Osmdesátiminutový snímek prochází za vydatné pomoci archívních záběrů Žbirkovu kariéru, ale některé situace nechává otevřené a vybízí k otázkám. I proto Reflex ochotně využil Mistrova pozvání do svého domácího studia (odkud mimochodem jako jeden z prvních během karantény odvysílal svůj domácí koncert), aby mu je ex post položil.
Bezmála dvouhodinový rozhovor se vrací k méně známým epizodám zpěvákovy kariéry, k několikaměsíčním barovým angažmá po západní Evropě či k jeho vztahu ke svému hudebním alter egu Lacovi Lučeničovi, jehož odpovědi ve filmu mají poněkud nahořklou pachuť. Mekyho skvělá paměť rovněž dovolila vrátit se k okolnostem, za nichž vznikly jeho největší hity, jako je Balada o polných vtákoch či Biely kvet. Z krátkého závěrečného dotazníku se posluchač dozví, jakou písničku měl rád zpěvák jako dítě, která byla tou spolehlivě balící a kterou považuje za píseň písní. Pozor – překvapení – není od Beatles!
Rozhovor s Mekym Žbirkou:
