Protiválečná rétorika, kterou si Andrej Babiš vybral jako jednu ze zbraní v prezidentské bitvě proti generálovi Petru Pavlovi, může znít směšně a nevěrohodně. Expremiér ale moc dobře ví, na koho míří. A dobře mířena byla i jeho slova v nedělní debatě na ČT, kde odmítl v případě napadení poslat vojáky na pomoc našim spojencům. Jakkoliv byla ta slova nešikovná, škodlivá a později korigovaná.
"Ne, určitě ne. Já si myslím, že je potřeba mluvit o míru,“ odpověděl Andrej Babiš na otázku, jestli by Česko mělo v případě napadení Polska či pobaltských zemí poslat na pomoc i své vojáky. A oheň byl na střeše. Začali se do něj pouštět nejen domácí političtí odpůrci – tedy hlavně z vládních řad – ale rozruch vypuknul i venku. Babišův postoj hojně pranýřovaly polské zpravodajské weby, z nichž některé připomněly i jeho dřívější „protipolský“ prohřešek – kritiku kvality tamních potravin. Ale ozvali se také ministři zahraniční trojice pobaltských zemí: Litvy, Lotyšska a Estonska.
Andrej Babiš poznal, že přestřelil. Zanedlouho na Twitteru svá slova korigoval s odkazem na ujednání NATO o vzájemné vojenské pomoci („Pokud by ale došlo reálně k napadení, pochopitelně bych dodržel článek 5. O tom není debata.“), byť na této sociální síti jde přeci jen o trochu jiné publikum než při televizní debatě. A v pondělí si pak ČTK dle osvědčené příručky politiků postěžoval, že jeho slova překroutili. „Jen jsem si nechtěl ani představit, že by mohlo dojít ke třetí světové válce,“ dodal. A zároveň směrem k polskému premiérovi i prezidentovi vyslal „vysvětlující“ signály.
U napadení některého z východních členů NATO jde samozřejmě o hypotetickou situaci (tedy doufejme), ale na obranu Andreje Babiše je potřeba uvést, že českou vojenskou pomoc by s největší pravděpodobností neblokoval. Ostatně není to poprvé, co něco jiného říká svému domácímu publiku a na mezinárodním poli je už pak „v lajně“ – viz například jeho premiérské postoje při jednáních EU. Nicméně je jasné, že jeho překvapivý předvolební pacifismus není zvolený náhodně.
Také průzkum agentury Median, který shodou okolností právě v pondělí zveřejnil Český rozhlas, naznačuje, že protiválečná rétorika má své obecenstvo. Proti zvýšení české vojenské pomoci Ukrajině se „spíše“ či „rozhodně“ postavilo celkem 58 % dotazovaných, pro bylo jen 36 %. Téma bylo táborem Andreje Babiše pochopitelně zvoleno záměrně i kvůli tomu, že proti němu v prezidentském klání stojí vysloužilý voják, ba přímo generál.
A když to nezabere a volby to Babišovi nevyhraje? Buď se může vrátit ke své roli opozičního vůdce a předáka hnutí ANO a doufat v návrat do Strakovy akademie. Anebo se odebrat do politického důchodu a třeba napsat pokračování traktátu „K věčnému míru“ německého osvícenského filozofa Immanuela Kanta…
