nahoru

Hrdinové naší doby: Velká anketa mezi českými učiteli o končícím roce, který pro ně znamenal nevídanou změnu

Redakce Reflexu 1. prosince 2020 • 18:15
Hrdinové naší doby: Velká anketa mezi českými učiteli o končícím roce, který pro ně znamenal nevídanou změnu
foto: Jan Ignác Říha

Jako děti jsme, hlavně před nějakým tím zkoušením, snívali o tom, jaké by to bylo, kdyby shořela, vybuchla či jinak zmizela z povrchu zemského budova školy. Čas korony uvedl naše dětská snění v život a jde o názorný příklad toho, jak se fantazie může proměnit v noční můru. Nikdo v tuto chvíli nedokáže odhadnout, jak dlouho bude ještě distanční výuka trvat. Zvykáme si na ni už půl roku, nutí improvizovat rodiče i kantory a nikdo neví, co z toho všeho zůstane dětem v hlavě.

Oslovili jsme několik učitelů, aby se s námi podělili o své pocity ze školního roku, na nějž patrně nikdy nezapomenou. Položili jsme jim dvě otázky:

1) Jakou zkušenost jste udělal(a) s distanční výukou, kdy nemůžete být s žáky fyzicky v jedné třídě? Jak se v tu chvíli změnil váš profesní život? Jak jste zvládal/a situaci lidsky, technicky i z hlediska plnění osnov?

2) Byla distanční výuka pouze komplikace, nebo jsou podle vás některé její aspekty zajímavé a vhodné pro zabudování do běžné výuky i v „normálních časech“?


Technika dobrého učitele nenahradí

ALEŠ RYŠAVÝ

učí MATEMATIKU na Střední průmyslové škole sdělovací techniky v Panské ulici v Praze. Posledních 12 let je tu zástupcem ředitele.

1) V úterý 10. března 2020 se nám všem změnil život. U nás ve škole jsme den promýšleli, jak učit v nových podmínkách; od čtvrtka jsme začali s Microsoft Office a po týdnu najeli na výuku přes program Teams, v nichž učíme i na podzim. Cílem bylo vše co nejvíc zpřehlednit a soustředit na jednom místě.

Všichni jsme trávili hodiny a hodiny u počítačů, připravovali jsme materiály, složitě opravovali domácí úkoly a testy, učili se testy tvořit, vzájemně si radili, co s žáky, kteří neodevzdávají, atd. Fungovali jsme jako kolektiv, který dokáže společně řešit problémy, které byly pro všechny zcela nové. Potěšilo mě, že techniku zvládli i ti, do nichž by to mnozí neřekli (technice se zatím vždycky vyhýbali a bránili).

Co nám všem (učitelům a žákům) chybělo, byl sociální kontakt, včetně bezprostředních reakcí žáků během výuky. Výuka sice probíhala, její efekt však nemohl být takový jako při běžném vy­učování.

Speciální kapitolou bylo známkování: zkoušel jsem různé metody, ale rychle jsem zjistil, že výsledky nejsou úplně relevantní. Zcela logicky jsem začal dávat známky s nižší váhou. Výsledné známky pak byly díky pravidlům od MŠMT ještě mírnější. To pomohlo zejména nejslabším žákům, z nichž mnozí by se jinak možná ani nedostali do vyššího ročníku.

Nikdy předtím jsem toho nenaseděl tolik co na jaře…

Naštěstí doma nemám prvňáčka. To bych se žákům v distanční výuce nemohl věnovat tak, jak jsem to dělal. A jsem rád, že nebydlím v malém bytě, kde bychom všichni pracovali v jedné místnosti.

2) Je toho málo pozitivního, co mi přinesla. Naučil jsem se pracovat v teamsech, vést videokonference, tvořit on-line testy, ale to jsou pouze technikálie, kterým někteří novátoři přisuzují větší význam, než mají. Podstatné je rozumět potřebám svých žáků, dokázat jim pomocí jakýchkoliv prostředků vysvětlit danou látku, být ochotný, vstřícný. Být pro ně. Je jedno, jestli je to s křídou před klasickou tabulí, nebo pomocí technických vychytávek. Žádná technika, podle mého názoru, nenahradí dobrého ­učitele v třídě!

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně




Diskuse ke článku