nahoru

Stanislav Balík: U soudů i v advokacii už mají moderní právo v krvi. U policie je to horší

Jana Bendová 11. února 2022 • 15:10
V devadesátých letech za mnou chodili lidé a ptali se: „Jak to máme udělat, abychom podnikali v mezích zákona?“ Pak přišla druhá etapa s akcí Čisté ruce a klienti se ptali: „Ježišmarjá, co máme dělat, oni nás chtějí stíhat za to, jak podnikáme.“ A nakonec přišla třetí etapa, ta nejhorší: „Jak to vymyslet, abychom konkurenci zlikvidovali tím, že ji práskneme.“
V devadesátých letech za mnou chodili lidé a ptali se: „Jak to máme udělat, abychom podnikali v mezích zákona?“ Pak přišla druhá etapa s akcí Čisté ruce a klienti se ptali: „Ježišmarjá, co máme dělat, oni nás chtějí stíhat za to, jak podnikáme.“ A nakonec přišla třetí etapa, ta nejhorší: „Jak to vymyslet, abychom konkurenci zlikvidovali tím, že ji práskneme.“
• foto: 
Nguyen Phuong Thao

Dnes kritizované „devadesátky“ jsou pro právníka, emeritního ústavního soudce Stanislava Balíka (65), dobou, v níž poprvé ve svém životě zjistil, že táhne se svým státem za jeden provaz. Jak se dívá zpětně na privatizaci, restituce, jak na současné kauzy Babišova Čapího hnízda, exministryně Vlasty Parkanové anebo na odnímání kompetencí nemocnému prezidentovi?

V ČT běží populární seriál Devadesátky. Odehrává se na konci minulého století, kdy kriminalisté vyšetřovali ikonické případy, jako byly třeba orlické vraždy. Díváte se?

Díval jsem se jen jednou. Se­riál je poněkud negativistický a já si nechci kazit dobrý dojem, který o devadesátkách mám.

A jaký ten dojem je? Příliv svobody na jedné straně, Divoký východ na straně druhé? Tehdy začala stoupat i vaše právnická hvězda.

Představím si svobodu. Představím si budování právního státu a demokracie. Je to doba velké naděje, doba, v níž jsem poprvé ve svém životě zjistil, že táhnu se svým státem za jeden provaz, že si ho vážím, že ho skutečně aktivně buduju a měl bych k němu být co nejloajálnější.

Shodou okolností jste na plzeňské právnické fakultě, jejímž jste nyní děkanem, inicioval vznik nového předmětu o transformaci právního řádu po listopadové revoluci. Proč?

Dnes se na fakultě potkávají dvě generace. Patřím k té starší, v dobách porevoluční transformace jsme byli mlaďasové. Rok 1989 mě potkal v nádherných Kristových letech. Dnes učím studenty, kteří se v těch devadesátkách narodili. No a jeden z kolegů studentů o nich mluvil velmi opovržlivě. Bohužel byl deformován populistickým poukazováním na to nejhorší z tehdejší doby. Tak jsem mu řekl: „Prosím vás, a víte, proč jste se v těch devadesátkách narodil? Vaši rodiče mohli mít dvě možnosti. Ta první je, že měli radost ze svobody, díky níž vás přivedou do krásné společnosti, do právního státu. Anebo je druhá možnost: propadli takové euforii, až jste se z toho narodil.“

V té době se stavěly základy právního státu, přijali jsme novou ústavu, Listinu základních práv a svobod, založili Ústavní soud… Ale je už opravdu čas na její akademické hodnocení?

Premium

Přečtěte si článek s předplatným Premium Plus

Získejte neomezený přístup na devět různých služeb včetně Reflex.cz




Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.