Máte představení Rozladěné držky. Jak se vlastně ladí držky?
Rozálie: Jako my dvě myslíte? Z nějakého důvodu už jsme slazené i oslazené… Anežka vám potvrdí, že si ji občas dobírám, že je trochu mimoň. Když to slyšel můj kluk, reagoval: „Počkej, počkej, když Anežka je mimoň, ty seš jako co?“ Já: „No, taky úplnej mimoň!“ Jsme takové dvě mimozemšťanky, který se tady, na té cizí planetě, našly.
Anežka: Já Rózu poprvé viděla, když jí bylo devět, na letním dětském tanečním workshopu v Mnichově Hradišti, což je mimochodem kousek od Mimoně. Já jsem v tu dobu dávala lekce a vystupovala s tancem kathak, ona se tam učila flamenco a mně hned došlo, jak krásně tančí. Jinak – držky, jak se také říká akordeonům, se neladí!
Rozálie: My tehdy Anežku měly za bohyni! Všechny holky ji obdivovaly a samozřejmě i kluci. Soustředění vedla Anežčina maminka a Anežka jí občas jezdila pomáhat s náma fakanama. Dodnes se na to místo ráda vracim, je to nádhernej starej klášter.
Anežka: Postupně, jak jsme se potkávaly, to už byla Róza dospělá, jsme zjišťovaly, v čem jsme si podobné. Ale začalo to tancem, víte, on kathak a flamenco mají hodně společného. Základ obou tanců je ve složitých rytmech, které tanečníci vydupávají, či v pohybech rukou.
Obě máte rodiče z hereckého prostředí, část mládí jste každá trávila v zahraničí. Jak se to seběhlo?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
Už mám předplatné.
Přihlásit se
