Snad každé volby v Česku s sebou nesou nějaký bizár. Tentokrát se o něj hned zkraje postarala Denisa Rohanová, která svou kandidaturu na Hrad podpořila podpisy bývalých poslanců. Ministerstvo vnitra její přihlášku schválilo, ale Nejvyšší správní soud Rohanovou z volby nakonec vyloučil. Počínala si Denisa Rohanová v testu Reflexu stejně nestandardně? Celý test v podání Denisy Rohanové pouze pro předplatitele Premium+.
V Reflexu jsme se rozhodli na to jít jinak než v ostatních médiích. Chtěli jsme zjistit, nakolik kandidáti na prezidenta znají své skutečné místo, tj. nakolik se orientují v pravomocích prezidenta, které určuje ústava. Zajímalo nás, jak dobře znají českou historii, jestli vědí, kudy vedla tradice české státnosti a vůči jaké historické perspektivě mají zodpovědnost. A v neposlední řadě jsme chtěli zjistit, jaké postoje zastávají prezidentští kandidáti vzhledem k zásadním hodnotovým otázkám, nad kterými je česká společnost rozdělená ne jedno dvě volební období, ale celé generace. Za tím účelem jsme připravili prezidentský test.
Když jsme zvali Denisu Rohanovou na prezidentský test, ještě byla právoplatnou kandidátkou. Této funkce by se pravděpodobně bývala mohla ujmout svědomitě, alespoň co se týče znalostí o pravomocích prezidenta. V tomto bloku se zmýlila pouze v otázce, jaká většina a v jaké komoře parlamentu je potřeba k přijetí ústavní žaloby na prezidenta, tuto chybu komentovala slovy: „Alespoň vidíte, že jsem o té žalobě nikdy ani neuvažovala.“ Což není nijak podivné vzhledem k jejím sympatiím k prezidentu Zemanovi. Otázky na české reálie už byly pro paní Rohanovou o poznání komplikovanější. Kromě dne české státnosti nedokázala správně odpovědět ani na otázku, kdo byl první český král.
Paní Rohanová ze všech kandidátů, kteří byli u nás ve studiu, působí asi nejlidovějším dojmem. Zkrátka co na srdci, to na jazyku. Kromě testu jsme měli čas i na neformální rozhovor a bylo si o čem povídat, protože jsme oba kralupští rodáci. Ačkoliv znalosti ústavy a pravomocí prezidenta má paní Rohanová oproti ostatním kandidátům nadprůměrné, u jejího vnímání české státnosti vyvstává otázka. Vzhledem její dřívější spolupráci s Úsvitem přímé demokracie Tomia Okamury a tomu, že otevřeně názorově tíhne k této části politického spektra, je otázkou, jestli by její vystupování směrem k národu mělo jednotící, nebo naopak rozdělující charakter.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
