Václav Havel byl zvolen československým prezidentem 29. prosince 1989. Národ proto s napětím čekal, jaký bude prvního ledna jeho novoroční projev pro rok 1990. A Havel nezklamal. Využil profesi dramatika a překvapil všechny vystoupením, na které nebyli občané z dob komunismu zvyklí. Byl to zřejmě nejzajímavější novoroční projev v celé naší moderní historii. Použil v něm i slova „naše země nevzkvétá“, která pak politici i média často opakovali. Z Havlova projevu jsem při parafrázi na dnešní dobu použil asi dvě třetiny, ale i ty byly na mnoha místech změněny a upraveny. Prezidentu Havlovi děkuji do nebe za inspiraci. Bohužel „naše země pořád ještě nevzkvétá“ tak, jak bychom chtěli.
Milí spoluobčané,
již léta slyšíte z úst vládních politiků a některých jejich přisluhovačů v různých obměnách totéž: jak naše země vzkvétá, kolik dalších miliónů tun oceli jsme vyrobili, kolik bylo přidáno na důchodech, jak jsme všichni šťastni, jak věříme své vládě a jaké krásné perspektivy se před námi otevírají.
Předpokládám, že nečtete tento text proto, abych vám i já lhal.
Naše země nevzkvétá. Velký tvůrčí a duchovní potenciál našich národů není smysluplně využit. Celá odvětví ekonomiky vyrábějí věci, které nepotřebujeme, zatímco to, co potřebujeme, je stále dražší. Země je poseta solárními panely a montovnami. Země, která mohla být kdysi hrdá na vzdělanost svého lidu, vydává na vzdělání méně, než je potřeba, pořád se objevuje korupce a společnost je stále více rozdělená. Zkazili jsme si půdu i lesy, jež nám naši předkové odkázali. Lidé u nás v posledních dvou letech kvůli pandemii a zcela chaotickému jednání vlády umírali daleko více než ve většině evropských zemí.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
