nahoru

Jiřina Bohdalová slaví devadesátiny a vypráví o tátovi, fízlech, Werichovi i o tom, co by ještě chtěla zažít

Vašek Vašák3. května 2021 • 06:00
Jiřina Bohdalová slaví devadesátiny a vypráví o tátovi, fízlech, Werichovi i o tom, co by ještě chtěla zažít
foto: Profimedia.cz

Jiřina Bohdalová oslaví začátkem května úctyhodné kulatiny. Herečka, která se na plátně objevila už v šesti letech, v nedokončené grotesce Pižla a Žižla hledají práci z roku 1937, působí i ve svém věku činorodě a hledí dopředu. Přesto se během našeho rozhovoru vzpomínkám nebránila. Povídali jsme si o dobrém i o zlém, o statečnosti, svěřování, odpuštění a nakonec i odcházení.

Říká se, že čím je člověk starší, tím víc vzpomíná. Máte to tak?

Pokud vzpomínám, tak na rodiče. Že už tady nejsou, je pro mě nenahraditelná ztráta. Nepochopím, jak je možné, že to nejde vrátit. ­Aspoň na chvíli, abychom si něco, co jsme nakousli, dopovídali.

Snažíte se dceři Simoně věci dopovídat?

Snad jo. Jsem vyprávěcí typ. Maminka vypravěčka nebyla, občas se opakovala, jako to dělá asi každý, a rodina si dělala legraci z toho, že už to slyší popáté. Jak ráda bych to dnes slyšela třeba popadesáté. Ale v reinkarnaci nevěřím. Na druhou stranu jsem přesvědčená o tom, že na mě rodiče dávají pozor. Často na ně myslím, rozmlouvám s nimi, a když jedu vozem a vyváznu z nějaký nebezpečný situace, tak jim poděkuju. Akorát se někdy přistihnu, že řeknu: „Děkuju, mami,“ a za vteřinu mě napadne: „Ježíš, tátovi to bude líto,“ a poděkuju i jemu.

Vaše maminka vyrůstala na moravsko-rakouském pomezí a dlouho prý hovořila jen německy.

Jmenovala se Maria Brunner a pocházela z vesnice Šafov, které říkala Schaffa. Když jsme natáčeli Nesmrtelnou tetu na zámku ve Vranově nad Dyjí, uvědomila jsem si, že je Šafov blízko, tak jsem se tam vypravila, zašla jsem na hřbitov a došlo mi, že polovina lidí byli Češi a polovina Němci. Maminka patřila k těm německy mluvícím. Česky se začala učit až v devatenácti letech, když šla hledat obživu do Prahy. Učila se podle slabikáře. Byl tam obrázek holčičky, kocoura a vlka a pod ním byl text: Mařenka viděla kocoura a vlka, který maminka četla: Mašenka viteló kocour a flk. Kocour mi byl jasný, vlk a Mařenka taky, ale nemohla jsem najít to viteló. Vitello byl totiž tenkrát margarín.

Když si ji tatínek namlouval, uměla už česky?

Uměla, akorát občas něco spletla, z čehož si dělal táta legraci. Třeba psa měla za sedláka, takže klidně prohlásila: Tamhle běží hezkej sedlák. Než tatínek zjistil, koho tím myslí, tak to chvíli trva­lo. A taky si pletla rody. Ptala se ho třeba: Bylas tam? A tatínek odpovídal s úsměvem: Byla. Gramatiku se holt neučila. Já se narodila v Kobylisích a v první třídě jsem se jí zeptala, kde se v tom slově píše tvrdé a kde měkké i, a ona mi to řekla úplně obráceně. Když jsem to pak ve škole napsala podle ní, byla jsem pokáraná a od té doby jsem jí v pravopisu už radši nedůvěřovala.

Vysvětlete mi, jak mohla hrát s ochotníky česky divadlo?

Jednak byla v neustálém kontaktu se svými pány, u kterých sloužila a kde se mluvilo česky, a pak měla vynikající sluch, takže to nebylo poznat. Jen ty popletené rody jí zůstaly. A ještě si pletla p a b, což bylo někdy veselý, když třeba řekla bonožky a tatínek to komentoval slovy: „Ty si to jednou spleteš a řekneš brdel.“ Maminka v naší domácnosti o všem rozhodovala. Hlavně o financích. Tatínek by je rozházel, kdežto ona myslela na pak. Byla špórová. A přitom jsme nevěděli, jak to dělá, protože jsem chodila oblékaná jak ze škatulky. Když jsem se jí na to zeptala, odpověděla: „Jiřinko, pamatuj si, ušetřit se dá jedině na hubě.“ A přitom kdybyste viděl, jaké zázraky uměla ze zbytků uvařit! To mám po ní. Vaření mě baví, nemusím se do něj nutit a ochotně se učím různé fígle. Ráda si vařím i sama pro sebe.

Podívejte se na rozhovor s Jiřinou Bohdalovou:

Devadesátnice Jiřina Bohdalová: Dožila jsem se díky rozčilování!VIDEO Petr Macek, Lukáš Červený

Odkud pocházel tatínek?

Narodil se v Mojném u Českého Krumlova, ale žil v Trhových Svinech, kam jsem pak já jako malá holka jezdila za babičkou. Takže jsem vlastně Trhová Sviňačka. Tatínek byl truhlář a také on se vydal za výdělkem do Prahy. S maminkou se potkali ve vinohradské zahradní restauraci U Komenských.

Měl něco společného s kum­štem?

Vůbec ne. Ale palce mi držel. Sice to přímo neřekl, ale bylo vidět, že mu to dělá radost. Bodejť ne, vždyť byl nemanželský kluk. I maminka byla nemanželská. Když se takoví lidi sejdou, tak nejsou přešlechtěný a váží si života.

Tatínkovu statečnost obdivoval váš bratranec Miroslav Kopt, který strávil, podobně jako on, část padesátých let v kriminále.

S bratrancem jsme se našli až díky seriálu Tajemství rodu, kdy jsem ho po letech navštívila, a dovyprávěli jsme si různý věci. A máte pravdu, mého táty si ohromně cenil. Mirek Kopt byl v padesátých letech skaut a zavřeli ho na deset let. Táta sice o té době vůbec nemluvil, ale časem jsme objevili, že v roce 1948 pomáhal utéct ministrovi financí exilové vlády Ladislavu Feierabendovi (jemuž později propůjčil prezident Havel in memoriam Řád T. G. Masaryka I. třídy). Kdyby mého tátu nezmínil Feierabendův syn, tak se to o něm nikdo nedozvěděl. Můj táta zařídil ministrův útěk nákladní lodí po Labi. Ve spisu, ke kterému jsem se dostala, se psalo, že měl návaznost na kormidelníka paroplavební společnosti, nějakého Kadeřábka. Všichni pak byli odsouzeni v jednom procesu. Táta dostal patnáct let a propadnutí majetku státu.

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně




Diskuse ke článku