Děti v Česku by mohly mít do roka svého vlastního ombudsmana. Vládní novelu zřizující tuto novou funkci čeká, poté co byly vypořádány připomínky, projednání Legislativní radou vlády a pak rozhodování kabinetu. Co vše bude moct řešit a proč je potřeba? Ptali jsme se ministra pro legislativu a předsedy Legislativní rady vlády Michala Šalomouna (nestr. za Piráty). Dětský ombudsman by podle něj měl pomoct rozhýbat systém v případě některých úřadů či institucí tam, kde při rozhodování týkajícího se práv dětí stagnuje. U extrémních a úzce vymezených komplikovaných případů bude moct vstupovat i do soudních řízení.
Proč Česko potřebuje dětského ombudsmana?
Důvodů je celá řada. Ve mně stále rezonuje medializovaný příběh chlapce, který ležel v nemocnici opuštěný, kterého biologická matka po porodu opustila a on potom téměř rok cestoval po nemocnicích. Systém ochrany dětí v tom případě nezafungoval, jak by měl, a vlastně se začalo konat až po podnětu ženy, která si jeho stavu všimla, a následného tlaku médií.
Toto by přitom šlo řešit institucionalizovaně. My máme dobrý systém péče o děti a uplatňování jejich práv, nicméně někdy se může trochu takzvaně zakousnout a zadřít a je potřeba ho znovu vrátit na koleje a popohnat. A právě to by měla být jedna ze tří rolí dětského ombudsmana. Ty další dvě oblasti jeho činnosti by měly být spojené s osvětou o právech dětí a monitoringem a také s prošetřováním individuálních stížností na porušení práv dětí. V systému nám dětský ombudsman chybí. Samozřejmě tím také naplníme několik mezinárodních doporučení.
Zmínil jste medializovaný případ opuštěného chlapce v nemocnici, jaké další případy by dětský ombudsman mohl řešit? Do čeho všeho by měl mít pravomoc zasáhnout?
Ombudsmanské instituce obecně všude vznikaly na ochranu takzvaných veřejných subjektivních práv, prošetřovaly nějaké individuální stížnosti a z toho se braly podněty na analýzu té situace a případně ombudsman dál doporučoval řešení zákonodárným sborům. Postupem doby se mu ale „nadělila“ i monitorovací agenda, je monitorovacím orgánem uplatňování a dodržování některých lidských práv, zejména osob ve zranitelných situacích. A dětský ombudsman bude dělat to samé, ale bude zaměřený čistě na práva dětí. Ohledně monitoringu pak bude mít co nejširší možný mandát. Nebude tedy omezený jen na některé věci jako případy zdravotně postižených, diskriminace nebo vyhošťování. Pak je tu prošetřování individuálních stížností, když orgány nejednají, jak mají, s tím souvisí následné vyhodnocování možných systémových selhání a případná reflexe pro zákonodárné sbory, vládu, ale i veřejnost. Návrh řešení toho, co by bylo potřeba. Posledním okruhem kompetencí je pak oprávnění v určitých přesně vymezených případech na rozdíl od stávajícího veřejného ochránce práv vstupovat i do soudních řízení týkajících se práv dětí.
V jakých případech? A jakou roli s jakými kompetencemi by mohl dětský ombudsman v soudních sporech zastávat?
Šlo by o extrémní případy. Například když je někdo dlouho držen ve zdravotnickém zařízení a nikdo nechce podat návrh, aby se rozhodlo a podobně. Dětský ombudsman nebude mít (kromě zmíněných detenčních řízení) možnost vyvolávat soudní řízení, ale když už budou, tak by do nich mohl vstoupit v pozici vedlejšího účastníka. Nebude to zástupce dítěte. Bude mít svébytnou kompetenci, kterou by měl používat k tomu, aby přiměl orgány k akci. Z mé advokátní praxe třeba znám příklad opatrovnického řízení, ve kterém soudce nerozhodl dvanáct let. Nikdo neměl sílu nebo odvahu, nevím, jak to pojmenovat, přimět ho, by konečně rozhodl. Pravděpodobně toto budou jednotky věcí za rok, ale dětský ombudsman by v nich měl iniciovat větší aktivitu toho systému.
Od kritiků ale zní, že zřízení takové funkce je zbytečné, že agendu může zastávat stávající veřejný ochránce práv a že to rozpočet bude stát spoustu peněz. Co říkáte na tyto výtky?
Vládní návrh novely zákona je určitou reakcí na návrh Heleny Válkové a dalších poslanců, kteří navrhovali zřídit dětského ombudsmana jako samostatný nový úřad. Když se jejich návrhem vláda zabývala, tak jsme se shodli, že souhlasíme, že dětský ombudsman v Česku chybí. Ale nemůžeme ho udělat jako zcela samostatný úřad, protože by to právě stálo moc peněz. Proto jsme se rozhodli zřídit tuto instituci na půdorysu stávající Kanceláře veřejného ochránce práv. Tedy že budeme mít v této kanceláři vedle stávajících figur ombudsmana a jeho zástupce ještě třetí figuru, a to dětského ombudsmana, který bude působit samostatně, ale využíval by stávající aparát kanceláře. Předpokládá se, že bude mít profesí k dětem blíž, bude mít i dětský poradní orgán a komunikovat bude o něco odlišněji než stávající ombudsman. Aby tomu rozuměly i děti. Ale v našem návrhu je to zázemí prakticky stejné, takže takovým výtkám nerozumím.
Jak se bude dětský ombudsman vybírat a jakou by měl mít kvalifikaci?
Bude ho vybírat Poslanecká sněmovna. Pokud jde o kvalifikační předpoklady, zastávám názor, že by ten člověk měl mít právnické vzdělání. A to kvůli tomu vstupu do soudních řízení. Takže nejvhodnějšími kandidáty by byli bývalí soudci nebo advokáti. Řešili jsme hodně i věk, byly připomínky k navrhovanému věku 40 let, že by se měl dětský ombudsman věkově dětem o něco víc přiblížit. Takže teď je varianta od 35 let, právnické vzdělání a minimálně pětiletá zkušenost s prací dotýkající se dětí a dětských práv. Kvalifikační předpoklady budou i na samotný jeho tým a mohou být nejrůznějšího typu. Zejména pro případy osvěty, setkávání se s dětmi, vysvětlování jejich jazykem, co jsou práva dětí, kde začíná šikana, co už je domácí násilí, co mohou strpět a co už nikoliv, je zapotřebí více odborností než jen pracovníci s právní erudicí.
Zmínil jste osvětu, jak konkrétně by v ní měl být dětský ombudsman aktivní?
Tomu by měl dát obsah až ten konkrétní člověk, který se ombudsmanem stane. On určí směr toho institutu. Bude obhajovat svou vizi, co bude z těch kompetencí chtít zvýrazňovat. Předpokládám, že do té komunikace s dětmi zahrne sociální sítě a že se v ní bude přibližovat jejich světu. Ale konkrétní naplňování osvěty bude záležet na samotné osobnosti dětského ombudsmana.
Kdo všechno se na něj bude moct obrátit? Bude záležet třeba na věku dítěte?
Omezení nejsou. Dítě se na ombudsmana bude moct obrátit i bez vědomí zákonného zástupce nebo opatrovníka, bude moct podávat podněty, jaké chce. Dokonce se u některých povolání, která jsou vázána mlčenlivostí, počítá s možností jejího prolomení. Když by například lékař, pracovník ústavu pečujícího o děti a podobně dal nějaký podnět na porušování práv dítěte, tak se to nebude brát jako porušení zákonné povinnosti mlčenlivosti. Na ombudsmana se může obrátit i kdokoliv z okolí dítěte, když má podezření na to, že jsou práva dítět porušována.
Vleklé opatrovnické spory bývají poměrně složité. A řeší se v nich zejména práva rodičů na styk s dítětem. Jak v nich může dětských ombudsman podpořit práva samotných dětí? Bude třeba řešit i to, že v některých případech soudy vůbec nevyslyší nezletilé dítě, i když z hlediska vyspělosti by se už vyjádřit mohlo? A měla by pro to podle vás být stanovena nějaká konkrétní věková hranice?
S požadavky na určitý věk právo mnohdy pracuje otevřeně, tedy tak, že realizace určitých činností má být přiměřená rozumové vyspělosti dítěte. Je pravda, že se různé soudy rozhodují jinak, a jestli v tom bude chtít být budoucí dětský ombudsman aktivní, že bude svolávat třeba nějaké kulaté stoly na toto téma, tak proč ne. Těm debatám o věkové hranici se pravděpodobně nevyhneme, ale teď je to takto. Obecně je ale nutno říct, že dětský ombudsman vše nezachrání. Ten systém nějak běží, provádí se dokazování, soudy nějak rozhodují, jsou tam revize, odvolání apod. Zájmem není systematicky zasahovat do soudního řízení a měnit ho. Ombudsman zasáhne v případě, kdy je to řízení nějakým způsobem paralyzováno. K ochraně práv včetně práv dětí je povolán soud. A ten o tom má rozhodnout. Pouze v extrémních případech, kdy se nic neděje, by dětský ombudsman do takových řízení mohl vstoupit. Činil by tak svým jménem jako nezávislá entita. Pokud se na něj obrátí dítě, může mu dát reflexi toho, jaká jsou jeho práva, a nějak ho nasměrovat na další pomoc. Rozhodně by neměl fungovat tak, že mu najednou budou všichni posílat své podněty, jakou utrpěli křivdu v opatrovnickém řízení. Ta instituce by se něčím takovým hned paralyzovala.
Když půjdeme od problematiky soudních řízení dál, tak společností teď rezonuje hned několik problémů, které děti řeší. Ať už jde o zvyšující se počet duševních potíží a obtížné dostupnosti včasné péče nebo o šikanu, která už ve velké míře probíhá i v online prostoru, zneužití videí, fotografií a podobně. To jsou věci, které s právy dětí také souvisejí. Bude moct i s tímto dětský ombudsman pomoct?
Měl by to dělat v rámci toho monitoringu situací, kde dochází k nějakým negativním jevům. V rámci své pravomoci se může dotazovat orgánů státní správy, seznamovat se s různými listinami, zpracovávat zprávy z této oblasti a informovat zákonodárce.
V čem vidíte jeho hlavní přínos? Kde má Česko v zohledňování dětských práv největší deficit?
Já jako advokát oceňuji tu odvahu, byť opatrnou, dát dětskému ombudsmanovi to právo vedlejšího účastníka v určitém typu soudního řízení, aby mohl jeho činnost posouvat kupředu, když se někde zadrhne. Protože nečinnost justice může mít velmi negativní vliv na osudy dotčených dětí. Může to přispět ke zlepšení několika individuálních osudů.
