Velvyslanec Jaromír Plíšek: Kdyby nebylo Ruska, neměli by v Moldavsku problém
Již zítra se v Moldavsku budou konat parlamentní volby. Obdobně jako u nás, ale zatím naštěstí s podstatným rozdílem. Tamní volby se opětovně stávají výzvou pro masivní destabilizaci země ze strany Ruska. O soustavném tlaku agresora na významný kousek Evropy hovoří současný český velvyslanec Jaromír Plíšek.
Minulý rok v září jste se stal velvyslancem v Moldavsku. Není to asi úplně atraktivní destinace pro běžného Čecha?
Není se čemu divit. Země je málo známá a nemá – až na výjimky - žádné impozantní kulturní památky ani atraktivní přírodu. Na druhou stranu tu zase – také až na výjimky – nepotkáte davy, a kraj si vás získá svou nevtíravou malebností. Já jsem měl možnost se se zemí seznámit poprvé v letech 1997 až 2001, kdy jsem působil jako velvyslanec v Bukurešti pro Rumunsko, ale i pro Moldavskou republiku.
Přesto však i naše cestovky nabízí trhák v podobě „zakázaného Podněstří“.
Přijde mi, že každý, kdo jede do Moldavska, chce vidět rádoby exotiku v podobě Podněstří. Ono tam ale k vidění nic moc není. Prostě místo, kde Rusko vykonává mocenskou kontrolu nad Moldavskem. Nic k obdivování, nic k podporování. Majitel firmy, který regionu vládne, žije v Německu. To vám hodně napoví o „skanzenu socialismu“, jak se to někdy nazývá. Pro Moldavsko je to jeden z nástrojů, kterými se Rusko snaží bránit svobodnému rozvoji země.
Podněstří Podněstří je neuznanou, poloprezidentskou republikou. Jde o jedno z nejchudších území v Evropě s necelými 400 tisíci obyvateli, které je kontrolováno a financováno Ruskem. To má v Podněstří své vojáky, přičemž počty jsou odhadovány cca na 15 tisíc. |
A zbytek Moldavska má ke skanzenu blízko?
Vzdálilo se mu na míle daleko. Z pohledu politiky teď nastala doba jistoty a prozápadního směřování. Nejen deklaratorně, ale i skutečnými kroky představitelů země. Mnohé předchozí vlády se hlásily k Evropě, ale reálně jednaly spíše s Ruskem. S nástupem současné prezidentky Maii Sandu toto kolísání ustalo.
Pokud se podíváme na běžný život Moldavanů, žije se jim lépe?
Vyrostla tady dost silná střední třída. Vidíte to na oblečení nebo autech. Z vozového parku zmizely žigulíky a moskviče. V Kišiněvě nebo v Praze nepoznáte rozdíl. Naopak příjemně vás překvapí cenová dostupnost gastronomie v podobě lidových jídelen, kde naleznete kvalitní pokrmy. Běžní úředníci mnohdy oslní brilantní angličtinou. Zkrátka cítíte snahu vyprostit se z ruského vlivu.
Idylka to ale není určitě všude, když se podíváme na nízké HDP země.
Máte pravdu. V mnohých částech Moldavska chybí práce. Vše ale souvisí s nejistotou. Proč byste jako podnikatel investoval někde, kde do vnitřních záležitostí suverénního státu pořád zasahuje cizí moc, která má zájem ji destabilizovat? Proto Moldavané odjíždí za prací do zahraničí včetně Česka, ale zase se vrací. Živí celé rodiny a pořád jsou spjati se svou zemí. Přesto všechno existují patrioti, kteří byznys založí doma, a pak je radost sledovat výsledky. Před nedávnem jsem navštívil úžasnou firmu na pěstování třešní, které připravují moderním technologickým postupem pro přepravu k vývozu do EU, k přímému konzumu.
To ale není s ohledem na nejistotu jednoduché.
Není. Moldavané jsou v hloubi duše odhodlaní jít za lepším vzorem. Proto přibližně 60 procent nemění názor a chtějí prozápadní směr. Krásně to ilustruje uprchlická krize z Ukrajiny, která tuto zemi velmi zasáhla. Nejen Polsko nebo Česko, ale i Moldavsko se muselo vypořádat s masivní vlnou uprchlíků, a to navzdory nízkému výkonu místní ekonomiky a čtvrtinovým počtem obyvatel oproti Česku. Přesto to zvládli. Energetická krize v Podněstří je pak dalším příkladem, že Moldavané se nezlomí jen tak jednoduše.
Energetická krize v Podněstří Když Ukrajina od 1. ledna 2025 přestala umožňovat tranzit ruského plynu přes ukrajinské území, Rusko, přestože o tomto kroku vědělo měsíce dopředu a plyn mohlo dodávat alternativní cestou, tak (v rozporu s platnou smlouvou) neučinilo. Vlastní Moldavsko v té době naštěstí už na ruském plynu závislé nebylo, Podněstří však ano. Desítky tisíc domácností se ocitly bez topení a teplé vody. Průmysl se téměř zastavil a nebyla schopna plnohodnotně fungovat ani velká elektrárna, která dodávala elektřinu Moldavsku. Ceny energií tak prudce vystřelily v obou regionech vzhůru. |
Přece ale museli vědět, že Rusko toto eso proti nim jednou vytáhne. Proč se nepřipravovali?
Abych byl spravedlivý, tak i za vlád, které se paktovaly s Kremlem, byl s pomocí EU vybudován plynovod z Rumunských Jasů (Iaşi) do Kišiněva, umožňující dodávky plynu nezávisle na Rusku. Problém však zůstává u elektřiny, která se do roku 2024 převážně z elektrárny v Podněstří. Rusové utáhli kohoutky s plynem a Podněstří nemohlo vyrábět proud ani pro sebe, ani pro zbytek Moldavska. Před energetickou tragédií zachránila Moldavsko Evropská unie. Díky ní mohou Moldavané zase normálně fungovat, i když to v zimě vypadalo šíleně. Ceny energií vzrostly mnohonásobně výše, než jsme zažili třeba v Česku. Teď je řada na samotném Moldavsku, aby dokončilo systémová opatření, která pomohou vybudovat udržitelnou rozvodovou soustavu.
Jak je možné, že ti, které by Putin klidně nechal zmrznout, pořád sympatizují s Ruskem?
Tak pokud dobře rozumíte ruštině a máte k dispozici pouze ruskou televizi, ze které čerpáte informace, tak po nějaké době vás propaganda dostane. Před pár lety proto vláda v Kišiněvě naprosto logicky omezila propagandistické kanály. Pak se hledají samozřejmě jiné cesty, jak se k moldavskému voliči dostat, například přes sociální sítě. Když víte, na jako strunu hrát, uvěří příjemce informace i tyranovi.
Můžete uvést nějaká typická témata, na která se Rusko soustředí?
Nejrozšířenější narativ útočí na „tradiční nezávislost“ Moldavska. Je to směšné, když Rusko dělá v průběhu dějin všechno proto, aby území dnešní Moldavské republiky drželo v přímé závislosti na sobě. Přesto vše jsou schopni té drzosti, že EU označí za novodobé NATO, které zbrojí proti východu. A pak to je klasika jako v Česku, například očerňování Bruselu. Rozdíl je v tom, že tady není žádná jazyková bariéra, protože rusky se domluví hodně místních. Je to dáno historií spojenou s dlouhodobou ruskou a později sovětskou násilně vnucenou nadvládou. Různé menšiny převzaly ruštinu jako univerzální komunikační prostředek. Přestože je oficiálním jazykem rumunština, je prozíravé na ruštinu nezapomínat. Ukázkové to bylo při posledních prezidentských volbách. Zásadově se udělaly plakáty bez mutace do ruštiny, což si myslím, že je zbytečný prostor právě pro druhou stranu.
Takže jazyk je důležitý?
To ano, ale na druhou stranu nerozděluje. Lidé nikoho nenapadají na ulici za to, že by na ně promluvil rusky nebo ukrajinsky. Moldavané jsou velmi mírumilovný národ, možná až moc. Je to takový ten hendikep malé skupiny. Co my s 2,5 milionu zmůžeme proti zbytku světa? Je jich sice málo, ale žijí na důležitém kousku planety.
Který by Rusové nejraději zabrali.
První dny války vedené Ruskem proti Ukrajině tady byly vnímány s velkými obavami. Když bombardovali Oděsu, tak to v Kišiněvě bylo slyšet, a obavy byly a stále jsou na místě. Podle původních plánů rychlého útoku se Rusové viděli až Podněstří. Když se podíváte na mapu, tak je poměrně logické spojit se se svou stálou posádkou v této samozvané republice. A když už by byli tam, tak se by se tam sotva zastavili. Z podněsterského Tiraspolu je to do Kišiněva necelých 80 km, až na rumunské hranice přibližně 240.
Bylo by po problému, kdyby se podařilo Podněstří sjednotit se zbytkem Moldavska?
Poštvat proti sobě obyvatele většiny Moldavska a Podněstří je velmi složité, to Rusové pochopili. Nejsou k tomu ani náboženské, ani nacionální důvody. Kdyby se Kreml z Podněstří prostě stáhl, byl by klid. Paradoxně by však nastal nový problém pro vládu v Kišiněvě. V Podněstří je hodně těžkého průmyslu, mnohdy nekonkurenceschopného. Ve chvíli, kdyby se museli o mašinérii starat, nebylo by to pro ně vůbec jednoduché. Krásným příkladem je právě ten plyn, který dostávali od Ruska za pakatel a vyráběli z něj elektřinu, kterou prodávali. Teď s tím je konec. Stejně tak byli zvyklí plyn neefektivně pálit právě v ocelárnách. S tím mají také utrum. Taková situace věstí brzký ekonomický kolaps.
Takže by to vlastně Moldavsku neprospělo?
Ilustruji to na příkladu. Když došlo k energetické krizi v lednu, tak část občanů tady byla pro, aby se Podněstří pomohlo, a část říkala, ať je zachraňuje Rusko, když se s ním kamarádí. Tudíž je v tom i určitý potenciál vyvolání sporů ve vlastním Moldavsku. Každopádně myslím si, že na řešení situace bude mít značný vliv výsledek války na Ukrajině.
A nepomohl by vstup do EU?
Tak ambiciózní cíl hovoří o roce 2030 a myslím, že všichni se snaží, aby to nezůstalo jen u plánu. Nechci to nijak idealizovat a lakovat na růžovo, ale bude to ještě těžké. Jedna věc je zákony schválit, druhá věc je implementace, a třetí, velmi zásadní, je přijmout to mentálně. Pořád si ale myslím, že se v Moldavsku dělá maximum. Horší je skutečnost, že je ve stejném přístupovém balíčku jako Ukrajina. Vyjednávání pak z těchto důvodů blokuje populisticky Maďarsko. Moldavsko však zůstává solidární a bude nadále pokračovat po boku Ukrajiny, protože ta nás brání. Aspoň tak vypadá situace teď.
Další hrozba však může vzejít přímo z Moldavska. Může výsledek nadcházejících parlamentních voleb ohrozit vyjednávání o přístupu do EU?
Teoreticky. Snaha je velká. Různé strany zde, nepochybně z podnětu Ruska a s ním spolupracujících oligarchů, iniciovaly vznik takového předvolebního bloku, který se jmenuje Alternativa. Musím říct, že když slyším slovo alternativa, tak už mi nabíhá husí kůže. Parta lidí, která celý život táhne proti prozápadnímu proudu, se zničehonic obrátila, otočila o sto osmdesát stupňů, a nabízí lepší zítřky než současná vláda. Pohádka, která snad nebude nikdy spuštěna.
Ano, ale sliby o levných energiích a nízké inflaci fungují vždy a všude. Volání po změně není mimo realitu.
Ano. Současná vláda to měla velmi složité v komunikaci o nepopulárních opatřeních. Proto se mnohdy raději mlčí. Podobnou chybu však dělá nejeden politik. Pracuje a zapomíná nebo prostě nestíhá vysvětlovat a prezentovat. Nezbývá než doufat, že ve volbách nakonec převládne pud sebezáchovy, jako se to stalo minulý rok ve druhém kole prezidentských voleb. Pokud by se Rusku podařilo dostat dezinformačními kampaněmi a volební korupcí do parlamentu většinu jednajících v ruském zájmu, byl by to problém nejen pro samotné Moldavsko, ale i pro Ukrajinu a celý region.
Jaromír Plíšek (* 20. května 1955 Praha) je český cestovatel, hudebník a diplomat. V letech 1997 až 2001 byl velvyslancem ČR v Rumunsku a v Moldavsku a v letech 2006 až 2010 velvyslancem ČR v Maďarsku, v letech 2017 až 2021 působil jako vedoucí tajemník Ústřední církevní kanceláře ČCE. Od roku 2024 je opět velvyslancem ČR v Moldavsku.
