Jan Hamáček: Když jsem poprvé navrhl nouzový stav, klepali si na čelo | Reflex.cz
nahoru

Jan Hamáček: Když jsem poprvé navrhl nouzový stav, klepali si na čelo

Oldřich Tichý23. dubna 2020 • 20:30
Jan Hamáček: Když jsem poprvé navrhl nouzový stav, klepali si na čelo
foto: Nguyen Phuong Thao

Zatímco pro jiné znamená epidemie nucený útlum, pro ministra vnitra Jana Hamáčka (41) jako by to byl elixír života. Z nevýrazného předsedy živořící ČSSD se stal jedním z nejviditelnějších politiků, který opakovaně zastínil i do té doby suverénního premiéra. Proč je jako šéf krizového štábu spíše zdrženlivý při uvolňování epidemiologických opatření, kdo z vlády zablokoval vyhlášení nouzového stavu už na začátku března, kdy mu spadl největší kámen ze srdce a proč podle něj bylo třeba zavřít hranice i směrem ven? V rozhovoru pro Reflex se Hamáček snaží vše vysvětlit a trvá na tom, že jeho opatrný postoj byl zatím vždy na místě.

Věříte na zázraky?

Tak… Čas od času se zázraky stávají.

Ptám se proto, že před Velikonocemi jste na optimistické prognózy některých vládních kolegů, že do měsíce bude fungovat většina služeb a obchodů, řekl: „Pokud by se to podařilo nějakým zázrakem porazit, tak se můžeme bavit, co dál, ale já na zázraky nevěřím.“ A pár dnů poté vláda oznámila velké uvolnění protiepidemických opatření. Stal se tedy zázrak?

Nestal se zázrak. Rozhodně nesdílím optimistické názory, že jsme vyhráli a že bitva je za námi. Já bych řekl, že jsme možná na konci začátku, ale rozhodně ne na konci. Samozřejmě jsem rád, že se situace vyvíjí tak, jak se vyvíjí, že se ta křivka zplošťuje, ale rozhodně nejsme v situaci, že bychom mohli bitvu prohlásit za vyhranou, veškerá opatření ukončit a, jak se říká, sbalit fidlátka.

Souhlasíte se způsobem a tempem, jakými se máme podle vlády vracet k normálu?

S tím souhlasím, protože to je konzervativnější scénář. Jde o scénář, který do 20. dubna ponechává současný stav, což nám umožní počkat na čísla z Velikonoc. Uvolnění od 20. dubna je pak minimálně rizikové, protože se jedná o farmářské trhy, řemesla a něco málo dalšího. První větší uvolnění je vlastně až 27. dubna, což je dva týdny od Velikonoc. To už by mělo být jasné, zda optimistický scénář pokračuje.

Na mě to působí tak, že vy jako šéf krizového štábu máte vždy v určitém čase nějakou představu o potřebných opatřeních – vesměs konzervativnější – a tlumíte v médiích optimismus některých jiných ministrů. Jenže pak se koná jednání vlády a ukáže se, že vše dopadlo tak, jak říkali druzí členové kabi­netu…

S tím bych polemizoval. Je pravda, že ekonomičtí ministři chtějí nastartovat co nejrychleji ekonomiku. Já jsem většinou na straně epidemiologů, kteří přicházejí s konzervativnějším řešením. Mimochodem, ministerstvo průmyslu původně navrhovalo, aby uvolnění, které je dnes plánováno na 27. dubna, přišlo už o týden dřív. Proto jsem říkal, že zvítězil konzervativnější scénář. Já jsem za tu dobu, kdy se s krizí potýkáme, několikrát veřejně prezentoval své názory a troufnu si říct, že na moje slova došlo. Na začátku března jsem navrhoval nouzový stav o deset dnů dříve, než to vláda udělala. Sklidil jsem za to kritiku, možná i posměch. Svá stanoviska ale opírám o rady odborníků a zatím se ukázalo, že opatrnost byla vždy na místě.

Nepolemizuju s tím, jestli se mají opatření uvolňovat rychle, nebo pomalu. Jde mi o to, že vy dlouhodobě říkáte spíš brzdit, brzdit, brzdit, ale ve výsledku vláda spíš uvolňuje. Nemáte proto jako šéf krizového štábu občas dojem, že vás a vaše doporučení nikdo moc neposlouchá?

Jsem opatrný hlavně proto, že nejhorší, co by se mohlo stát, by bylo, kdyby vláda za čtrnáct dní musela předstoupit před lidi s tím, že to úplně nevychází podle představ a opatření je třeba opět zpřísnit. Proto jsem byl zastáncem opatrnějšího přístupu.

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 1 Kč měsíčně




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější