Prostě fenomén! Porevoluční experiment, který se stal legendou. Reflex slaví 36. narozeniny

Devadesátá léta přinesla významnou změnu pro média. Po letech cenzurované fádní socialistické žurnalistiky, kdy tištěná média nebyla mezi lidmi moc populární a čtená, přišel novinář a spisovatel Petr Hájek s nápadem založit nový magazín. Do týmu si přizval nejen velká novinářská jména Janu Kasalovou a Josefa Klímu, ale také třeba disidenta Petra Uhla. První překážkou, kterou musel tým zdolat, se stalo hledání jména. Padlo několik návrhů, ale na ten správný si šéfredaktor Hájek počkal až dva dny před deadlinem. A tak od roku 1990 vychází časopis Reflex.

Grafickou podobu názvu, jak ji známe doposud, navrhl grafický designer Aleš Najbrt. Speciální kontrastní písmo, které v současné době existuje v digitální podobě s názvem BC Reflex, bylo v té době kreslené rukou. Stejně tak vizuální podoba rubrik vznikala na papíře. Název nese hlavně důležitý designový prvek － ikonické červené písmeno X. To na vás teď kouká nejen z regálů trafik, ale také z webu, podcastů, sociálních sítí a vlastně odkudkoli, kde se časopis Reflex vyskytuje. Je dlouhodobým mediálním partnerem Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary a letos se dokonce jako jediný týdeník stal mediálním partnerem prestižních filmových cen Český lev.

Za 36 let, kdy je časopis na světě, prošlo redakcí mnoho novinářů, editorů, fotografů a dalších, kteří se na popularizaci časopisu podíleli. Vyšlo také mnoho zajímavých a promyšlených obálek. Už od počátku vydávání časopisu byla umělecky zpracovaná titulní strana něco, co Reflex odlišovalo od ostatních časopisů. Od roku 2009 pak stojí za jedinečnými kolážemi Jan Ignác Říha. Některé jsou více provokativní, jiné méně. Právě jedna z koláží odstartovala i nejdelší soudní spor v historii Reflexu. Desetiletý soud s Tomiem Okamurou, který neunesl označení „Pitomio“ u koláže na titulce, Reflex nakonec vyhrál a za označení se omluvit nemusel. Potvrdilo se tak, že svoboda slova a satira by měly mít v českém prostoru své nezpochybnitelné místo.

Když začal časopis vycházet, nebyla jsem zdaleka na světě. Reflex začal odebírat můj táta a mě jako malou mohly zaujmout tak maximálně barevné obálky časopisu. Dnes už umím ocenit i obsah stránek uvnitř a jsem ráda, že stejně tak to dělají i naši čtenáři. Reflex byl, je a bude názorové médium, které se nebojí, slovy šéfredaktora Martina Bartkovského, „naložit každému“. Za těch 36 let se změnily technologie. Papír částečně nahradily displeje a k tradičním reportážím přibyly podcasty. Hned tři vychází pod hlavičkou Reflexu. Dává tak Prostor X zajímavým hostům, některá témata způsobí Poprask, ale nikdy nesmíme zapomenout na základní pravidlo － Padni komu padni. Podstata Reflexu zůstává stejná: ironie, provokace, ale hlavně poctivá žurnalistika.