Okupační vojáci v Iráku poničili Babylon. Jeden z mučitelů iráckých vězňů dostal deset let. Tyto dvě zprávy z posledních dnů pochopitelně znovu nastartovaly diskuse o tom, co se v Iráku dělo, děje a proč.
Podle zprávy britského archeologa Johna Curtise utrpěl Babylon, jedna z nejcennějších památek, obrovské škody: starověké střepy vojáci používali jako výplň pytlů, které je měly chránit před nepřátelskou střelbou, odlupovali starověké dlaždice, připravili zpevněné štěrkem vysypané cesty pro svoji techniku a přistávání vrtulníků…. Charles Graner, který patřil k nejaktivnějším mučitelům vězňů v Abu Ghraib, sice projevil lítost, tvrdil, že jednal na rozkazy tajných služeb a nadřízených, přesto dostal nekompromisních deset let…
Obě zprávy jsou bohatým polem pro jednostrannou interpretaci v rámci zejména webových střetů mezi „proamis“ a „antiamis“. Tak z jedné strany lze Američany a jejich spojence napadnout jako kulturní barbary, kteří si neváží dějin a chovají se jako prasata. Z druhé strany lze poukázat na to, že dobrá, pár deviantů vězně mučilo, ale podívejte se, jak se to vyšetřilo a jak se to soudí. A naopak: Babylon spojenci chránili hlavně proti rabování místních, a opravy stejně nakonec zaplatí oni. Nebo: Graner je obětní beránek, odpovědnost padá na armádní i politické špičky a navíc jsou procesy jenom divadlo pro uklidnění veřejnosti. Jak v Evropě, tak v Iráku před volbami. K tomu lze přidat úvahy na téma, že třeba Talibanci ničili památky ještě víc a plánovitě, nebo že není divu, když někomu povolí nervy a mučí vězně, kteří jsou nelítostní teroristé a zabíjejí naprosto bezohledně… Nebo, že všechny tyhle spory by byly bezpředmětné, kdyby Američané do Iráku nevpadli, což nemuseli, protože přímou hrozbou nebyl a ostatně už i oni oficiálně ukončili hledání zbraní hromadného ničení. Ostatně, babylonské střepy se možná ještě pod štěrkem někdy najdou, ale životy třeba těch nedávno zabitých civilistů špatně navedenou bombou, v době kdy už oficiálně válka není, ty už se nevrátí. Versus: to říkejte Zarkávímu a podobným, že oficiálně válka není, to se mají spojenci nechat bez odporu zabíjet… A tak dále.
Nemám dostatek informací k tomu, abych mohl posoudit, nakolik bylo zřízení tábora v Babylonu strategicky nezbytné, či nakolik se vojáci snažili v rámci možností památku chránit, nakolik byli informováni, jestli takový detail na začátku války někoho vůbec zajímal…Nemám ani dost informací o tom, zda Granera a spol. skutečně řídily tajné služby, či jim mučení přikazovali, nebo alespoň tolerovali nadřízení. Pochybuji, že v současné chvíli tyto informace má kdokoliv mimo úzký okruh přímých účastníků a politiků.
Tak se omezím na obecnou úvahu: Okupační vojska přišla do Iráku – pomineme-li zbraně hromadného ničení – jako garance obrany západních hodnot a demokracie a lidských práv obecně. Zmučení vězni a babylonské střepy jsou jedním z obrazů této obrany a tohoto vývozu hodnot. Je to v celkové bilanci války detail? Nebo spíš symbol
