Stanislav Balík: U soudů i v advokacii už mají moderní právo v krvi. U policie je to horší

V ČT běží populární seriál Devadesátky. Odehrává se na konci minulého století, kdy kriminalisté vyšetřovali ikonické případy, jako byly třeba orlické vraždy. Díváte se?

Díval jsem se jen jednou. Se­riál je poněkud negativistický a já si nechci kazit dobrý dojem, který o devadesátkách mám.

A jaký ten dojem je? Příliv svobody na jedné straně, Divoký východ na straně druhé? Tehdy začala stoupat i vaše právnická hvězda.

Představím si svobodu. Představím si budování právního státu a demokracie. Je to doba velké naděje, doba, v níž jsem poprvé ve svém životě zjistil, že táhnu se svým státem za jeden provaz, že si ho vážím, že ho skutečně aktivně buduju a měl bych k němu být co nejloajálnější.

Shodou okolností jste na plzeňské právnické fakultě, jejímž jste nyní děkanem, inicioval vznik nového předmětu o transformaci právního řádu po listopadové revoluci. Proč?

Dnes se na fakultě potkávají dvě generace. Patřím k té starší, v dobách porevoluční transformace jsme byli mlaďasové. Rok 1989 mě potkal v nádherných Kristových letech. Dnes učím studenty, kteří se v těch devadesátkách narodili. No a jeden z kolegů studentů o nich mluvil velmi opovržlivě. Bohužel byl deformován populistickým poukazováním na to nejhorší z tehdejší doby. Tak jsem mu řekl: „Prosím vás, a víte, proč jste se v těch devadesátkách narodil? Vaši rodiče mohli mít dvě možnosti. Ta první je, že měli radost ze svobody, díky níž vás přivedou do krásné společnosti, do právního státu. Anebo je druhá možnost: propadli takové euforii, až jste se z toho narodil.“

V té době se stavěly základy právního státu, přijali jsme novou ústavu, Listinu základních práv a svobod, založili Ústavní soud… Ale je už opravdu čas na její akademické hodnocení?