Alžběta II. byla svým způsobem prázdná osoba, říká královnin životopisec Craig Brown
Jednou z nejzajímavějších osobností letošního Světa knihy byl známý britský novinář a autor dvacítky knih Craig Brown (69). Kromě tisíců satirických sloupků napsal třeba obsáhlou publikaci o Beatles, o Británii za Tonyho Blaira nebo životopis princezny Margaret. Muži, jejž Donald Trump výslovně nazval špinavcem, v překladu Michaela Žantovského v nakladatelství Prostor před měsícem vyšla více než sedmisetstránková Podivuhodná cesta kolem královny; svižně a hravě napsaná, kuriózními historkami a nečekanými fakty nabitá biografická kniha. Představuje „ženu bez vlastností“ jako člověka z masa a kostí, bez piety, ale zato s humorem.
Když jste se rozhodl psát o královně, musel jste někoho žádat o svolení?
Vydavatele jsem prosit nemusel, už jsem pro téhož napsal několik knih, třeba tu o Beatles, takže jsem se zřejmě osvědčil. A ptát se na svolení královniny rodiny? Ani za nic! Možná by mi pomohli a dodali nějaké ty anekdoty, ale cítil bych se pak trochu trapně, kdybych pak o nich v knize mluvil neuctivě, což se mi občas stává. Kdokoli něco ví o královně a zve se jejím přítelem, nemluvil by vůbec nebo by o ní neřekl nic zajímavého. V jedné kapitole mám krátkou zmínku o tom, jak jsem se sám setkal s královnou. Jenže s ní se během jejího života setkaly a mluvily tak čtyři milióny lidí. Tak pravil expremiér David Cameron v projevu po její smrti s tím, že nikdo jiný v dějinách se neviděl s tolika lidmi. Samozřejmě s každým mluvila průměrně třeba minutu, ale činila tak po celý svůj život. Podávala lidem pravici od svých osmi roků – byla to zásadní součást jejího obskurního zaměstnání – a zemřela ve věku 96 let. Docela bizarní život, ne?
Královna Alžběta II. by 21. dubna 2026 oslavila stovku. Vychází o ní teď hodně knih? Máte velkou konkurenci?
Ta moje vyšla třeba šest měsíců po její smrti. Od té doby jsem zahlédl dvě nebo tři další biografické publikace, ale moje kniha není jako ty ostatní – žádné velkoformátové snímky, minimum piety. Začal jsem totiž královnu zkoumat a psát o ní ještě pár let před tím, než zemřela. Nijak jsem ji nemiloval, ale respektoval jsem ji, tudíž ta kniha není poklonou ani tryznou. Ačkoli byla královna Alžběta II. velmi stará, její smrt všechny překvapila. Jednoho dne si potřásala rukou s novou premiérkou a na druhý den byla mrtvá. Jak byla velmi diskrétní za svého života, měla i diskrétní smrt.
Píšete, že „pročítat postupně stovky knih o královně a královské rodině je jako brodit se cukrovou vatou. Člověk z toho vyjde nejen růžový a ulepkaný, ale i nenasycený.“ Jak dlouho jste rešeršoval a psal?
Jsem docela rychlý, navíc jsem v roce 2017 vydal spis o královnině sestře, princezně Margaret, a sem tam do novin něco utrousil o královské rodině. Tudíž už jsem měl docela nastudováno. A vynašel jsem si takovou zvláštní metodu: kdokoli, kdo se setkal s královnou a pak píše knihu, paměti nebo autobiografii, chce to setkání zmínit. Tak jsem šel do velké veřejné knihovny v Londýně, do London Library, a prohledal rejstříky každé životopisné knihy od kohokoli, kdo žil ve 20. století. Hledal jsem heslo Elizabeth II., královna, a pokud v knize stálo, mrknul jsem se, jak daný poddaný popisuje své setkání s ní. Docela často se stávalo, že dotyčnému nic neřekla, ale asi v jedné z deseti knih se objevilo něco zajímavého k dalšímu využití. Mnozí se setkání s ní obávali nebo z trémy mluvili nesmysly.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
