nahoru

Kateřina Macháčková: Hrát venku je nejvíc. Ve třetí říši byl kabaret elita

Veronika Bednářová 16. června 2021 • 17:00
S herečkou Kateřinou Macháčkovou o třetí říši, Voděrádkách u Říčan a herectví přes Skype
S herečkou Kateřinou Macháčkovou o třetí říši, Voděrádkách u Říčan a herectví přes Skype
• foto: 
Nguyen Phuong Thao

„Berlín. To bylo tenkrát úžasné město. Nabízel všechno, co jste si mohli přát. Divadla. Koncerty. Kabaret. Byli jsme něco jako elita.“ To jsou vzpomínky na třetí říši z monodramatu Jeden německý život, které přesně před rokem poprvé četla herečka Kateřina Macháčková (71). Nabídku Divadla v Řeznické tehdy přijala, a tak dnes hraje 102letou sekretářku Josepha Goebbelse. Inscenace v režii Radima Špačka se objeví v domovském Divadle v Řeznické v centru Prahy, kde má 16. června českou premiéru, ale i na zahradě pražské Werichovy vily, na dvorku Žižkovského divadla a v novém multifunkčním prostoru ve Voděrádkách u Říčan.

Kdo s nápadem na venkovní hraní vašeho monodramatu přišel?

Asi já. Začala jsem razit teorii, že divadlo jde hrát kdekoli. Třeba u domu, na zahradě, na okraji Prahy. O tom jsem vážně uvažovala. Pak mě napadlo, že bychom udělali v ulici Řeznická zábor a já bych Brunhilde Pomselovou předváděla z otevřených dveří divadla; lidi by stáli venku, to by šlo. Tak by se tam na hodinu a půl zastavila doprava, no a co? Ale to mi neprošlo, v centru Prahy prý nejde, aby tam nejezdila auta. Pak jsem navrhla, že bych si Jeden německý život mohla střihnout pod koněm, na Václaváku. Když tam můžou být každou chvíli demonstrace, proč ne monodrama. Poté ředitelka Divadla v Řeznické Yvetta Srbová pochopila, že si nedám říct, a začali jsme hledat seriózní venkovní prostory.

Máte pro hraní v plenéru zvláštní vášeň?

Poprvé jsem hrála venku v roce 1959 před otáčivým hledištěm v Českém Krumlově, První družičku v Lucerně Aloise Jiráska. Bylo mi devět a mám z té doby neuvěřitelné zážitky: mezi herci běhali srnky a zajíci, točna se ještě musela otáčet ručně, což tehdy dělali naši vojáci. Už o rok dřív, po obhlídkách míst, kde by se mohlo v krumlovském parku hrát, jsem se náhodně ocitla s otčímem Ottou Haasem v hostinci U města Vídně, kde jsem si hrála pod stolem. A jedla svíčkovou! Můj otčím Otto Haas byl mimochodem ředitel a režisér budějovického divadla a taky obnovitel tradice poválečných letních plenérových festivalů v Českém Krumlově. Takže uznejte: hrát venku je nejvíc.

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně




Diskuse ke článku