Jiří Menzel začal včera natáčet adaptaci Hrabalova románu Obsluhoval jsem anglického krále. S Oldřichem Kaiserem v hlavní roli. Mám v živé paměti setkání s Menzelem v druhé půlce 90. let, kdy jsem s ním dělal rozhovor týkající se tehdejšího sporu o práva k natáčení. Menzel tehdy stál proti Karlu Kachyňovi - či spíše stáli proti sobě dvě producentské skupiny a každá si našla svého režiséra. Menzel vyjádřil jistou obavu před látkou, před její dokonalostí i velikostí...
. Ale zároveň si věřil díky tomu, že Hrabala celý život točil. Karel Kachyňa se taky „bál“, ale ne látky, spíš toho, zda na ni bude mít ve věku přes sedmdesát let dost sil. Jeho projekt totiž počítal i s šestidílným seriálem.
Jiřímu Menzelovi je teď šedesát osm let. Třináct let nic nenatočil, umělecky se uplatnil především v divadle, ale například na Vinohradském coby umělecký ředitel po sobě nezanechal skoro žádnou stopu. Jeho poslední film, Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina z roku 1993, patří k nejslabším v režisérově filmografii. Menzel proslul i poněkud zahořklými moralistními fejetony Tak nevím… Navíc Obsluhoval jsem anglického krále je román přece jen odlišný od ostatních Hrabalových děl, je to téměř historická freska, drsná a syrová, s mnoha tragickými až hrůznými obrazy, u níž si moc nedokážu představit, jak půjde dohromady s menzlovskou měkkou poetičností.
Menzel ale sám určitě ví, co všechno je ve hře. Nejen osmdesát pět miliónů korun nákladů, nejen jeho režisérské renomé. Ve hře je především fantastický text, úžasná filmová příležitost, navíc jeden z posledních velkých dosud nezfilmovaných Hrabalových románů. Předchozí pokusy s Něžným barbarem či Příliš hlučnou samotou hrubě nevyšly a především v druhém případě je to velká škoda.
Že bude Krále nakonec točit Menzel, je vlastně spíš souhra producentských a právních okolností, než že by režisér sám šel za projektem jako buldok, jako ten, kdo cítí, že látka je „jeho“. I to je věc, která může případná velká očekávání trochu kalit. Krále mohl dělat nejen Kachyňa, ale třeba i Jan Svěrák, Jan Hřebejk či Miloš Forman. Mimochodem - když se Forman o Kachyňově letitém záměru dověděl, napsal mu osobní dopis, ve kterém se svých plánů výslovně zříká. Osobně mi vždycky přišlo, že ideální osobou by byl právě Forman, a ne ani kvůli tomu, že by dokázal film natočit ve finančně nejvelkorysejší podobě. Ale proto, že jeho filmům nikdy nechyběl jak komický, tak tragický rozměr - stejný, jaký má Hrabalův text. Menzel, Svěrák či Hřebejk jsou spíše harmonizátory, kteří se snaží obrousit ostré hrany života, ukazují hezčí tvář reality.
Ale to všechno je jenom teorie, řeči. Menzel točí a jaký bude výsledek, to se ukáže až příští rok při premiéře. Samozřejmě, že jsem na výsledek ohromně zvědav.
