V polovině června odstartovalo vaše letní open air turné Chci zas… Píšete, že probíhá „v krásných a osobitých prostorách, kde si budeme moct být mnohem blíže, než je tomu ve velkých halách“. Funguje to?

David Koller (DK): Protože jsme podobné turné jeli loni, vyhýbáme se místům, kde jsme hráli tehdy. Nyní jsou to menší letní kina, bývají narvaná a lidi si s námi zpívají, takže je to fajn.

Michal Dvořák (MD): A vidíte je zblízka, to je taky příjemné. Někde budeme hrát poprvé. Když jsme jezdili stadióny, měli jsme turné šesti až deseti koncertů a pak dva roky zase utrum. Teď jich máme skoro dvacet, takže se těším, že si víc zahrajeme a víc se uvidíme.

Petr Břetislav Chovanec (PBCh): Lidi jsou poslední dobou zvyklí žít přítomným okamžikem: „Máňo, zítra máme volno, našetřili jsme nějaký peníze, je tady Lucie, tak půjdeme.“ V té spontánnosti je kouzlo. A letní koncerty máme rádi taky proto, že nám někdy vyjde krásné počasí v krásné scenérii, Robert začne zpívat Dotknu se ohně…

MD: … a vedle začne hořet stodola.

Na podzim vás čeká halová šňůra Lucie v opeře se symfonickým orchestrem. Prý na ní budete po­užívat nejmodernější technologie. Jaké to budou?

MD: Pořád jsme ve stadiu plánování a třeba scénografii ještě vymýšlíme, ale ve hře je technologie prostorového zvuku, která se jmenuje L-ISA. Zažil jsem ji na koncertě Aliho Campbella, zpěváka britské kapely UB40, a byl to neskutečný zážitek. Díky systému slyšíte kdekoli v sále stereo a prostorově. Je to úplně jiná dimenze zvuku, jako když z kotoučového magneťáku přejdete na cédéčko.

PBCh: Já to zažil na Ramm­steinech a nikdy jsem neslyšel nic lepšího. Už když jsem přijížděl taxíkem, slyšel jsem to z půl kilometru tak perfektně, že jsem snad ani nemusel jezdit blíž. Ten zvuk byl všude úplně stejný, detailní a nahlas.

Hudební technologie od dob vašich začátků velmi pokročila, třeba formát CD během existence Lucie prožil celou svou éru. Jak tyhle posuny vnímáte?