V zemích s vyspělou demokracií bývá zvykem, že v politice na rozdíl od práva platí spíše presumpce viny a že lidé, u kterých je podezření z nezákonného jednání se z veřejného života stahují. Alespoň do doby, než je takové podezření vyvráceno. Takhle to ale rozhodně nevnímal Miloš Zeman, který i přes silný veřejný tlak jmenoval tehdy trestně stíhaného Andreje Babiše premiérem. Jak by se v této situaci zachovali kandidáti na prezidenta, se dozvíte ve videu.
Jaké má prezidentský kandidát názory na přijetí eura nebo manželství stejnopohlavních párů, nám může něco napovědět o jeho osobnostních rysech, ale z hlediska výkonu funkce je jeho názor na většinu politických a společenských otázek zcela irelevantní. Jistě lze namítnout, že prezident z titulu své funkce a prestiže, která se s ní pojí, má moc otevírat společenskou debatu nad různými tématy. Ale to je tak všechno.
Mnohem důležitější než názory na dílčí otázky je u prezidenta schopnost uvažovat v kontextu své funkce nad tím, co bylo před ním a co bude po něm. Nenechat se ovládnout pocitem velké moci, jenž jak bylo vidět u řady dosavadních prezidentů, s delším pobytem na Pražském hradě, pohltí i sebeuvážlivější osobnost. Kontinuita, smířlivost a reprezentativní vystupování. To jsou podle nás základní atributy dobrého prezidenta.
V Reflexu jsme se rozhodli na to jít jinak než v ostatních médiích. Chtěli jsme zjistit, nakolik kandidáti na prezidenta znají své skutečné místo, tedy nakolik se orientují v pravomocích, které jim určuje ústava. Zajímalo nás, jak dobře znají českou historii, jestli vědí, kudy vedla tradice naší státnosti a vůči jaké historické perspektivě mají zodpovědnost. A v neposlední řadě jsme chtěli zjistit, jaké postoje zastávají k zásadním hodnotovým otázkám, nad nimiž je naše společnost rozdělená ne jedno dvě volební období, ale celé generace.
