Jméno Okamura se v českém veřejném prostoru objevuje víc než často. Místo politika Tomia se však respondentem rozhovoru stal jeho bratr Osamu, architekt, urbanista a programový ředitel každoročního mezinárodního festivalu reSITE. S medializovanějším sourozencem se politicky rozcházejí. „Migrace zde byla vždycky,“ říká Osamu Okamura.
Když jste za téma letošního ročníku mezinárodní urbanistické konference reSITE zvolili migraci do měst, byla to reakce na uprchlickou krizi?
Absolutně. Reagujeme na to, kde jsme my a kde je svět. Program se vytváří napětím mezi těmito póly. Nechceme však být jen servisní organizací českých měst a přinášet jim, co potřebují. Snažíme se i dívat dopředu. Na problémy, které se teprve začínají vynořovat a začnou města pálit v dalších letech. Jsou to témata, o nichž se u nás zatím nemluví, ale ve světě se o nich už diskutuje.
Jaké problémy se začínají vynořovat?
Bavíme se hodně například o takzvaném neviditelném městě. Co je nahoře, se minimálně jednou tolikrát zrcadlí dole. Je to otázka infrastruktury. Toho, co je pod zemí, a přitom do značné míry určuje fungování města. Jsou to sítě, nakládání s energiemi a odpady, jsou to podzemní dopravní systémy. Kolem toho všeho často vzniká řada problémů, protože oblast je těžko uchopitelná. Přitom obrovské množství financí jde právě do tohoto neviditelného města. A je to právě tento ledovec pod hladinou, na němž ztroskotávají lodě. Pak padají koalice, protože se nedohodnou, kdo bude například svážet odpad. Nebo zjistíte, že na ulici nejdou zasadit stromy, protože pod chodníkem není země, ale neviditelné město.
Možná jsou neviditelné i procesy, jak vznikají základní pravidla pro rozvoj města typu územního plánu.
Městský plánovací proces je ve své podstatě společenskou smlouvou. V okamžiku, kdy je společenská diskuze o územním plánu omezená a zúžená na několik málo lidí, tak je konsenzus ve společnosti slabší. Vznikají pak podezření z netransparentnosti, je těžké si takový plán osvojit, respekt k takovému dokumentu je pak samozřejmě nižší.
Co soudíte o návrhu Metropolitního plánu?
K obsahu plánu máme dost připomínek. Jsem v rozvojové komisi Prahy 7. Když jsme se dívali, co určuje pro Holešovice, zjistili jsme, že ve čtvrti jsou části, kde plán navrhuje vysloveně výškové stavby. Hlavně kolem nádraží a kousek od budovy Lighthouse u Libeňského mostu. Zásadně to rozporujeme. V případě lokality u Lighthousu nám to nepřipadá nijak přínosné. U nádraží se bude muset o formě ještě diskutovat dál, ale určitě ne v navržené výšce. Holešovice a Letná jsou do značné míry blokové město. Velmi kvalitní, intenzivní, multifunkční, pěší. Má ulice a náměstí, nejsme někde na sídlišti, kde stojí solitéry.
Kam tedy v Praze mrakodrapy patří?
V návrhu Metropolitního plánu je snaha se zachytávat stanic metra. Je tam úvaha, že klastry výškových staveb by mohly vznikat podél metra C u jednotlivých stanic směrem na Jižní Město. To je docela chytré. Například ve Vídni, když se diskutovalo o tom, kde je možné umisťovat výškové stavby, bylo rozhodnuto, že smějí stát jen přímo nad stanicemi metra, ne někde na automobilových okruzích. Výškové stavby mají tendenci generovat velké množství automobilové dopravy. A to ve městě není vůbec žádoucí. Jediný nástroj proti tomu je vysokokapacitní kolejová doprava typu metra, která jediná dokáže zaměstnance bez zácpy v určitou hodinu přivézt a pak zase odvézt.
