalo tři místa, do kterých udělalo vrty.

Naděje byly nakonec plané, v ani jedné z lokací horníci nebyli. „Ženy čekaly u kol svých manželů klidně i tři dny. Po celou dobu plakaly,“ řekl jeden z pamětníků. Po opadnutí se do dolu spustili záchranáři, kteří začali hledat těla. Posledního mrtvého našli až po 4 měsících od katastrofy.

Za zmínku stojí osud Jindřicha Cveka, který nastoupil na polední šichtu. Jako jeden z prvních informoval o tom, že se důl plní vodou. Nezazmatkoval a zachoval klid, což ho nakonec stálo život. Stal se jednou z obětí bleskové povodně, shodou smutných okolností jeho objevili záchranáři jako posledního.

Komunistické tajení jako při neštěstí v roce 1961

Šardický důl plně obnovil provoz až po třech letech. Celý rok hasiči čerpali pouze vodu, která důl zatopila. Tehdejší režim tragédii zatajil, protože na tom nesl částečnou vinu. Dlouhodobě bylo upozorňováno, že v dole chybí některé bezpečností prvky a je nevyhovující, například zádržné nádrže na vodu. Horníci si také stěžovali na absenci únikových cest.

Na začátku 90. let odhalili místní pamětní desku, která vzdává hold mrtvým havířům. Vzpomínky na neštěstí jsou ale stále živé, protože horníci pocházeli ze Šardic a okolí. Povodeň také poničila celou obec. „V kostele bylo možná třicet centimetrů vody,“ vzpomněl si jeden z obyvatelů.

Tehdejší povodeň trvala pouze jeden den, přesto byly následky zdrcující. Šardice i okolní vesnice počítaly ztráty. Voda s sebou brala koleje, domy či stodoly. „Jako by tu bylo moře,“ uvedl Miroslav Gregorovič, jeden z horníků, který byl v inkriminovaný moment na ranní směně a vyhnul se tragédii.

Šimon Kadeřávek




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější