Svoboda: Trump se s Putinem ztotožňuje. Americký obrat dává za vinu Evropě
Donald Trump si ve středu 12. února hodinu a půl po telefonu povídal s Vladimirem Putinem. Oba si prý přejí mír. Pak zavolal ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému, který amerického prezidenta upozornil, že Putin je lhář. Čekalo se, že Trumpův mírový plán více přiblíží viceprezident J. D. Vance na bezpečnostní konferenci v Mnichově. O Ukrajině však hovořil pouze okrajově, zato tvrdě zkritizoval Evropu. „Házet zodpovědnost pouze na Evropu není fér,“ říká ukrajinista DAVID SVOBODA.
Je možné, že události naberou spád, takže je na místě uvést, že spolu mluvíme v pátek 14. února. Všichni přemítají nad tím, proč Donald Trump prohlásil, že Putinovi mírové úmysly věří. Spatřujete v tom nějakou taktiku?
Všichni se ještě drží naděje, že to Trump na Putina jenom hraje, že nemůže být tak naivní, aby mu na jeho triky skočil. On na ně ale podle všeho neskočil, on se jako stále výraznější nositel amerického neoimperialismu raného 20. století s Putinovou mentalitou ztotožňuje. Umožňuje mu to nešvar v jeho myšlení: jakási ignorance historie coby mapy, kde jsou vyznačeny nezbytné orientační body a nebezpečná místa. To by vysvětlovalo, proč se takhle vyjadřuje. Trumpisté jsou sice výraznou měrou křesťanští militanti, ale nectí biblické „Ať je tedy vaše slovo Ano ano a Ne ne“.
S pravdivostí byste v politice ale moc nepochodil.
Musím říct, že mě zaujal fenomén „vykladačů Trumpa“. Se svým obdivem a nekritickými argumenty trochu připomínají Zdeňka Nejedlého a jeho zamilovanost do Leninovy předvídavosti. Ať Trump řekne, udělá cokoliv, najdou zdůvodnění, že jedná geniálně, strategicky, že zahanbuje protagonisty poraženého liberalismu. V jejich pojetí Trump hraje s Putinem šachy – a u jednacího stolu mu ukáže. Navrhuji přestat se dohadovat, jestli Trump Putinovi věří, nebo mu jenom maže med kolem úst, a začít doufat, že Rusko udělá chybu. Trump ji asi neudělá – je plně oddán svému omylu. Co však nelze přehlédnout, je jeho rétorika, která americký obrat klade za vinu Evropě. Evropa může mít kvůli Ukrajině špatné svědomí. Nebrala vážně americká varování před závislostí na ruských surovinách, nebránila se ruským korupčním schématům, Ukrajinci vždy decentně pohrdala. Ale oč prozíravější byly Spojené státy s Obamovým resetem vztahů s Ruskem, s jeho nedůslednou politikou v Sýrii, s Bidenovou nestatečnou liknavostí?
Máte na mysli kroky předchozí americké administrativy, jež kvůli obavám z eskalace svou pomoc napadené Ukrajině dávkovala a vlastně jí dlouho nedovolila účinně se bránit proti agresorovi?
Bylo až bizarní, když Biden už od prosince 2021 avizoval, co jsou USA ochotné udělat a co už ne. Odkrýval karty. Útočníkovi na ulici přece taky neřeknete: „Fackovat nikoho nebudu, ale jinak napadeného bránit hodlám!“ Byl v tom až posvátný ostych před Ruskem. Spojené státy kromě epizodické intervence v ruské občanské válce před více než sto lety nikdy s Ruskem neměřily síly napřímo. Během studené války byly USA a SSSR jako dva svárlivci, kteří se hádají u stolu: „Hele, víš, že tu ránu pěstí umím dát, radši se zklidníme…“ – a místo nich se porvaly servírky v koutě.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
