Moc má tekutou povahu a hotel je parník se čtyřmi sty lidí na palubě, říkají tvůrci seriálu Privilegia
Seriál Privilegia, který aktuálně běží na HBO, je hravý thriller z prostředí luxusního pařížského hotelu. Mladá vězenkyně Adèle (Manon Bresch) dostává v rámci resocializačního programu šanci pracovat jako pokojská v luxusním hotelu Citadel. V nóbl prostředí si nejprve připadá nepřípadně, ale nachází nečekaného spojence v řediteli podniku Édouardovi (elegantní Melvil Poupaud). Ten začne Adèle využívat ke špehování nepříjemné konkurence.
Privilegia jsou dílem autorské dvojice Marie Monge a Vladimir de Fontenay, s nimiž jsem se potkal v poměrně obyčejném apartmá jednoho z hotelů na dohled pařížského Vítězného oblouku. „Je to tu divné, co?“ rozhlížel se Vladimir de Fontenay, „vždyť v tomhle pokoji ani není postel.“ Marie Monge přikyvovala: „Asi ji kvůli nám vystěhovali.“
Hotel Citadel ve vašem seriálu funguje jako mikroplaneta. Co bylo vaším klíčem k jejímu otevření?
Marie Monge: Náš producent Hugo Gélin přišel s tím, že by chtěl udělat film nebo seriál, který by se odehrával v paláci. Začali jsme přemýšlet, jaké by to bylo. Je to svět, který podněcuje fantazii: za zavřenými dveřmi, exkluzivní společnost. A přitom je tam ten kontrast: na jednu stranu se jako host cítíte exkluzivně, máte se tam cítit bezpečně. Ale stará se o vás celá armáda od pokojských po kuchaře. Je tam zastoupená celá šíře společnosti, skutečný svět v kostce. Fungují tam pravidla, oddělení, přísná hierarchie.
Vladimir de Fontenay: Luxusní hotel je symbolem úspěchu. S Marií rádi zkoumáme postavy outsiderů. A takových tady je spousta: všichni ti, kdo se pohybují za kulisami a v podstatě to celé drží v běhu.
Hlavní hrdinka Adèle se brzy naučí, že když bude hostům plnit jejich přání, získává i něco víc, než jenom spropitné. Jak to vnímáte?
Vladimir de Fontenay: Bavíme se tu o jakési dobrovolné úslužnosti. Je možné těžit z toho, že se k vám chovají špatně.
Marie Monge: Moc má tekutou povahu. V hotelu jsou na první pohled u moci ti bohatí hosté. Využívají všechny ostatní jako služebnictvo. Závislost je ale vzájemná. V hotelu se o vás sice postarají, ale zároveň o vás vědí úplně všechno – ať chcete, nebo nechcete, jste jim vydáni na milost. Adèle si uvědomuje, že hotel pro ni není jenom klíčem ke svobodě; považuje ho za sociální žebřík. Dokáže po něm šplhat k větší moci.
Vladimir de Fontenay: Zároveň je to trochu anarchistka a celý ten systém torpéduje zevnitř.
Marie Monge: Přesně. Prohlédne ho, a tak ho hackuje. I ona si nakonec ale musí položit základní otázku: počíná si svobodně, nebo taky jen slouží systému?
Vladimir de Fontenay: V tom se ale skrývá i riziko: každý outsider se dřív nebo později přiblíží momentu rozhodnutí, jestli se zachová správně. My s Marií jsme byli zásadně proti tomu. Adèle se nebude chovat správně, ale tak, aby z toho měla prospěch. To se moc nevidí, zejména u hrdinek – lidi se často chovají tak, jak jim to společnost nakazuje. Adèle na to kašle: když můžu mít tohle, proč bych nemohla mít všechno?
Jaký byl pro vás rozdíl při práci na filmech, které jste natočil tři, včetně Mobile Homes, jež měly premiéru na festivalu v Cannes, a šestihodinovým seriálem jako Privilegia?
Vladimir de Fontenay: Enormní. Psaní nám trvalo hrozně dlouho, bylo nás na to víc, další se přidávali, když jsme už museli pracovat na přípravách kulis, na obsazení. Měli jsme obří tým, ten palác jsme ve studiu postavili od nuly a natáčeli jsme 75 dní.
Jak jste fungovali s Marií coby scenáristé a spolurežiséři?
Vladimir de Fontenay: Doplňujeme se. Marie byla na natáčení, zatímco já jsem hledal lokace, anebo přepisovala text, zatímco já jsem natáčel. Máme jiné povahy, ale tohle nás přerůstalo. Když jsem viděl denní práce Mariina natáčení, nebo naopak, nebyla tam žádná překvapení. Věděli jsme, co děláme. Což neznamená, že by se neimprovizovalo, zejména Melvil Poupaud je v tom král!
Marie Monge: On je úžasný. Chtěli jsme, aby hotelový ředitel Edouard ztělesňoval francouzskou eleganci – takový ten národní poklad. A Melvil je zlatíčko! Vyrůstali jsme na jeho filmech, zahraje cokoli. Má cit pro komediální pauzu, má charisma, ale přitom dokáže působit i výhružně. Když se nám ho podařilo obsadit, dopsali jsme mu Edouarda na tělo.
Vladimir de Fontenay: Melvil je zároveň už ve fázi, kdy se hraním baví. A tahle energie pro nás byla strašně důležitá v dynamice vůči Adèle.
Marie Monge: Která je úplně opačná! Manon Bresch se s Melvilem nikdy nepotkala, patří už k jiné generaci. Chtěli jsme vytvořit tenhle kontrast patrný na první pohled: ona věří na instinkt, má tu mladou energii, je ambiciózní. Uvažuje překotně, atleticky. Daří se jí vyvolávat sympatie, a to i v případě, že nevíte, jestli se chová správně, jak už o tom mluvil Vladimir.
Jak série změnila váš příštup k hotelům?
Marie Monge: Když jsme Privilegia vyvíjeli, chodili jsme po nejrůznějších hotelích. Ale ne jako hosté. Sledovali jsme cvrkot v zákulisí: co dělá recepční, manažer, ochranka...
Vladimir de Fontenay: Nahodili jsme obleky a tvářili se jako součást směny!
Marie Monge: Klíčem bylo, aby zaměstanci nemluvili o svém hotelu, ale o nějakém jiném. Všude nám tvrdili: „Tady je to perfektní, ale támhle u konkurence nefunguje vůbec nic.“ Tak jsme vyzvídali a dali dohromady spoustu historek.
Vladimir de Fontenay: Takový hotel je jako obří parník se čtyřmi stovkami lidí na palubě. Každý z nich má jiné kořeny i ambice. Takže je jasné, že tam narazíte na nedorozumění, chyby a problémy. To všechno jsme se pak snažili propsat do Privilegií.
