Celovečerní dokumentární film Meky režiséra Šimona Šafránka nabral v kinech hned první promítací den kolem šesti tisíc diváků. Jakkoli k tomu přispěla simultánní premiéra v několika desítkách českých kin zapojených do akce Tady Vary, to číslo vyjadřuje, že místní na zpěváka, který po rozdělení federace definitivně přesídlil do Čech, nedají dopustit.
Osmdesátiminutový snímek prochází za vydatné pomoci archívních záběrů Žbirkovu kariéru, ale některé situace nechává otevřené a vybízí k otázkám. I proto Reflex ochotně využil Mistrova pozvání do svého domácího studia (odkud mimochodem jako jeden z prvních během karantény odvysílal svůj domácí koncert), aby mu je ex post položil.
Bezmála dvouhodinový rozhovor se vrací k méně známým epizodám zpěvákovy kariéry, k několikaměsíčním barovým angažmá po západní Evropě či k jeho vztahu ke svému hudebním alter egu Lacovi Lučeničovi, jehož odpovědi ve filmu mají poněkud nahořklou pachuť. Mekyho skvělá paměť rovněž dovolila vrátit se k okolnostem, za nichž vznikly jeho největší hity, jako je Balada o polných vtákoch či Biely kvet. Z krátkého závěrečného dotazníku se posluchač dozví, jakou písničku měl rád zpěvák jako dítě, která byla tou spolehlivě balící a kterou považuje za píseň písní. Pozor – překvapení – není od Beatles!
Rozhovor s Mekym Žbirkou:
Více o dokumentu Meky se můžete dočíst zde >>>
