Sliby zarmoucená Ukrajina: Země má právo cítit se zrazená těmi, kdo jí poskytli bezpečnostní přísliby
Málokdo v nás dovede vyvolávat takové podráždění jako ti, na nichž jsme se provinili. Tuto trapnou zákonitost lidské psychiky demonstrovaly v uplynulých třech letech ruské agrese výroky řady západních politiků, kteří naléhavé apely prezidenta bránící se Ukrajiny Volodymyra Zelenského odráželi s poukazem na jeho „nevděk“. Od britského ministra obrany Bena Wallace po polského vicepremiéra Gawkovského s neslavnou koncovkou v Oválné pracovně v provedení Donalda Trumpa a J. D. Vance.
Volodymyr Zelenskyj počátkem tohoto roku v interview s americkým podcasterem Lexem Fridmanem nabídl jiné hledisko: v Budapešťském memorandu (z prosince 1994) byly bezpečnostní záruky pro Ukrajinu. Zpočátku byli hlavními garanty bezpečnosti tři strategičtí přátelé a partneři Ukrajiny – USA, Rusko, Velká Británie. Francie a Čína se přidaly později. Bylo to pět států. Nyní chápeme, že to žádné bezpečnostní garance nebyly… Byla sepsána „ujištění“. Je Ukrajina tedy nevděčná, nebo zrazená?
Čas rozpadu
Euforie časných 90. let minulého století slibovala budoucnost bez komunistických tyranií, syntetického popu – a také jaderných zbraní. Právě ty dodávaly předchozímu desetiletí apokalyptický nádech, podpořený Sověty sponzorovanou protiválečnou hysterií na Západě a týmiž Sověty zaviněnou černobylskou havárií. Jaderné zbraně i elektrárny měly po zhroucení železné opony zkrátka tak špatný zvuk, že na jejich odmítnutí postavily některé nově narozené země svou diplomatickou taktiku. Týkalo se to právě Ukrajiny.
Když se pozvolna rozpadal Sovětský svaz a některé národy se se svými letitými tužbami po samostatnosti konečně ocitaly v cílové rovince, nevítaly je žádné rozesmáté tváře západních demokracií. Poprvé se naopak objevila otázka: jak svět zajistit před nekontrolovatelným šířením jaderných zbraní, pakliže se jich na území někdejších kolonií Moskvy nachází tolik? Jak zabezpečit, aby se smrtonosné dědictví sovětského kolosu ocitlo v jedněch bezpečných rukou, a nikoli v držení zemí, o nichž „nic nevíme“?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
