Pro děti byl dědův bubble gum pop perfektní, říká rapper a malíř Mat213 o Františku Ringo Čechovi

Začátkem února jste vydal klip Nepo, jenž má aktuálně přes půl miliónu přehrání. Kolik je v něm pravdy a kolik hry a fabulace?

Nepo není o pravdě nebo fikci, spíš mi šlo o vypuštění tématu nepotismu do veřejného prostoru. Já to kolem sebe slýchal často, což bude přirozeně tím, že jsem se pohyboval v alternativnějších nebo progresívnějších kruzích, kde se „identity politics“ a privilegovanost řeší podstatně víc než jinde. A protože širší veřejnost to moc nevnímá, řekl jsem si, že to téma zvednu. A pokud jste se ptal na pravdu, tak samozřejmě je to i o tom, jak jsme sami strůjci svého úspěchu a jak moc je nám to dané. Vezměte si lidi, s nimiž jsem studoval na AVU, kteří se umění mohou věnovat, protože většinou mají v rodině někoho, kdo je z uměleckého prostředí. Nebo jsou ze středostavovských poměrů a díky svému okolí si to mohou dovolit. Což samozřejmě znamená, že extrémně respektuju ty, kteří z těchhle poměrů nepocházejí. Na druhou stranu jsem slyšel příběhy o lidech, kteří prošli programy pomáhajícími lidem například z dělnického prostředí dostat se na umělecké školy, třeba na FAVU, ale vydrželi tam jenom jeden rok, protože si to dovolit nemohli.

To se vám nestalo. Chodil jste k Josefu Bolfovi na AVU do ateliéru malby. Vaším spolužákem byl například Sam, syn Tona Stana. Před nedávnem jste natočil sadu písniček se skupinou Gufrau, kde je frontmanem Hugo, syn vizuálního umělce Richarda Wiesnera. Ten je vedle vlastní kariéry zásadním spolupracovníkem Krištofa Kintery?

Přesně, takže já postupně zjišťuju, že spousta lidí kolem nějaké zázemí má. Ale mě zajímá i rozeznat, kdo sobě a okolí lže a kdo uvěří svému já, že sám je strůjcem svého úspěchu.

Jak se to pozná?

Dobrá otázka: většinou je ten člověk ještě arogantnější čurák, než jsme si uměli představit.

Vyrůstal jste v hudebním prostředí. Váš táta v mládí hrával v kapele s Fanánkem, o dědovi ani nemluvě. Kdy jste si uvědomil, že děda je hvězda československého šoubyznysu?

Že rodina je ve světě šoubyznysu, jsem si nejdřív uvědomil díky tátovi. S dědou jsme vyrůstali, byli jsme – nás pět sourozenců – u něj hodně a v podstatě tehdy nic nedělal. A ač za ním jezdili lidi, my to vůbec neregistrovali. Poprvé mi to došlo, když na náš telefon, který jsme zdědili po dědovi, volal Karel Gott. Pak u nás byla Halina Pawlowská. To jsem si asi poprvé řekl: „Tohle je ten šoubyznys!“ Až mi to časem hodně zevšednělo, ale poprvé to, myslím, bylo opravdu díky tátovi.

Co jste poslouchal za muziku?